Jak jsem psala v úvodu, často mi lidé kolem mě říkají, že mám až moc dobrou sebekontrolu a nedokážu si užívat věci tak, jako dříve (cca 5 let zpět). Dříve bych se šla v noci koupat nahá do rybníka, šla bych na kolotoč, tobogán v aquaparku, zpívala jsem si a bylo mi jedno, že mě někdo poslouchá, dokázala jsem protančit a prochechtat s kamarádkami celou noc.. Ale teď mám pořád z něčeho strach. Z toho, že si ostatní řeknou, že jsem trapná atd. Nechci se ztrapňovat třeba před mými blízkými. Jen podotknu, že mi je 25 let. Během těch 5 let se nezměnil jenom tady ten můj pohled na "nevinné dovádění", ale třeba i na oblečení. Často nosím jen zemité barvy a stala se ze mě konzerva
Nejvíce mě mrzí, že se od této upjatosti sama nedokážu nějak odpoutat a přitom tak moc závidím, když někde potkám takového člověka, který umí život prožívat naplno.



to, co Ti ve dvaceti přišlo jako sranda, za pět let už taková hitparáda není. Asi to tak má každý, někdo víc, někdo míň. Myslím sice, že je škoda, že jsi brzy takhle "zestárla" myšlením, ale rady nemám - mě je o dva roky míň a tím, že se pohybuju od 19ti mezi lidmi cca o 10 let staršími jsem se taky hodně za posledních pět let změnila a "usedla". Někdy mě to taky "mrzí", když vidím, jak si vrstevníci užívají, ale nemá cenu se do něčeho nutit. Na druhou stranu - horší jsou ty, které si neumí připustit stárnutí a chovají se jako puberťačky i ve 40ti.
Poslat SZ
)