Jak se zbavit stresu a uklidnit se

Zkus si uvědomit, z čeho konkrétně ten strach máš a zhodnoť, zda je opodstatněný. Určitě dojdeš k tomu, že není. Myslím, že by ti mohlo pomoct i nesoustředit se na momentální vystresovaný stav a nemyslet dopředu na to, co špatného by mohlo přijít. Pokud ti je lépe s rodinou nebo s přáteli, naplánuj si alespoň část volného času s nimi. A snaž se myslet pozitivně - jsem zdravá, mám domov, rodinu, bezva lidi kolem sebe atd. Možná dojdeš k tomu, že tvé priority jsou v pořádku a ten strach pomalu odezní.. Držím palce!

Reaguji na leopardice: Děkuji.. já bych s nimi čas trávila moc ráda, jenže bohužel bydlím v jiném městě, mamča se odstěhovala a já tu zůstala sama se psem. Snažím se si pořád v hlavě říkat, že to je v pořádku, že se mi nic nestane. Ale moc to nefunguje, dělá se mi prostě opravdu fyzicky špatně Přemýšlím, jestli nemam zajít k psychologovi nebo něco, protože školu potřebuju dodělat a jestli do ní nebudu chodit, jakože v současnym stavu tam prostě sedět nevydržím, tak se s ní asi můžu rozloučit. Vždycky jsem byla veselá, živá a teď tohle. Pořád jen myslím na to, jestli je poblíž záchod, kdyby se mi udělalo zle. A taky nosím pořád v kabelce igelitku, kdyby se mi začalo chtít zvracet. Prostě si připadam jak úplnej blázen už.

Reaguji na VerSip:
Dokážu se vcítit do tvojí situace, i já sama mám teď docela stresové období, dotáhla jsem to k vracejícím se žaludečním vředům. Ale tobě bych doporučila na chvíli školu vypustit, chodit tam a být hlavou jinde nemá smysl a myslím, že se i dáš dřív do pořádku, když tam nějaký ten den nebudeš. Nebo by to byl problém? Doporučuji úplně vypnout a obklopit se lidmi, se kterými ti je fajn. Nevím, proč mamka bydlí jinde, ale pokud máš možnost, tak třeba jeď na pár dní k ní. Třeba to brzy přejde a budeš v pohodě, psychologa bych navštívila až v případě, že by se ten stav nelepšil nebo opakoval.

Co zkusit prodýchávat...myslet na něco hodně pozitivního. A určiě mysli na sebe. Na to jak se cítíš. Hlavně si najdi přátele.

Reaguji na Žabule: Dýcháním se snažim uklidňovat, nádech nosem a dlouhý výdech pusou. Trochu to možná pomáhá. Budu se snažit myslet pozitivněji..

Zjisti co je to "agorafobie", doporučuju knihy od doktora Praška

Reaguji na VerSip: ahoj, možná když už jsi byla u lékařů, měli ti předepsat antidepressiva vypadá to na panickou poruchu (něčím podobným jsem prošla) a je to dost svazující..... Opravdu bych neměla strach z toho brát je.... a uleví se ti

Ahoj já mám teďkon něco podobného. Ve 14 jsem měla zánět žaludku, kdy jsem skoro po všem zvracela, pak jsem měla pořád strach z toho, že se na veřejnosti pozvracím a úplně mě to paralyzovalo. Nemohla jsem venku jíst, jakmile jsem šla ven, měla jsem staženej žaludek, a z toho strachu, že bych se pozvracela na veřejnosti mi samozřejmě bylo špatně. Minulý pátek se mi zvedl žaludek po obědě v jednom obchodním centru a úplně se mi to vrátilo, začla jsem mít strach, že se tam pozvracím a to mi ještě přihoršovalo, takže jsem běžela na záchod, kde jsem se uklidnila a pak už to bylo fajn. Jenže ještě dnes jsem tím poznamenaná, nemohla jsem vyjet ven dřív než hodinu po obědě, protože při představě, že plně najezená pojedu ven, se mi udělá špatně, tak bych se pozvracela...Ale věřím, že to zvládnu sama, už přeci jen tak nějak vím, jak na to. Předtím mi ale pomohl psycholog, hrozně moc. Jenže mě to trápilo cca půl roku a bylo to horší než teď. Chce to prostě se na to nesoustředit, zabavit mozek něčím jiným, protože to je ve tvém podvědomí. Takže například do MHD knihu, když jdu po ulici, tak počítám různě barevný auta, atd. Hlavně se v tom nebabrat, protože ten strach je naším nepřítelem. Vrchol je, když mám strach ze strachu

