Smazat

Izolace od lidí kvůli depresím

Ahoj,
nedávno se mi do ruky dostal článek o depresích a jednotlivých stupních .. O tom, že nejsem úplně psychicky v pořádku jsem věděla, ale až teď jsem se dobrala k tomu, že je to vlastně deprese - a to už ve středním stupni (to ovšem neznamená, že bych se nutně musela někam škatulkovat).
Ale abych to vysvětlila od začátku. Minulý rok na jaře jsem zažila velmi vypjatý emoční šok, při kterém jsem onemocněla, poté dva měsíce strávila v posteli s pláčem a od té doby se z toho nemohu dostat.
K těmto stavům se přidal ještě jeden faktor - začala jsem se izolovat od lidí a v důsledku toho taky přejídat.
Už jsem se několikrát zkoušela přes to přese všecko dostat sama, ale jsem hodně komplikovaná povaha a taky se trochu stydím a tak se mi to nedaří. A bojím se, že pokud se něco nezmění hodně rychle, o lidi, které miluju, přijdu.

Prosím vás o radu, co bych v takovéto situaci měla udělat. Jestli je rozumné najít si odborníka (koho?) nebo to řešit jiným způsobem. Jsem z toho už vážně nešťastná a tak mi pomůže jakákoli Vaše zkušenost nebo rada.
Díky moc všem




 

Takže všem děkuju i těm co od nich mám sz, hodně mi pomohlo slyšet pár nezaujatých názorů a hlavně od lidí, kteří člověka hned neodsoudí.
Snad hned zítra se objednám k psychiatrovi - myslím, že to nebude moc složité, když moje mamka dělá na místě, kde je jich snad sto

arrow
profile_image
Lentilie
od 21. 2. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

lauritkalo
Zlatko, vidíš a já kvůli svým problémům, strachu, úzkosti, panice a fyzickým projevům, které to provázejí školu vzdala. Tolik jsem se snažila, abych se dostala na navazující studium do Prahy na Karlovku a dostala jsem se, ale utekla jsem z Prahy už po měsíci. Těžce jsem to nezvládla. Jednou se za to možná budu mlátit do hlavy, ale v daný okamžit jsem prostě nemohla, sesypala jsem se tam, což by normální člověk nepochopil. A proč? Protože jsem holkám, kamarádkám, co jsem tu na omlázku našla pořád tvrdila, jak jsem v pohodě...přitom ony mě hnaly k odborníkovi už před přijímačkami, ke kterým jsem sotva dolezla, jak jsem byla vyčerpaná, vyhublá a vyzvracená z podoby.

Fakt se neboj a objednej se někam.

arrow
profile_image
GiaGia
od 1. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji imoen: í. možná jsem to odříznutí potřebovala. teď mám pocit, že bych už dokázala lidi, které vnímám jako naprosté zrádce, pokrytce a falešníky potkat tváří v tvář, aniž bych se z toho zase sesypala.

Já bych nějaké odřezávání od světa nedoporučovala...spíš to prohloubí depky a sociální fobii...může se ti sice zdát, že jsi z toho venku, ale to proto, že jsi odříznutá, pak přijdeš do světa, mezi velkou skupinu lidí a spadneš do toho zase...odříznutí problém nevyřeší, spíš ho zakryje.....určitě i ta návštěva psychiatra chce nějakou sílu(překonat strach), ale pak to bude jen lepší, ani sebehorší psychiatr nikoho nevyrazí....

arrow
profile_image
GiaGia
od 1. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

lauritkalo

Nejlepší je o tom moc nepřemýšlet a skočit do toho po hlavě a rovnou se objednat...velké přemýšlení je vždycky na škodu
Lentilie

Lenti a ke komu chodíš? Jestli to není tajné...

