Jak se rozhodnout?

Já myslím, že je důležité hlavně zvážit, jak moc vážný vztah s přítelem máte. Plánujete spolu budoucnost? Máš v něm jistotu? Je pro tebe ten pravý, s kým bys chtěla zůstat po celý život? Vyslovil se on, že s tebou chce zůstat celý život, případně si tě chce vzít a mít s tebou děti? Pokud tohle všechno ano, pak bych zůstala v malém městě a snažila se najít obstojnou práci... Něco mi ale říká, že to asi až tak dokonalé není, když uvažuješ o tom, že by pro tebe bylo možností rozejít se a žít tam, kde se ti zachce pokud vám to nějak neklape, nebo to nevidíš do budoucna, či je tam jiný problém, opravdu bych ten rozchod zvážila, protože je škoda zahrabat se v malém městě kvůli chlapovi, se kterým to nemá budoucnost... to musíš ale vědět ty sama

Pětiletý vztah, který je v takovém stavu v přechození, ale v zátěžových situacích funguje na jedničku. Oba spolu chceme zůstat celý život. A to, že chce, abych byla matka jeho dětí mi řekl několikrát. Budoucnost jsem samozřejmě plánovala, proto jsem se sem přestěhovala, ale představovala jsem si to tu jiné. No, a mám z toho trochu strach, abych se tu pak necítila frustrovaná a nepodepsalo se to pak na všem... Protože když je vztah v přechozeném stavu, vyžaduje energii od obou. Ten rozchod je tam zmiňovaný hlavně proto, že já bych neměla to srdce, abych mu tu práci, která ho velmi naplňuje a lepší by asi nesehnal, zatímco lepší partnerku asi v pohodě, vzala kvůli odstěhování. Takže prostě pokud bych tu nechtěla bydlet, nemám jinou volbu. Tady v dojezdové vzdálenosti není velké město. A bude jezdit do zahraničí na měsíc, dva, tak tu budu i zůstávat sama...

Právě jsem dočetla i ten tvůj komentář.. A jestli je to opravdu tak jak píšeš, tak bych to udělala asi tak, že bych se odstěhovala tam kam chci. Ale zase bych ten vztah neukončila hned. Prostě sám ten chlap musí pochopit, že ty nebudeš sama někde kde se necítíš dobře. Jestli tě má opravdu rád, tak si vždycky najde cestu jak tě vidět.
Troufám si i říct, že chlap co odjede na měsíc, dva do zahraničí, tak asi nebude nejvěrnější... Protože, je to prostě chlap.

Jako on tam bude jezdit pracovně, to ne, že by dobrovolně A je to asi tak ročně, ne zas pořád. Ale i tak. Už takhle byl měsíc pryč a odcizil se mi, zvykla jsem si na to být sama. A spíš mám strach ze sebe, co budu ty dva měsíce vždycky dělat. Jestli mne přece jen to obejmutí chlapa nebude chybět...
A jestli to celé nepokazím ještě víc...

Já bych chtěla děti co nejdřív a jsem z toho dost nešťastná, mít děti, když budem každý bydlet jinde, to je asi hodně divné... Přece jen ty děti tátu potřebují. A přitom vím, že by byl báječný otec, je velmi spolehlivý.

Já bych se odstěhovala po svém a žila svůj život. Tvůj přítel má asi super práci pro něj a co ty? Pokud má tak super práci, tak buď doma a ať tě živí. Na druhou stranu se v tobě nevyznám. Kvůli práci by ses od něj odstěhovala pryč a zároveń chceš rodinu a myslíš si, že je ten pravý? Nevím jestli je rozumné řešení uvažovat s někým o rodině a pak se odstěhovat a jako důvod předhodit práci. Pokud někdo chce něco budovat, tak spolu. Pokud nemůžeš najít práci, tak zůstaň doma, uč se jazyky třeba, pořiď si děti a pak uvidíš, co se najde a nebo se někam přemístíte spolu..

