Jak změnit sama sebe?

Reaguji na Veerunka:

Reaguji na 7catherine7: Poprvé jsem se zbavila extrémní introverze, téměř žádného sebevědomí a schopnosti mluvit na lidi (nebyla jsem schopná si téměř ani objednat v restauraci), podruhé jsem se naučila seznamovat s lidmi, mluvit přátelsky a nezávazně s cizími lidmi a získala jsem ještě více sebevědomí (asi nejdrsnější změna, i když to tak nevypadá), potřetí jsem úplně zahodila citovou stránku, což byla změna, kterou bych docela ráda vzala zpět, ačkoliv mi to vyhovuje, jenže nemám žádné city. Skutečně, skoro žádné. Tuhle změnu nedoporučuji Také jsem přestala být jakkoliv stydlivá, což byl asi ještě zbytek introverze.
Celkově jsem úplně jiný člověk než jsem byla v 15, mám jiné záliby, jiné vlastnosti, vypadám rozdílně, ti samí lidé na mě reagují jinak než tehdy, mám jiný temperament i charakter... jako byste vyměnili člověka... tohle prosím nikdy nikdo nedělejte

GOTIATH by mě zajímal spíše proces změny, jak, k tomu došlo, co ti pomohlo než jen výsledek

Ty tvé změny jsou až neuvěřitelné, to se na mne nezlob.
Není to co prožíváš, jen hrané na ostatní a ve vnitru jsi pořád introvert?
Tím nechci napsat, že se vychloubáš, nebo lžeš, jen mi to příjde až neuvěřitelné, promiň. Jak jsem psala proces změny + co ti k tomu pomohlo, by mě vážně zajímalo, protože určitě nejde jen o to si říct, nebudu taková budu makovová.

Jsi s tou změnou spokojená nebo ne? Tvá poslední věta je ironie?

Reaguji na GOTIATH: A jak jsi k těmto změnám dospěla? Změnit se z nesebevědomého introverta na trošku průbojnější osobu bych brala.Ale tu tvojí poslední změnu bych teda rozhodně nechtěla.Tý bych se docela i bála....

Reaguji na Anele: ve zkratce. Navštívit fajn psychologa, nahlas a od cizího si poslechnout, co děláš tak, jak se Ti nelíbí, vyslechnout jeho rady a snažit se vždy racionálně přemýšlet než začneš zase třeba řešit.. i když ne vždy to jde

Reaguji na GOTIATH:
Docela mi to připomíná mně! Já bývala taky hodně uzavřená a hodně jsem se změnila. Musela jsem. Kdybych pořád byla tak uzavřená, tichá, lidi by mi - s prominutím - s.rali na hlavu, využívali by mě, jak by jen mohli, takže jsem se taky chtě nechtě změnila o 100 stupňů! A cítím se takhle daleko líííp! I mé city ochladly a vůbec mi to nevadí, aspoň nebrečím.

Reaguji na Catyy:
... aspoň nebrečím při každé blbině - bych dodala.

No já myslím, že to nějak cíleně naučit nejde,a že tu zmněnu spíš přinese postupně život sám.

když pořeším příčinu , proč určitý věci dělám, tak se mi to daří. A jak říká Kobitka taky nechat někdy věcem volnej průběh nehrotit a ono se ukáže časem.

Tohle podle mě není změna k lepšímu. Když se měním, dělám to proto abych byla v pohodě a aby mě to bavilo. A jak tu někdo psal, možná je to spíše hrané a nejsi to stutečně ty. Ale to si musíš přebrat sama.

Jinak souhlasím, člověk se může radikálně změnit. I já to udělala a velmi citelně ale vlivem životní situace, která mi doslovat nakopala pr...., takže jsem byla možná donucena ale nijak jsem na tom psychicky nestrádala. Spíše naopak a dalo mi to jen to nejlepší. I pro mé blízké.

Taky jsem prošla změnou, ze stydlivky a introvertky jsem se stala extrovertkou a nemám problém s kýmkoliv cokoliv řešit, bavit se.. Myslím že ta změna přišla s věkem, životními událostmi (většinou ty špatný mě nejvíce posunuly). Ale nejvíc to přičítám zvýšené sebedůvěře a taky knížce Tajemství a podobným. Protože jsem si prostě jednou řekla že už nechci být taková stydlivka, že chci mít plno přátel a mít se v životě dobře..a tyto knížky mi v téhle změně dost pomohli

Reaguji na Marissa: No nějak tak..i když to nebylo ze dne na den. Jestli znáš Tajemství a princip na kterým funguje, tak jsem si prostě říkala že chci jít mezi lidi a že se chci s lidma umět bavit. A jak jsem si to přitahovala tak pak jsem to trénovala v praxi..hlavně ale jsem změnila pohled na život, začla jsem si ho víc užívat a pozitivněji myslet a ono to pak z tebe i vyzařuje a myslím že automaticky na ty lidi líp působíš

Mě změnilo to,že jsem se zamilovala..začala jsem se chovat mileji,slušněji a to jsem měla podobný problém.A i když zamilovanost časem opadla,zůstala jsem taková takže si myslím že tě občas ovlivní i takováhle situace

Ony i třeba určitá antidepresiva dokáží "otupit" city, zbavit emocí.

Takové radikální změny, co tu čtu...
Mně přijde, jakobyste chtěly popřít samy sebe. není lepší se smířit sama se sebou, s tímn, jaká jsem, přijmout svou povahu a vzhled a vytáhnout z toho to nejlepší?

Některé povahové vlastnosti jsou prostě dané, a pokus o tak razantní změny (z introverta v extroverta) podle mě nemohou zůstat dlouhodobě bez následků.
Jdete proti sobě, své přirozenosti, chcete se předělat...tohle není cesta šťastnému životu.