Jak jste přišli k penězům?

Mě by to taky zajímalo, jenže když toto nadneseš, tak seš pro ostatní závistivec. U starších to chápu, ale u mladejch lidí jako já ne . Myslím, že hodně sponzorujou rodiče. Taky dost lidí žije ve dvougeneračním domku, to se pak jinak šetří, ale já bych to nechtěla. Chci být blízko rodičů a pomáhat jim (takže nebydlet úplně daleko), ale zároveň nebýt dospělé dítě co má rodiče furt za zadečkem.

Hodně dělá fakt sponzoring rodičů, kteří třeba šetří a pak děcku dají půl melounu či meloun, někdy víc ať si zafinancuje byt/dům aspoň z části. Pak se takoví mamánci chlubí jak si na všecko vydělali vlastníma rukama

Reaguji na Elisabi: Reaguji na Elisabi: Asi tak nějak to bude, nebo mě ještě napadají černé kšefty

ano, dokonce před pár dny tu byl jeden deníček, kde bylo přesně tohle uvedeno

Víš, ono je asi lepší nad tím nepřemýšlet. Povznést se nad tím, co mají nebo nemají druzí a užívat si toho, co máš ty. Zádná ideální domácnost nebo rodina stejně neexistuje, všude jsou nějaké problémy, i když ne například s prachama. Akorát jsou schované za těmi vysokými zdmi a kovaným plotem za sto tisíc. A ber to z té lepší stránky - když je u vás pořád co dělat, co vylepšovat, pořád máte co řešit, každý den je jiný a aspoň se k vám nevloudí zabiják stereotyp

Já asi patřím k té skupině "krásně si žijících", tak dám pohled z druhé strany i když žádné milióny nemám. Už od puberty jsem si říkala, že se chci mít dobře a že pro to udělám všechno ( jsem z chudé rodiny ). Říkala jsem si, že bych mohla dobře vydělat v oblasti marketingu ( bylo to před 20 lety....), tak jsem ho začala studovat. V práci jsem začínala jako recepční, pak mi nabídli pozici asistentky marketingu, pak specialisty marketingu a teď jsem manager. Žiji v Praze, vydělávám slušně. Od nikoho jsem nic nedostala, myslím, že jsem měla v životě i štěstí - jinými slovy si ale myslím, že když se člověk chce mít dobře a není zlatokopka nebo dědic, tak holt si musí jít za svým cílem

Reaguji na Elisabi: Nevidím vůbec nic špatného na tom, že rodiče chtějí dopřát dětem tu životní úroveň, ve které své děti vychovali a na které oni sami žijí. Tvůj příspěvek bohužel nevyznívá jinak, než že takovým lidem závidíš. Je to jejich věc, jak si to v životě zařídí. To, že máš na situaci jiný názor, je jedna věc, druhá však je, jak se o tom směšně a nedospěle vyjadřuješ. Někdo má s rodiči dobrý vztah a k rodině pevné pouto, proč by z domu odcházel jen pro to, aby se to někomu cizímu zdálo dost cool a dospělé?

Reaguji na vilima: Souhlasím s tebou.

Řešení je povznést se nad tím a zbytečně nezatěžovat mysl tím, že budu někomu závidět. Ostatně to není žádná hezká vlastnost. My jsme taky nikdy neměli hezkej barák, který bych mohla ukazovat spolužákům, doma bazén a hezkej nábytek. Celý život jsem žila s rodiči v paneláku, jo, nikdy jsme nestrádali, ale peněz na rozhazování taky nebylo. A jsem jim absolutně vděčná za to, jak mě vychovali a co mi do života dali. O autech a barácích to opravdu není...

Mé spolupracovnice (3) až na jednu, mají taky krásné domy, hezky moderně zařízené. A to jsou ještě o dost mladší než já. Když k nějaké přijdu na oslavu,nebo grilovačku, můžu jen tiše závidět.
Co ty víš, třeba mají mají na ty krásné domy mega hypotéky a spoustu dalších půjček, které musejí splácet, akorát o tom nemluví. Málokdo má v mladém věku tolik peněz, aby si mohl dovolit koupit a zařídit krásný byt za vlastní. To samé auta, dovolené - vše se dá již nyní pořídit na splátky.
Takže bych to všechno neviděla tak černě Buď ráda za to, co máš, někteří lidé nemají ani co jíst, natož střechu nad hlavou.

Ono to ani u těch spolužáků nemusí být tak růžové, znám pár lidí co vypadají, že si žijí docela nad poměry (drahý nájem, pořád řasy, nehty, košile za 2 500,-) a pak z nich vypadne, že mají na 14 dní na účtu 150 korun. Přitom by to do nich nikdo neřekl.

Jinak většina lidí co si opravdu žijí dobře, jsou z 90% zabezpečeni od rodičů (zaplacené studia, koupené auto, byt) :-/

Co třeba zkusit změnit práci? Nebo si najít ještě nějaký přivýdělek?

Ani my nejsme a nebyli jsme zbohatlická rodina, ale třeba i když taťka nevydělal nic (a že to bylo skoro celý můj život...) moje mamka vždycky vydělala dost i za něj. A nedá se říct, že by její práce byla kdo ví co, ale měla taky trochu štěstí na ucházející flek řekla bych. Bydleli jsme taky v bytovce, ale byt jsme měli moderní a pěkný. Skoro každý rok jsme zvládly s mamkou a ségrou jet k moři. No ale třeba auto samozřejmě stará šunka, až o pár let později si mamka našetřila na skoro nové. Dlouho jsme měli starou televizi, video, počítač až kdo ví kdy, atd... A teď po letech já, když s mým ex přítelem prodáváme náš nedokončený barák (ano, ty baráky opravdu nejsou všechno... pro mě už neznamená skoro nic, a že jsem se na něm taky pěkně nadřela...), tak mi mamka s jejím novým manželem pujčili na auto, protože předešlé zůstalo ex a já ho celkem nutně potřebuju. Sama bych na něj taky neměla, takže ano, založili mě rodiče. Samozřejmě tedy s tím, že jakmile se ten blbej barák prodá, všechny dluhy okamžitě splatím. Takže, on by člověk až tak neměl soudit, když neví, jak to všechno je a co za tím je, jaká dohoda, kdo co komu dluží, atd. atd...

tak nějak tuším, že je to můj deníček konkrétně tento .. - sranda začíná na 2.stránce ano, táta mě chce "sponzorovat" a já se za to nestydím jelikož vím, že mu to budu vracet... jak píše

jednou jsme rodina a prostě si nemyslím, že je špatný finančně si vypomoct.. stejně jako rodič pomáhá dětem postavit se na vlastní nohy, děti budou pomáhat rodičům ve stáří a tím se to podle mě dost kompenzuje.. (nebo alespoň já tu péči o nemohoucí rodiče beru jako samozřejmost) Já svým budoucím dětem taky budu pomáhat a vlastně to bydlení už ted se snažim dělat i pro ně..

Nicméně k tématu... ano, jsem stále v mamahotelu, takže (i když pochopitelně na chod domácnosti přispívám) se mi šetří líp než kdybych bydlela sama.. veškeré peníze co momentálně mám jsou mnou vydělané. vydělávám víc než slušně a jelikož chci vlastní bydlení tak škudlím jak to jen jde, nekupuju zbytečnosti a s vrstevníky si na akci vyjdou tak jednou za dva měsíce..

Jsem si ale vědoma toho, že se takhle našetřit docela dá.. tak když nevyjde ségra tak jí založim a ona mi to s příští výplatou (nebo dýl) prostě vrátí.. jak píšu, já na výpomoci v rodině nevidim nic špatného.. to že to tak nefunguje u vás neznamená hned, že je to o sponzoringu, mamahotelu a nebo o spratkovi ze zbohatlický rodiny.. tyhle řeči mi přijdou hodně závistivé..

Rodiče (táta dělník, máma uklízečka) opravdu se svým platem nemají na účtě miliony k rozhazování, ale ve svých 50 letech "už" mají relativně našetřeno - což na jednu stranu zní smutně. ale v dětství jsme vážně netrpěly a co dva roky jsme jezdily k moři a na menší výlety v Čechách.

Ale stejně si myslím, si že pokud člověk něco nezdědí, nebo pokud si nenajde prachatého partnera tak si poctivou prací miliony nenašetří nikdy.

Na spolužáky bych se ani nevypr*la.. Já to zatím nepociťuju, ale máma přesně kvůli tomuhle přestala na srazy jezdit.. Každý se prý předháněl kdo má prestižnější práci, lepší auto, kdo má větší a modernější barák, kdo přijel v džínech a kdo ve značkových šatech.. A přesně jedna její "kamarádka" byla z těch, co si našla pracháče a chlubila se jeho majetkem
Ono je to taky o tom, že si člověk musí přiznat jestli to zvládnul sám nebo ne.. Když se chlubíš cizím peřím je to ubožejší než když přiznáš, že ti někdo pomohl a sám bys na to neměl

to máš recht

už jsem ve věk tvojí matky, nejspíš...jsem ráda že naše třídní vztahy jsou super! Scházíme se každý rok, a vidím ty rozdíly...Ale jednoznačně taky nikdo nemá všechno Každý mý nějaký problém - finanční, vztahový...například jeden náš spolužák - rozjetá firma, těžce za vodou, krásná manželka...a během porodu jejího prvního dítěte ji našli rakovinu Firmu musel předat, jít rovnou na mateřskou a manželka na chemoterapie...a peníze byly úplně to poslední co je zajímalo...

