Jak působit sebevědomě?

já jsem si třeba u sebe něčeho všimla...vyjdu ven, upravená, sama sobě se líbím, jinak bych většinou ani nevylezla.. Sebevědomí ok...Ale tím že jsem poměrně malá, tak když potkám nějakou hezkou VYSOKOU holčinu, tak jí závidím..prostě mě srazí kterákoliv hezká vysoká holka. Pro mě jsou výraznější, vedle nich si připadám méněceně. Kdybych nosila i přes den podpatky, tak by se to možná lehce eliminovalo, ale na to vážně nemám nervy navíc v tomhle počasí je to o zlomení nohy

Reaguji na Cokoladovazelva: taky jsem s tím zápasila. Teď vím, že je na to jednoduchý lék. Usmívám se, a je neuvěřitelné, jak moc jsem s úsměvem v davu lidí vyjímečná. Což je smutné. Když se usmívám, je mi dobře. Oblečení ve veselých barvách je taky fajn způsob jak nebýt šedou myškou - teď mimo botů nemám nic černého. A u mě dělají větší sebevědomí i podpatky. Když ťukám, víc na sebe upoutám, a tak nějak se i prezentuju lépe. Prostě naučit se mít ráda sebe sama je moc důležité, a chválit se také.

Holky, nevím, zda jste to vypozorovali také, ale na sobě jsem zjistila, že od té doby, co jsem začla brát hormonální antikoncepci, tak se cítím úplně stejně jako tady všechny píšete, ze zdravotních důvodů a také kvůli těmto stavům jsem ji před týdnem přestala brát. Tak uvidím, jak se to bude dále vyvíjet.

Reaguji na Ňuninka: musím ti dát za pravdu, také se bez hormonální antikoncepce cítím lépe po celém těle i duchu

Momentálně mám chuť nad sebou brečet. Moje sebevědomí bylo podkopáváno vždycky a je tomu tak i nyní. Radost si dělat nemůžu, nemám na to. Nemůžu si koupit cokoli na sebe, nemůžu jít ke kadeřnici. Šetřím na zuby - na můstek. Jenže z Vánoc to stačit nebude a na víc prý nemám nárok, prý, co si to dovoluju chtít, když mám děti na škole. Do práce daleko dojíždím a na odpolední musím být u maminky. Doma je nenapadlo nic lepšího, než mi kontrolovat byt, co jsem všechno neuklidila. To dělali už před 20 lety a úplně se vyžívají. Jenže doma neustále něco dělám, tak kolem sebe nadělám, nebrala bych jako tragédii, že po mně někdo něco někam odnesl. No a co. Ať to radši neodnáší, než tohle poslouchat. Manžel dokáže počítat, i kolik dkg ořechů jsem vyloupala, že to je málo. Myslím, že při tom všem trápení s prací, co jsem si prožila, toho dělám až dost. Vánoce jsem se snažila připravit, ale aby mě někdo poroučel, který den se bude uklízet, to je příliš. Manžel je momentálně nemocen a nemůže mi pomoct, ale toto je fakt příliš. Nemám na žádné Vánoce chuť, chci je bojkotovat. A moje maminka je při nich: "Poslechni je, ukliď to, jak chtějí a kdy chtějí". Jinak přes dvacet let žiju jako nějaká pastorkyně, švagrová je vždycky lepší, i kdyby měla v bytě na...... Vždyť byla chudinka na noční. Ale že já chudinka dojíždím 20 km, někdy ani nespím doma a nemám žádně soukromí... A na noční budu časem chodit taky. Téma je o tom, jak působit sebevědomě. A působili byste, kdyby se vám toto dělo? A je mi jedno, jestli si tento příspěvek někdo přečte a pozná mě, vidím momentálně rudě, takovou mám zlost.

Reaguji na vosmajda:
Tak teď opravdu nevěřím vlastním očím. Já bych se na všechny s prominutím asi vy...la. Upřímně nechápu, proč sis to takovou dobu nechala líbit? Proč se necháš sekýrovat manželem a vlastní rodinou? Proč jim dovolíš, aby ti lezli bez tvého svolení do bytu a kontrolovali ho? Proč si evidentně už delší dobu necháš diktovat, co máš a co nemáš dělat (nepřipadá mi, že to tak je až teď kvůli Vánocům). Bránila ses někdy?
Nechápej mě zle, nechci být další, co by ti něco vyčítal, to fakt ne .-) Jen si nedovedu představit, že bych tohle delší dobu tolerovala... Taky znám stav, kdy je někdo za všech okolností lepší než já a je mi to neustále podsouváno, byť to není pravda. Až moc dobře to znám. Osobně jsem třeba v tomhle neměla časem ani chuť se bránit a jen jsem to pokaždé nějak vytrpěla a odkývala a myslela si svoje. A potom jsem si opět všechno udělala po svém.
Poslyš a manžel se takhle chová až teď, kdy je kvůli nemoci doma, nebo to tak bylo i předtím? Tuplem on by ti (podle mého skromného a manželstvím netknutého názoru) měl být oporou. Mám takovou naivní představu, že když by se někdo proti tvé vůli chtěl dostat do vašeho bytu na pravidelnou kontrolu, tak by to měl být on, kdo mu jednoduše neotevře a tebe se zastane...