Jo a co mě ještě uklidňuje. Přítel má takový blok, ale z toho, že se někde na veřejnosti po*ere, někde, kde nejsou záchody. A ten mi říkal, že pozvracet se na veřejnosti je o dost menší průšvih, než se tam pos....Což má pravdu. Kdybych já viděla mladou normálně vypadající holčinu, jak zvrací, tak si řeknu, chudák holka, je jí špatně a možná bych se jí i šla zeptat, jestli nepotřebuje pomoci. Rozhodně bych se nepohoršovala. A kdyby někdo takový venku omdlel, tak si taky nemyslím, že by si ho nikdo nevšiml. Lidi si nevšímaj houmlesů a podobně vyhlížejících lidí.

Jo a jinak jsem proti antidepresivům. Jsou to drijáky a tyhle stavy se dají krásně zvládnout pouze psychoterapií. Jenže to zabere víc času a lidi to chtěj asi šup lup.

Reaguji na indulona:

tak to je určitě pravda, ale asi je tady taky důležitý v jaký fázi se "to" zachytí, protože když si vezmu svoji "zkušenost", tak mi nechtěly ani nohy chodit, ani ruce nešly zvedat a je pravda, že by mě ani ve snu nenapadlo, že je to psychickýho původu.....

Reaguji na indulona: Děkuju za to co píšeš.. antidepresiva brát taky nechci, myslím, že tak slabá, abych se z toho nedokázala dostat sama nejsem. A navíc jak píšeš, jsou to hrozný drijáky, to bych viděla opravdu v nějaké nouzové situaci, kdy bych už vyloženě nevěděla co dál. Nechci si ničit tělo, už ten stres není nic dobrýho pro organismus.

Moje známá má syna a ten když nastoupil do školy, tak si nějak nemohl najít kamarády a byl hodně vystrašenej ze všeho, nechtěl jíst, byl neustále nemocný.. no a pak s ním šla k nějakému terapeutovi asi na pět sezení a stal se z něj úplně jinej kluk, sebevědomej, nebojácnej.. Možná bych mohla něco podobného zkusit.

Reaguji na zip: Pokud si to měla takto vážné, tak to chápu, to chce určitě aspoň na začátek antidepresiva, než se člověk dostane z nejhoršího. Já to měla v lehčí formě a teď mi hlava blbne proto, že téměř 4 měsíce nic nedělám, resp. mám prázdniny a nemám brigádu, kamarádky, se kterýma bych něco podnikala, nic. Pak se mi trošku zatočí z tlaku hlava, zvedne žaludek a já to hrozně prožívám a mám z toho pak "trauma". Takže já už se těším, až mi začne škola

Reaguji na mroskvicka: Já jsem si o tom nedávno něco studovala, různé ty typy, jak působí na člověka. Téměř všechny tam měly zažívací potíže, malátnost, točení hlavy, atd. Takže představa, že mám brát prášky, které by mi mohly vyvolat tyto problémy, kterých se bojím, to fakt nechci. Moc by mi to nepomohlo. Jasně, tohle jsou klasické vedlejší účinky snad všech léků, proto je radši moc nejim. Navíc se na ně nesmí pít alkohol, ne? A já miluju červené