Když já bych chtěla oboje právě. Ale to se asi udělat nedá... Studovala jsem hodně náročnou školu na to, abych to vzdělání pak zahodila a byla doma... Nebo vzala nějakou práci uplně mimo obor. Stálo mne to totiž nervy a zdraví.

A prostě bych se necítila, kdyby mne živil. On je v tomto dost šetřílek, tak bych se cítila blbě koupit si i dražší šampon třeba. Zas takový královský plat on nemá. Vycházím z bídnosti momentální situace na trhu práce, kdy je to problém i s dost perspektivním oborem, který studuji já. I teď, když spolu bydlíme a jsem studentka, tak přesto mu platím půl nájmu, je mi to prostě blbý...

Navíc mne ta práce baví (zatím teda jen po půl roce praxe zadarmo). Stejně tak zahodit vztah mi přijde strašné, prostě v té situaci nevidím nějaké východisko, které by se mi líbilo. A rok budu muset po škole alespoň pracovat, než by byla případná rodina kvůli mateřské, takže samozřejmě teď musím přemýšlet víc o práci než o mateřské, i když "pudově" bych děti chtěla klidně hned.

Ale každopádně moc děkuji za názory, asi bych se měla nad tím vztahem zamyslet. Asi opravdu není v pořádku takto uvažovat... A asi by zaláskovaný člověk tomu podřídil vše.

Reaguji na Cocodrilo: Na mě to působí, že se bojíš závazku, protože logicky, když otěhotníš a porodíš a budeš se muset starat o děti. Zaměstnavatel asi také raději vezme někoho, kdo rodinu v blízké době neplánuje..Chápu, že živit rodinu z jednoho platu je těžké, ale nějak mě nenapadá, co jiného chceš dělat. Dostali jste se ve vztahu do fáze co teď. Kdo chce být spolu najde společné řešení. O tom by sis měla promluvit s partnerem. Pokud tě miluje, tak se spolu odstěhujete jinam a nebo ti nabídne, že tě bude živit. Nevím co chceš víc. Jestli variantu A a nebo B ) Končíš školu, tak můžeš hledat práci později, pokud je pro tebe plán rodiny zajímavý. To si musíš rozlousknout sama, co chceš...

napadlo mne totéž.

Pokud je slečna zadavatelka nešťastná tam, kde s přítelem bydlí, nevidím řešení v tom, že bude doma a nechá se živit. Naopak jí to malé město, případně vesnice, poleze krkem tím víc. Další věc je ta, jak by se k tomu vůbec partner postavil když si nechá platit půl nájmu od studentky..
Bojím se, že Ti tu asi moc neporadíme. Já už bydlela leckde- Praha, město i vesnice a všude jsem byla šťastná pokud to s partnerem fungovalo. Takže asi zvaž váš vztah, jestli s ním chceš být. Práci si najdeš kdekoliv a kór když brzy plánuješ děti, neviděla bych v tom problém.

Hele jak daleko je nejbližší velké město. kde bys mohla slušně najít práci? nebylo by řešení se dostěhovat na půli cesty mezi tím městem, kde on pracuje a tím velkým, kde bys pak pracovala Ty? Je to asi jediný kompromis, který případně můžete udělat.... Jinak holt bude muset někdo ustoupit a měl by to být ten, kdo snáze najde práci v novém bydlišti.
Ono pokud tam zůstaneš aby on dělal práci, která ho bude naplňovat a ty přitom nebudeš se svojí prací spokojená, tak Tě to bude frustrovat a pro ten vztah to nebude dobrý. Nemůže ustupovat stále jen jeden, protože to ve vztahu nedělá dobrotu. ty jsi to zkusila a odstěhovala se za ním, tak je otázka, zda by teď neměl nějaký vstřícný krok udělat taky on.

Myslím, že kočulka mne správně pochopila s tou ženou v domácnosti. Nevidím to jako šťastné řešení ani pro jednoho z nás.

