Jak se dá naučit neočekávat

no jo, máme to hold těžký.. někdy se mi povede si vsugerovat, že se prostě stane to, co se stát má a neočekávám, ale v některých situacích to nejde a o to větší je zklamání..

Nerada čekám a přiznám se, že většinou chci vše a nebo raději nic. Téměř vždy volím přímou cestu. Jsem perfekcionista a chci vědět téměř vždy na čem jsem. Pokud něco chci, řeknu si a nebo sestavím plán, jak toho dosáhnout. Né vždy to sice vyjde jenže, než na něco nebo od někoho delší dobu čekat, tak přímá cesta je alespoň časově méně náročná. Když to potom nevyjde, měním strategii nebo volím úplně jinou cestu, přičemž si povětšinou uvědomím, že jsem si zase krásně profiltrovala život nebo okolí. Také jsem se naučila, že je nejlepší nejvíc spoléhat sama na sebe, neusínat na vavřínech, nebát se a být připravená i na to nejhorší. Sedávej panenko v koutě, ... už dávno neplatí.

Jj taky se hlásíím, sem náročná a jen tak něco mě nepotěší :-/ Pořád naivně čekám, že mi přítel bude dělat samé překvápka apod.

Taky jsem to měla (jen s chlapy teda ), ale po pár zklamáních už je nějak neidealizuju a nic nečekám. Snažím se je brát takoví, jací jsou - nepromítám si na ně svoje přání, prostě beru, co dávají, nemyslím na to, co by mohlo být.
Neznamená to, že bych o něčem nesnila, naopak , ale asi nespojuju ty sny s realitou.

Moje rada asi je, dát lidem okolo tebe pomyslnou svobodu, ať dělají to, co oni sami chtějí.. Čekat od někoho něco (např. ten zásnubní prstýnek) mi přijde jako egoismus. A být spokojená se svým životem tak, jaký je - nebo ho aktivně změnit.

přesně. Člověk se má na něco těšit, něčemu věřit. Jinak by to stálo za houby.
Samozřejmě neočekávat nemožné.

Tak tohle znám, neustále něco očekávám od přítele...třeba, že se mi ozve vždy, když mu napíšu, že mi napíše sám od sebe, že třeba vymyslí nějaký výlet nebo něco, co bychom mohli podniknout...a s tím prstýnkem, taky ho časem očekávám, ale nevím, jestli se dočkám. Taky bych se toho potřebovala zbavit

Tak očekávat něco od chlapů, no to nelze, protože jak je všeobecně známo - pokud se mu to neřekne na rovinu na plná ústa, tak nějaké náznaky nepomohou! To pak tedy skončí jen u toho doufání, u vroucného přání, že on konečně něco udělá, ale málokterý chlap je takový ideál, že mu něco dojde samo! Jsem svému novému příteli horovala o manželovi mojí dobré kamarádky. On je vážně úžasný, podle toho, co mi vyprávěla - on je schopný pro ní vymyslet výlet, vzal ji na romantický víkend, tam jí dal růži, prostě překvapení. Taky v sexu přijde s něčím novým občas. A já mu řekla, že bych si taky přála takového přítele, který mě bude chtít potěšit, překvapit a bude schopný sám něco vymyslet!! Tak uvidíme, jak to bude dál...
Já mám spíš problém s tím, že si moc věcí plánuju a těším se na ně, a když nevyjdou, tak jsem zklamaná a nespokojená a protivná. Už s tím jako by moc počítám a kamarádka mi právě říkala, at se naučím nic neplánovat, nepočítat s tím, jenže já nevím, ono na jednu stranu je tu vždycky riziko toho zklamání, ale když to vyjde, tak je to těšení také hezké. A já se ráda těším a ráda plánuju a vymýšlím. Mám to ráda nalinkované...

Tak teď jsi mě přesně vystihla. Taky si ráda všechno naplánuju. Třeba jako ve čtvrtek mi přítel řekl, že za mnou přijede, uděláme si pěkný večer, tvrdil mi to ještě v pátek ráno, nakoupila jsem věci na večer a on mi v 5 napíše, že přijede až v sobotu...takže jsem byla naštvaná, protivná a možná jsem se zachovala jak nějaká hysterka, ale tohle opravdu nesnáším.

Reaguji na srnecka:

Tak to je přesný!! Člověk se těší jak d.e.b.i.l! a pak tohle! Mě bohužel rozhodí třeba i jedna hodina, když mi napíše, že přijede později. Mě tuhle naštvalo, že jsem nám naplánovala pátek - návštěva ZOO i s jeho malou sestrou a pak malé šmejdění po obchodech a on mi pak řekl, že musí doma počkat na matku, která jede za kámoškou, aby ji vzal s sebou, a ta malá jede s ní. Grrr!! Místo původně naplánovaných 15:00 přijel až někdy po 17:00 a buď před osmou nebo devátou (už nevím) ho už matinka naháněla, kde je. A teďka je nemocnej, na penicilinu, vyšly mu špatný jateráky, takže se musí i nadále šetřit, každý den jsem za ním jezdila a byla s ním celé odpoledne, ale už mě začalo pomalu hlodat, že v takovém krásném počasí musíme smrdět doma... Teď jsem na antibiotikách taky, takže nemůžu ani nic já, takové krásné babí léto a my si to vůbec neužijeme No, ale zkouším si pořád říkat - vždyt je to fuk, na počasí nezáleží, hlavně, že můžu být s ním!

Jinak... lidi ... včera jsem dostala ten prstýnek

jak se to dá naučit? nesnít o tom...
já taky očekávála a pak mi jednoho dne došlo, že je to nereálné... lidi kolem mě myslí a jednají jinak, než jak si je vysním ve své hlavě...
od tý doby jsem spokojenější ..
někdo tu psal, že čeká, že partner bude vymýšlet taky výlety... není nic jednoduššího než mu to říct... proč si ten život komplikovat...