Oni tam jen něco přinesou - matka, strýc, a hned podotknou, že je tam uklizeno, když je sám, byť na jednu ruku nemůže, než když jsem tam já. Je fakt, že si libuje v odnášení všeho a holém nábytku. Asi u té maminky zůstanu, aby teda měl uklizeno. A maminka, to je to samé. Prý, jen přijdeš, už je tady nepořádek. A já vidím jen svou kabelku a bundu.

Nechci, aby to vyznělo nějak neosobně, tak to řeknu takhle - přímo o sobě - obhajovala jsem svoje nízké sebevědomí stejně. Bylo mi doma ubližováno, byla jsem "chudinečka", které se ubližovalo, tak jak můžu mít sebevědomí? ... Můžu. Je čas přestat se litovat, pitvat se v tom co bylo. Každý máme moc změnit ve svém žití cokoli. Jde to a je to super pocit, když se to povede. Člověk ale musí chtít na sobě pracovat. Nežít jen křivdami. To nikam nevede, a vím o čem mluvím.....

Co se týče radosti, ta se přeci nepřepočítává na peníze Vosmajdo.... Vyplenit obchod, nakoupit si něco - to ještě neznamená si udělat radost.

Reaguji na vosmajda:
Tak si to nenechej líbit. Přece máš pusu, aby ses zeptala, CO je tentokrát špatně, KDE je ten nepořádek.
A ještě, je nutné aby tam lezli? Chceš, aby tam chodili? Je vážně potřeba se snažit všem zavděčit? Je nezbytné dělat věci, které nechceš nebo jak nechceš?

ty jsi snad v manželství na návštěvě nebo co?Pokud nedokážeš obhájit svůj názor a postoj ani před manželem,tchýní a svou matkou,tak co očekáváš od širšího okolí?
Pokud budeš stále brečet a skákat jak někdo druhý píská tak se na mě klidně zlob,ale ty si to zasloužíš,dáváš jim snadný terč!Buď se jim postav a zjednej si úctu nebo nebreč.

Reaguji na vosmajda:
Matka mého přítele taky sleduje všechno a pak pomlouvá,jaký kdo má doma b.ordel a co dělá.
Vždycky se nezapomene aspon zmínit co kde jak.
Včera přišla na náštěvu kolem oběda,já jsem doma s malou na mateřské.Přítel ji ještě samozřejmě upozornil,že nic už víc doma nedělám,ona konstatovala,že mi uklízet nepřišla...Jo bylo tam ještě neumyté nádobí od večeře,po zemi hračky...prostě jsem si hrála ráno s malou a nic nedělala.A je mi to úplně jedno,at si pomlouvají,že mám doma nepořádek,kdyby ne,stejně si najdou něco jinyho...
Četla jsem v jiné diskusi,že máš děti už na vysoké.Spousta holek tady píše,že studují dálkově nebo musí chodit na brigády,bo rodiče na to nemají.Takže tvé děti by si toho měli vážit,ne to brát jako samozřejmost a ještě ti vyčítat.Ovšem jak se říká,jaký si to uděláš,takový to máš

Reaguji na Laky:
souhlasim

Vosmajdo,

v jiném tématu popisuješ, jak přicházíš o práci a jediné, co tě může učinit spokojenou je nová práce.
Bez práce jsi byla cca týden a hned jsi našla novou, ale ty scény, co jsi kvůli tomu tady dělala byly k neuvěření.
Pořád nejsi spokojená, šťastná, sebevědomá...což spolu souvisí. Když změníš přístup, jak ti radí Bedronela, můžeš to změnit.
I kdyby jsi měla vše, tak ty si vždy něco najdeš, proč nebudeš spokojená a uděláš ze sebe tu největší chudinku, které z tebe dělá tvé okolí a tví blízcí.
Třeba zalomený nehet viz jiné tvé založené téma.

Píšeš to pořád, ať máš práci, brigádu nebo jsi na pracáku.

Proč chudinka?

Toto dělo? Vždyť si naříkáš pořád dokola na to stejné, na omlázku několik let.
NEDĚJE SE TI TO SAMO O SOBĚ, MŮŽEŠ SI ZA TO SAMA.

Chtěla bych o tobě slyšet povyprávět od tvého okolí, jak na ně působíš v reálu (pokud nejsi vymyšlená, jak tady již několikrát zaznělo v jiných tématech).

sebevědomě člověk nemůže působit pokud se tak nebude vnitřně cítit, tohle se prostě nedá nijak naučit .

Vím, že uvažuju nějak špatně. Třeba manžel sleduje všechny zkoušky a zápočty dětí, má radost, úplně tím žije, nezoufá, že si nekoupí nic na sebe. A já na tom vidím stále jen to, že nemám peníze. Tady je asi fakt něco špatně.