No, ono je to malé město v horách a je tu prostě děsné spojení kamkoli a řešení posunout se na půli cesty by znamenalo pro oba hodinu dojíždění do práce. On je prý ochoten přestěhovat se o 20-30 km, ale to pro mne není moc řešení - navíc ta městečka okolo nejsou moc pěkná na bydlení, v podstatě bychom si ještě pohoršili.

Ono nejde jen o tu práci, pro mne ji určitě bude snazší sehnat než pro něj, ale že už jsem zmlsaná tím životem ve velkém - tzn. nelíbí se mi přístup tohoto doktora, jdu k jinému - já jsem nemocná, tak na těch doktorech celkem závisím. A že to tak mám daleko k rodnému městu, přítel si může zajet na jeden den k rodičům, pro mne by to bylo časově nereálné a i když tomu dám celý víkend, tak mamku vidím chvilu. a za tátou se ani pomalu nedostanu, páč to je ještě dál... kdyby onemocněli, tak nevím. Říkal mi, jak budeme jezdit spolu do rodného města, má tam babičku, to se moc nekonalo. Max mne hodil do svého rodného a poslal na autobus. I když ho mamka prosila, ať se u nás na vánoce staví, tak prostě chce mít vždy nějaký čas svůj klid a sedět u tv, což já nemám ráda. Ale nevím, jestli seženu chlapa, co nemá rád televizi. Přijde mi, že na ni po určité době koukaj všichni To o té tv byl vtípek, nebrat to vážně. Já mám prostě strach, abych časem neměla syndrom "obětování se", nebyla kvůli tomu na něj protivná kvůli té nespokojenosti, že jsem se takto podřídila, to bych nepřežila se takto chovat. Na druhou stranu třeba bych si tu nakonec zvykla a zalíbilo by se mi tu - s tím prostě nemám zkušenost a nevylučuji to.

Problém je i ve mně, mám psychický blok z řízení auta, i když řidičák mám, ale od jeho získání jsem neřídila, takže to je mi v této situaci předhazováno jako řešení.

Tak proč si chceš pořizovat děti, když ti ta představa vadí. Do určitého věku dítěte bys měla být doma. Tak nějak se s tím počítá.

Já ti rozumím, ale pokud se rozhodneš pro rodinu, tak hold se někdy podřídit musíš a pak se očekává, že to táhne ten chlap. Nikdo neříká, že máš sedět celý život na zadku. To je jen o tom, kdo si to jak zařídí, ale představa, že porodím dítě a za chvíli jsem v práci u mě osobně reálná není.

Tak tohle jsem nikdy nepochopila. Proč si ten řidičák někdo dělá, když pak neřídí. Já jsem z Prahy a když vyjedu mimo Prahu, tak je to celkem brnkačka jezdit někde po okrsku Hodina do práce není moc. Spousta lidí tak dojíždí i po Praze mhdčkem..

To jo, ale na výchovu dětí asi ideál.

Já myslím, že rozumný chlap by se k tomu postavil, ale zakladatelka si asi bude zakládat na té emancipaci a sama by se cítila blbě, kdyby za ní někdo něco platil. Navíc to na mě působí spíše jako únik zakladatelky z něčeho, v čem se necítí až tak pohodlně ..

Reaguji na EleanorWoods: Mně přijde, že to dost překrucuješ. Je velký rozdíl mezi tím starat se o děti na mateřské a ženou v domácnosti. Navíc se ty děti třeba ani nemusí povést, na to se přeci spoléhat nejde, to je přání, ale nejde mluvit o plánu, který stopro vyjde.

Já jsem před autoškolou nevěděla, jestli se budu tak bát pořád. Myslela jsem si, že jak dostanu řidičák, budu si jistější. Jenže po první jízdě s řidičákem na mne řval, protože se bál, tak jsem dostala takový blok, že jsem na té silnici fakt nebezpečná.