arrow
profile_image
imoen
od 22. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Cituji lauritkalo: mám velmi dobré 2 kamarádky, na život a na smrt, jenže tomuhle prostě ony nerozumí

plně chápu, o mně si lidi mysleli, že to asi dělám schválně, abych si zajistila jejich pozornost nebo co platí, že co nezažiješ, nepochopíš.
mno, já doufám, že teď udělám státnice, a co bude pak, toho se děsím. nevím, jak bych skončila, kdybych měla zase jít někam do města, kde nikoho neznám, sama v bytě (spolubydlící už nechci, zatím mi každá začala chodit s někým, do koho jsem byla tajně velmi zamilovaná, a vodila ho do bytu, a bylo jí to jedno (teď mám chuť napsat něco nevybíravého...), a s mužem bych bydlet nemohla). snažím se to neřešit a doufám v zázrak. třeba mě do té doby přejede auto a leda se budu zbytečně už předem stresovat.

zkus lidem o svých problémech neříkat. možná to zní divně, ale aspoň třeba měsíc to zkus. oni to stejně nechápou. možná tobě pomůže, že to máš komu říct, ale jen krátkodobě. dlouhodobě to dělá spíš hůř, kazí to vztahy a tak.
a nedej na rady, abys četla povzbuzující literaturu atd. (snad nikoho neurazím)...podle mě na takovéto problémy žádná literatura, hudba, vzletné myšlenky a podobně naprosto neúčinkují, a pokud ano, tak skutečně krátkodobě. (do druhého dne.)

arrow
profile_image
GiaGia
od 1. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

imoen

Imoen, já být tebou, tak bych psychiatra taky vyzkoušela, může ti to jen pomoct a nebudeš na všechno sama. Sice tady radím, ale taky se odhodlávám, že k psychiatrovi začnu zase chodit, ale pořád to posunuju a nemůžu se odhodlat...říkat někomu o svém životě, je to přece jen intimní věc a já nejsem moc otevřený člověk, spíš se stydím...snad se nakonec odhodlám a půjdu příkladem

arrow
profile_image
ilka1
od 29. 6. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Rozhodně zvol psychiatra. Psycholog je jenom studovaný "kamarád", nemá oprávnění předepisovat léky, platíš si ho. Psychiatr ti může předepsat antidepresiva, je to lékař, určitě ti lépe pomůže. Podobné příznaky měl můj kamarád, antidepresiva mu pomohla, ale trvalo to téměř rok, než se z toho vyhrabal. Držím palce, ať jsi brzy zdravá. Vlastně vy všechny, které máte potíže.

arrow
profile_image
maja25
od 14. 3. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj, připojuju se k těm, kteří tě posílají k odborníkovi. Přesně to samé jsem měla taky. Rok mi trvalo, než jsem si to uvědomila a rok jsem se odhodlávala s tím něco dělat, takže jsem to dost dlouho přecházela. Čím dřív půjdeš, tím kratší dobu budeš brát třeba antidepresiva.
Já se taky hrozně styděla, tak jsem si našla všechny psychiatry ve městě, zkusila si o nich něco najít - jestli mají webovky a taky podle věku a zkušeností jsem se rozhodla a rozhodně nelituju.Prý jsem přišla za pět dvanáct. Za měsíc se budeš cítit zase normálně, pokud ti nasadí léčbu. Já brala nejmenší dávky AD a cítila se konečně po těch letech dobře. Držim palce

Cituji imoen: já doufám, že teď udělám státnice

určitě to zvládneš, cítím, že jsi silná holka se srdcem na správném místě .. mě čekají závěrky na vošce příští rok

Cituji imoen: nedej na rady, abys četla povzbuzující literaturu atd

to mám vyzkoušené a jak jsi psala, k ničemu to moc nevede .. mimo téma jsem si vzpomněla, proč jsem třeba přestala chodit ven na párty, do klubů atd., právě kvůli tomu, že tam hrály některé songy (a přitom to není žádná klasika co se hraje všude), které mi všechno připomínaly.