Nežiju si špatně, k penězům jsem zatím moc přijít nedokázala a upřímně říkám, že jsem se o to příliš ani nesnažila, asi mi to takhle stačí ku spokojenosti. Moji bratři se odvážně pustili do podnikání, jeden podniká snad úplně ve všem, je to turbo člověk, druhý ve velmi specifické oblasti, a sto litrů je pro ně totéž, co pro mě sto korun. Ovšem na úkor většiny volného času a částečně i rodiny. Dělají poctivou práci a dělají to dobře, jsou šikovný, musím uznat. A tyhle srazy dávných spolužáků jsou...zvláštní. Byla jsem na třech a víc už se nikdy nezúčastním, bylo to jen chvástání co kdo dokázal, kde kdo byl na dovče a vypichování toho dobrýho. Zajištění někteří sice jsou, mají moc pěkný baráky a auťáky, ale jak vypadá jejich soukromý život a vnitřní spokojenost, to je druhá stránka, o které rozmlouvat na srazu nebo u občasný kávičky nebudou. Pěkný kachličky v koupelně a profesionálně vytvořená zahrada u domu mě nedávno hodně dojali u bývalé spolužačky, především v momentech, kdy v baru vidím jejího muže nabalovat mladý kočky. Nerada bych teď vyzněla nějak zapškle, jen chci říct, že u některých by bylo dobrý znát i jiný okolnosti jejich životů. Ale třeba když vezmu naše, tak v dětství jsme počítali fakt každou kačku, postupně se táta propracovat ve fabrice na čím dál lepší místa a teď po jeho padesátce se mají hodně dobře, nejlíp co se kdy měli, jen ta cesta k tomu byla delší. Na druhou stranu to ale mělo smysl. Když bych se rozhlídla po svých kamarádech a bližších známých, tak ti, kteří se vydali vstříc perspektivním oborům a jsou draví, tak ti jsou na tom velmi dobře co se financí týče. Například můj bratranec coby ajťák si může pískat, a je to tak v pořádku, chtěl to, má to, dokázal to. Ti, kteří dělají obyčejnější práce - a v žádným případě nechci znevažovat nějakou profesi - žijí prostě obyčejnější životy. Faktem prostě je a vždycky bude, že prodavačka v putyce čistě jenom prací k penězům může těžko přijít. Užívejte si s manželem dobrý vztah a pohodu, a kolegyně klidně domů pozvi, i kdybys bydlela v tý nejstarší barabizně, tak se nemáš za co stydět, každý máme jinou životní cestu

Tak záleží kdo má taky co za práci, že.
Pokud jsou třeba oba manželé inženýři beroucí nadprůměrný plat, tak si můžou žít dle tebe luxusně... zatímco třeba dělník a dělnice budou mít o dost míň peněz než výše zmínění ing.
Znám dost lidí co od rodičů nedostanou ani korunu, ani byt, ani dům.. a vše si tvrdě vydřeli
takže tvoje že to maj od rodičů apodobně si nech a pokud si chceš tak taky žít, tak pro to něco dělej

Plácání jater na třídních srazech je takový kolorit, tím se vůbec netrap. Jak už tu zaznělo, krásné domy, drahá auta a luxusní hadry nejsou všechno a mnohdy si tím lidé kompenzují nedostatky v jiných oblastech. My s manželem vyděláváme oba dostatek, on i něco zdědil, takže nás finance netíží, ale máme spíš skromný životní styl a nesnažíme se dávat majetek najevo. Jsme vděční za to, co máme, a snažíme se i hodně dělit. Ale než jsem manžela poznala, byla jsem spokojená i s málem v pronajaté garsonce. Chápu, že máte na baráku ještě hodně hrubé práce, ale aspoň třeba obývák a ložnici si člověk může i za relativně málo peněz zútulnit - zrenovovat starý nábytek, ušít závěsy, přidat květiny, trochu dekorací... Nemusíš mít v koupelně obkladačky od Versaceho, ale i za relativně málo se dá s trochou snahy vytvořit hezký domov. Jak píšeš, že ti manžel odpověděl, že gril/altán by byly moc pracné - to je přesně ono. Majlant to nestojí, kor teď po sezóně.