Ahoj,
nedávno se mi do ruky dostal článek o depresích a jednotlivých stupních .. O tom, že nejsem úplně psychicky v pořádku jsem věděla, ale až teď jsem se dobrala k tomu, že je to vlastně deprese - a to už ve středním stupni (to ovšem neznamená, že bych se nutně musela někam škatulkovat).
Ale abych to vysvětlila od začátku. Minulý rok na jaře jsem zažila velmi vypjatý emoční šok, při kterém jsem onemocněla, poté dva měsíce strávila v posteli s pláčem a od té doby se z toho nemohu dostat.
K těmto stavům se přidal ještě jeden faktor - začala jsem se izolovat od lidí a v důsledku toho taky přejídat.
Už jsem se několikrát zkoušela přes to přese všecko dostat sama, ale jsem hodně komplikovaná povaha a taky se trochu stydím a tak se mi to nedaří. A bojím se, že pokud se něco nezmění hodně rychle, o lidi, které miluju, přijdu.
Prosím vás o radu, co bych v takovéto situaci měla udělat. Jestli je rozumné najít si odborníka (koho?) nebo to řešit jiným způsobem. Jsem z toho už vážně nešťastná a tak mi pomůže jakákoli Vaše zkušenost nebo rada.
Díky moc všem 
Poslat SZ
Jednou se za to možná budu mlátit do hlavy, ale v daný okamžit jsem prostě nemohla, sesypala jsem se tam, což by normální člověk nepochopil. A proč? Protože jsem holkám, kamarádkám, co jsem tu na omlázku našla pořád tvrdila, jak jsem v pohodě...přitom ony mě hnaly k odborníkovi už před přijímačkami, ke kterým jsem sotva dolezla, jak jsem byla vyčerpaná, vyhublá a vyzvracená z podoby.
říkat to nikomu nemusíš...
Každopádně bych začala zlehka psycholochem, který do tebe nebude valit léky (dost lidí pociťuje vedlejší účinky atd, já jsem nesnášela pocit být něčím ovládaná) Už to, že sis přiznala problém je krok dopředu. Jinak myslím, že ti projde neřešit to přes obvodního, ale objednat se přímo na místě. Pokud ti nebude lékař sympatixký, nebudeš mu důvěřovat atd, prostě ho hned změníš. Není na světě člověk ten, aby se líbil lidem všem, že jo