S tím neříkám to vyzkouším, nechám to na odborníkovi.

arrow
profile_image
imoen
od 22. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

GiaGia
jejda, určitě jsem to nemyslela jako všeobecnou pomoc nebo radu...jen mám pocit, že mně to fakt pomohlo.

hodně. do budoucna se vůbec neplánuju s lidmi zase kamarádit, nemám chuti do žádných návštěv, "přátelství", vztahů. setkávám se jen s přáteli rodinnými, máminou spolužačkou, s rodinou, se svou milovanou tetou. pracovní vztahy udržuju na naprosto profesionální úrovni, žádné rodinné historky, žádné recepty. nezajímá mě to. vím, že moje problémy a můj život taky nikoho nezajímají. dřív jsem hodně stála o přítele, o vztah...po minulých zkušenostech se mi muži částečně hnusí, částečně jsou mi k smíchu. zvláštní je, že od té chvíle mně začali nehorázně otravovat, pořád by mě někdo někam zval. mě ale nezajímají. jdu na ples s jedním, který vynaložil takové úsilí, aby získal na mě kontakt, že by ode mě bylo opravdu zlé s ním nejít. ale myslím, že z toho nic nebude. asi to není ok...leč jsem konečně po skoro dvou letech spokojená a klidná. nemusím řešit ničí problémy, o nikoho se starat...dřív mě to dost ubíjelo. najendou mám tolik času.

arrow
profile_image
imoen
od 22. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

GiaGia
časem tam možná zajdu, jestli se zase vrátí mé "zlé" období, protože už budu fakt přesvědčená, že mám nějakou tu psychózu

arrow
profile_image
imoen
od 22. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

lauritkalo
a jdi k tomu psychiatrovi. je to prostě jen doktor. před tím se i nahá ukazuješ a taky to přežiješ říkat to nikomu nemusíš...

jestli budu mít pocit,že do něčeho zas padám, jdu tam hned a okamžitě. když už jsem přežila psychologa, přežiju aj toto

arrow
profile_image
GiaGia
od 1. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

imoen

Já jsem to nemyslela nějak zle, ale myslím, že to může pomoct fakt každému...a třeba by ti pomohl i ve vztahu s muži, vždyť to je přece škoda je odmítat, když ti tak nadbíhají kvůli špatné zkušenosti, všichni nejsou stejní...být ve vztahu je fajn, máš nějakou oporu...

Přidám se k názorům ostatních. Určitě se neboj jít k psychologovi. Ten ti případně doporučí psychiatra... dneska je v podstatě moderní ho mít Každopádně bych začala zlehka psycholochem, který do tebe nebude valit léky (dost lidí pociťuje vedlejší účinky atd, já jsem nesnášela pocit být něčím ovládaná) Už to, že sis přiznala problém je krok dopředu. Jinak myslím, že ti projde neřešit to přes obvodního, ale objednat se přímo na místě. Pokud ti nebude lékař sympatixký, nebudeš mu důvěřovat atd, prostě ho hned změníš. Není na světě člověk ten, aby se líbil lidem všem, že jo Jen prosím se nevzdávej, je to běh na dlouhou trať. Musí přijít, kde je u tebe zakopaný pes a jak je problém "hluboký" a ne každý způsob terapie každému sedí. Taky bývají mega dlouhé objednací doby... no nenech se odradit, za klid a vyrovnanost v budoucnu to stojí. Jo a poslední věc, zkus tohle nikomu neříkat (mi to pomohlo moc- jen jsme se zklamávala, lidi to nechápali , ale to sama vycítíš) . Lékař ti dá tipy jak vyjít se sebou i s ostatními - a něco si můžeš nechat pro sebe

arrow
profile_image
imoen
od 22. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Kattenka
že jo, taky mám pocit, že pokud má člověk bolavou duši, je lépe nechat si to pro sebe. nedá se to vysvětlit, ani pochopit.
nejhorší je, když se člověk dočká od přátel názoru, že je slaboch, když to nedokáže překonat, a není pořád veselý. už jen proto bych o svých problémech už nikdy s nikým nehovořila.

GiaGia
doufám, že můj vztah k mužům se časem zlepší. pořád jsou všecky rány ještě moc čerstvé a hrany ostré. uvidím, co do roka a do dne. ještě před pár měsíci jsem byla troska, a nechce se mi nic uspěchávat....ale díky za rady i za snahu

 

Téma Izolace od lidí kvůli depresím je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené