Jak se vyrovnat s neúspěsností léčby?

Ell,moc se mě Tvůj deníček dotkl a vůbec si nedokážu představit,jak se cítíš...Ale jedno už jsi dokázala,jsi silná...a věřím tomu,že tu mrchu porazíš...Ráda bych Ti jen řekla,že mojí kamarádky maminka prodělala rakovinu 2x a podruhé to vypadalo,že jí není pomoci...Ale dokázala to...Nebránila se té nemoci a jak říkala kamarádka-ona si z té nemoci udělala kamarádku(zní to hrozně,ale je to tak) a začala žít,jako kdyby se nic nedělo.A já věřím tomu,že právě tohle jí uzdravilo.2 roky má perfektní výsledky...Nevím,jestli bych to dokázala já,takže je těžké někomu radit,jak se s tím má poprat....Ale chtěla jsem Ti tímto dodat sílu a říct,že na Tebe myslím a věřím,že to dokážeš.Hlavu vzhůru kočko a žij!

Reaguji na Ellenuschka: Hrozně se mne dotklo, cos tady napsala, myslela jsem na tebe několik dní. Ale to tě asi nezajímá, tak ti napíšu něco ktomu úvodnímu příspěvku...kdž jsem odcházela na mateřskou tak jsem se snažila všechno připravit...makala jsem od rána do noci a pořád jsem lezla za kolegy a chtěla je něco školit, něco jim předávat, dokončit některý věci a připravit je pro mého nástupce. Dělala jsem na dost vysoké a odpovědné pozici a nechtěla jsem odejít tak aby si mysleli, že po mně zůstal nepořádek nebo nedodělky a taky jsem chtěla, aby i po mém odchodu byly věci tak, jak si to představuju já. Věděla jsem že se nevrátím, protože jsem plánovala více dětí a věnovat se rodinnému podniku, ale přesto mi to neudolalo moji touhu "všechno připravit". Kolikrát jsem brečela, když jsem viděla že mi okolnosti nedovolí nějakou zálěžitost dokončit, že to nebude v pořádku (podle mých představ)...nikdo se nechtěl zapojit (teda mi připadalo, že nikdo) a já jsem věděla, že bez nich to prostě nepůjde...taky hormony, co si budem povídat.
Půl roku po porodu jsem se přišla podívat, všechno bylo jinak, strašně mi to chvíli vadilo, pak už mit o bylo fuk, oni si to udělali podle sebe. Ale když jsem se pak o tom s holkama bavila na obědě, tak mi říkaly "a proč jsi nám neřekla, že to pro tebe je tak důležitý? Tak my bysme si tě poslechly...ale nám bylo hrozně protivný, jak jsi nás pořád chtěla komandovat. Kdybys nám řekla, proč to děláš tak bysme si tě vyslechly, zapojily bysme se, však tě známe, tys něříkala nikdy kraviny...jenže my jsme to braly jako hormonální nálady a vyhýbaly jsme se ti."
Co tím chci říct: řekla jsi svému okolí, že je tohle pro tebe důležité? Že ti to dodá klid na duši, který tak potřebuješ pro další léčení? Možná, že to prostě nevědí. Ty si třeba myslíš, že to poznají, že to vědí, protože tě znají, jenže to nemusí být pravda. Oni za tím fakt můžou vidět nějaké loučení a může je to drásat tě jen poslouchat. Možná by stálo za to jim vysvětlit, že je to pro tebe významný jako dobrá havarijní pojistka, kterou si uzavřeš, platíš, ale přesto samozřejmě doufáš, že se ti nikdy žádná, ani malá nehoda nestane. Ale máš v pak v duši klid.
Přeju ti hodně štěstí.

Ladybugg: děkuju. Odhadla jsi to naprosto správně, beruo jako takový sichr, kdyby to nevyšlo, samozřejmě, že se uzdravit chci, to bych byla blbá, kdybych nechtěla.
Ta nová chemoterapie, ač údajně větší svinstvo, mi paradoxně vyhovuje víc, hlavně není každý týden. Tím, že je mi docela dobře, se malinko zmírnily i ty psychostavy, ale strach mám furt, to ne že ne...

Reaguji na Ellenuschka: tobě asi rovnou můžou do žíly pustit Savo a bude ti dobře

Adluna: hi hi, máš pravdu 😊 já nevím, čím to je, jedtli třeba tím věkem, že nemám jiné nemoci nebo čím... Jako pánbu za to zaplať, že to tak je. Když člověk čte různé ty články, jak člověka chemo zničí atd., tak já teda zatim vzdoruju 😊 akorát že tumor bohužel taky. Po tomhle už mi dokonce začly růst vlasy, už mám tak 3 cm ježoura, odbarvenýho na blonďato 😊 teda na ulici bych v tom nevylezla 😊 ještě aby to konečně zabralo.
Já nebyla citlivá ani na ozařování před těma 2 lety, slyšela jsem horory, jak se ta kůže poškodí, bude to bolet a mokvat, plastika nepůjde udělat... Já neměla ani flíček a plastika úplně v pohodě. Tak nechápu, na onkologickou léčbu jsem odolná. Bohužel jen fyzicky, s psychikou jsem trochu na štíru...

Reaguji na Ellenuschka:
El, jak pokračuješ? Snad se neptám moc blbě..

Ne, ne, neptáš se blbě 😊 zatím pokračuji v léčbě platinou, snáším ji dobře, už mám pěkný krátký účes a navenek nikdo nic nepozná. Cítím se fajn. Akorát říkala doktorka, že je ještě moc brzy na další CT, kvůli vysoké dávce radiace, takže mě kontrola čeká v květnu. Příští týden pouze krevní testy na markery, ale ty jsou jen velmi obecné. Ono se v podstatě právě zatím nic nového neděje, není o čem napsat... Doktorka furt jen ať jsem trpělivá, že je to na dlouho 😞 chodím k výborné psycholožce, která mi pomáhá se trochu srovnat. Začala jsem cvičit Orbitrek 😊
Kdyby mi jednou za dva týdny nebylo po chemce mizerně - jsem unavená, prospím celý víkend, jinak ok, jen ta šílená únava, byl by to úplně normální život.
Ale abych byla upřímná, ten strach, co bude, ten mám furt, to zas jako jo. Ale ty vlasy mě neskutečně psychicky zvedly, škoda, že jsem tuhle chemo neměla od začátku, bylo by to uplně o něčem jinym.

Reaguji na Ellenuschka:
Pevně věřím, že bude všechno lepší a lepší! Těším se, až sem napíšeš, že jsi v pořádku a léčba zabrala!!

Holky, hlásím dílčí zlepšení, a to pokles markerů, to je onkologický ukazatel v krvi, čím vyšší, tím je větší aktivita nádoru. CT mě čeká v květnu, tak uvidim...

Reaguji na Ellenuschka: tak hurá, hned je člověku líp, co

Reaguji na Ellenuschka: v květnu na tebe budeme všechny moc myslet, to už bude za chvilku.

Dík holky 😊 já byla uplně vystreslá, co mi zase doktorka řekne a konečně jsem se dověděla dobrou zprávu 😊

Moc držím palce

Reaguji na Ellenuschka:
Tak to je výborná zpráva, že léčba zabírá! Podívej, nejsi v tom sama, to spolu dáme!!

Hurá, mám radost s tebou! Držím pěsti na květen.