Jak se necítit trapně při běhání?

Já běhám rád. Lidi co potkám zdravím a usmívám se na ně. Nikdo na mě nepokřikuje a ani mě nenapadlo, že bych se měl cítit trapně.
Reaguji na majuska852:
Přestaň se pozorovat, dbát na mínění ostatních a nebuď důležitá.

To ale neznamená, že nesportuje. I pomalá jízda (případně běh) je důležitý. A kolikrát jezdit nebo běhat pomalu je obtížnější než rychle.

No tak to vypadá, že všichni, co tady sportujou se cítí trapně Mně nevadí, že funim, páč funí všichni , já mám spíš blbej pocit, když jdu třeba z posilovny nebo tak a jsem rudá jak rajče Pořád nevím čím to je, ale je to fakt hrozný

Mám stejný problém !

Já když běhám v posilovně na páse, tak se nestydím vůbec a když někoho náhodou potkám u nás na vsi v lese, kde běhám se psem, tak už se trochu stydím, hlavně protože se potom lidi baví o tom, že držím dietu asi to musím zkusit někde ve městě, tam už by mi to bylo šumák. Obecně se spíš stydím před známými, před cizími lidmi je mi to jedno Tak směle do běhání a když už kolem někoho poběžíš, tak se pěkně vyprs, jseš přece velká sportovkyne a buď na sebe právem hrdá

Reaguji na majuska852:
Poradím Ti vzít si sluneční brýle, nějaké sportovní které budou při běhu držet. Jakoby se za ně schováš, a nebudeš se s lidmi potkávat pohledem. Já neběhám, ale bruslím. Sice se trapně necítím, ale stejně si beru sluneční brýle, taky dobrý na protivítr, muziku do sluchátek a jestě čepici bejzbolku a mám svůj klid...
Při sluchátkách velký pozor u silnic a železnic!

Když jsem začínala běhat, tak jsem běhala večer kdy v parku už není moc lidí, max pejskaři a taky běžci a pouštěla jsem si pořádně hudbu do uší abych neslyšela náhodou něco, co by mě mohlo třeba od běhání odradit.

Když tu pročítám vaše příspěvky, úplně vidím sebe! Zítra vybíhám a neberu si po dlouhé době sluneční brýle, jen ať každej vidí kdo tak rychle běhá

Reaguji na Lerrien:

jooo

Běhání přirovnávám k sexu - prostě spoustu věcí, nejspíš díky vyplavujícím hormonům, neřeším, jen si to užívám a cítím se při tom skvěle.
Sportuji a tancuji od mala. Zhruba od puberty chodím celoročně běhat do našeho městského lesoparku a také sleduji, že počet běžců rok od roku narůstá. Před lety jsem často slýchala od kolemjdoucích ''procházkařů'' poznámky typu: Proč běhá, když to nepotřebuje. Dnes nemám pocit, že běháním dělám něco neobvyklého. Pro hodně mých známých je tento druh pohybu naprosto nezáživný. Ovšem v mém případě po prosezeném půldni v práci nebo svého času ve škole byl běh v přírodě vždycky osvobozujícím balzámem, při kterém se nemusím na nikoho ohlížet - tedy pokud běhám sama (žádné soupeření ani synchronizace s jinou osobou + žádné pohybové složitosti), vypnu mozek a jen si hlídám tělo, kvůli technice.

občas se cítím blbě, ale to jen kvůli tomu, že jsem po 20 minutách běhu červená (doslova rudá) jako prasátko

Spalovačky tuku se při běhání stydí. Běžci se při běhání nestydí. Staňte se běžci a máte vystaráno.

Reaguji na Helena:
Tohle měla jedna známa. Necvičla, protože byla přirozeně hubená, ale pak ve 40 měla zničený záda a nemohla natáhnout ruce, protože nikdy necvičila. Prostě ji stačilo, že je hubená.

Ahoj,
ted se pokouším začít běhat a cítím se trapně kvůli pití.
Já jsem zvyklá nosit sebou všude pití ,ale při běhání to nemám kam dát.
A běhat s flaškou v ruce mi moc nejde.
Jak to řešíte vy?

Reaguji na laura3:
Já to řeším tak, že běhám bez pití. Ano, to není ideální, ale napiju se před, pak cca třičtvrtě hodiny jdu, napiju se po příchodu domů. Jinak drobnosti jako klíče a mobil nosím v ledvince kolem pasu, možná by se tam malá láhev taky vešla. A nebo, což už je možná náročnější, mít dvě menší lahve, v každé ruce jednu - a zároveň tak posilovat paže.

tak pri behaní sa trápne necítim,viem, že si ma stejne nikto nevšíma,len zaregistruje že preklusám okolo, tak, ako ked ja niekam idem a okolo m%na niekto prebehne.Neriešim.
Pred behom sa napijem a potom až po behu,nikdy si vodu neberiem so sebou.Do zadného vrecka bežeckých nohavíc pedometer, klúče od bytu na malíček navlečiem a v ruke mobil so sluchátkami,ale nie vždy musím počúvat rádio.
To, že sa niekto cíti pri behu trápne, je len jeho sugscia, že sa všetci pozerajú,ale opak je pravdou, určite.