Jakou budoucnost má vztah, pokud partneři nemají absolutně nic společného?

Protiklady se obvykle nepřitahují, je to mýtus

To jestli jsi introvert nebo extravert, nebo jestli raději lezeš po skalách případně čteš knihu, je naprosto podružné. Hlavní je, zda si rozumíte ve smyslu sdílených hodnot. Zda máte podobné představy o založení rodiny. Zda jste z té samé kultury...

Nemá to budoucnost. Z vlastní zkušenosti - extrovert, já introvert.Když byl zamilovaný,tak jsem mu stačila já,ale po roce a půl byl nešťastný z toho, že mu chybí společnost (což jsem opravdu neměla ráda). Takže roku a půl života ztracen, nedopusť to samé,dřív nebo později se to projeví. A my jsme měli společné zájmy,jen v tomto jsme se lišili a přesto nás to rozdělilo. Takže jestli nemáte vůbec nic společného...zůstaneš s ním a budeš nešťastná. Je to tak.

No žádnou přece. Pokud se neshodnete ani na tom, jak trávit volný čas, tak je to k ničemu a obávám se, že budete spolu jen dokud si jeden z vás nenajde někoho, v kom se "shlídne" .
Ano, "protiklady se přitahují" , to je sice známé přísloví, ale nikde se tam nepíše nic o následném společném životě !

Žádnou, věř mi.. Přes rok a půl jsem ztratila s chlapem, se kterým jsme byli naprosto jiní..
On extravert já introvert..

naprosto stejné to bylo u nás, jen jemu společnost chyběla už po třičtvrtě roce.. zbytek byl jenom o přetvářkách, přizpůsobovali jsme se aktivitách druhého jenom proto, že se to od nás "čekalo"
Byl sportovec, nadšenec do kempování, spánku pod širákem - já mam ráda svůj klídek, spánek v posteli a sprchu+záchod po ruce když je potřeba.. Nedokázal pochopit že jsem "fiflena", která chce být upravená
Měl rád posezení v hospodě s minimálně deseti kamarády, mě stačil on a další pár :-/
Podle mě platí že se protiklady přitahují, ale jenom na takový krátký románek.. Pro život je podle mě potřeba chlap, který bude mít stejné záliby a hlavně životní priority

Já bych to zas tak černě neviděla, taky jsme s partnerem dost odlišní a vydrželo to 4 roky a snad i vydrží na celý život Jako nějak nevidím problém v tom, když jde partner se svými kamarády do hospody a já s jednou kámoškou do kavárny (já teda vyloženě introvert nejsem, jsem přesně uprostřed introverta a extroverta, ale nemám ráda hospody a velký kolektivy, kde se prndá o ničem, jen tak, že jsou opilí), popř. bych si teda četla knížku. S tou dovčou je to vždy trochu složitější a tam teda trochu problém taky vidím, ale je to jediná věc a dá se to zařídit (on by třeba na kole projel celý stát, ale já bych to fyzicky nezvládla, mám i špatná kolena a obecně je moje tělo dost poruchový, asi bych si to ani neužila), takže tam se přiznám, že se mi musel trochu podřídit - jedeme k moři, ale neležíme tam a podnikáme výlety, případně jedeme pod stan do kempu. No, a pak jdeme společně na procházku, díváme se na film, milujeme se (my už teď teda i máme společný koníček - posilku, ale dřív tomu tak nebylo, časem se to může vyvrbit ). Už když jsme spolu začínali, jsem z toho měla strach, že se k sobě nehodíme, ale dnes jsem moc ráda, že jsem to nezabalila a oba jsme se snažili. Ono zas je fajn na chvíli opustit svoji komfortní zónu a svůj stereotyp a zkusit něco nového, člověka to obohatí. Ale spíš je to otázka toho, jak moc jste tolerantní nebo konzervativní. Samozřejmě se ti lidi taky musí vzájemně podporovat ve svých koníčcích, umět si nechat volnost. Podle mne typ extrovert a introvert ještě jdou, nejde k sobě - rodinný typ a typ bohém (bez závazků).

Bavili jste se o budoucnosti? Co od toho vztahu očekáváte? Tohle všechno je důležitý.
Jde o to, abyste se navzájem podporovali v tom, co děláte. Můj partner je taky spíše introvert, rád má svůj klid, sedí si u kompu a mně tím neskutečně vytáčí. Já ale zase mám plno kamarádek, se kterýma můžu jít na oběd, na kafe, do kina, na diskotéku. On mi to nezazlívá a já mu nezazlívám jeho styl života. Společně se shodneme na bydlení, na budoucnosti, dětech, finančních představách, dovolených. Jednou za čas se přemůžu já a prostě s ním strávím den u filmů a pak se přemůže on a jdeme na ples. Je to o domluvě a o tom, jestli to oběma vyhovuje. Musíte se prostě společně domluvit.
Jestli se opravdu neshodnete ani na tom, co budete společně provádět, tak je to bezpředmětný a neztrácej čas, kterého bys pak litovala.

Mamka extrovert, ráda se baví mezi lidmi,... táta introvert, radši si sám posedí na zahrádce s pívem, pustí si hudbu, na dovolený by mamka vyrazila omrknout město, obchody, táta by chodil po horách,... a mohla bych pokračovat. Dopadlo to tak, že ted po 20 letech manželství se budou rozvádět. Prostě si nemaj co říct, maj odlišný názory na to, jak trávit čas, už neviděj budoucnost. Když sme byli s bráchou malý, všechno se točilo kolem nás, ted už smě větší - já 20, bratr 17 a mamka říkala, že už takhle žít nechce. Že eště není tak stará (čerstvejch 40), aby musela ,,dožít,, s tím, se s kým už si nemaj co říct.

Jen příklad, jak to může dopadnout klidně i po více než 20 letech

Pro vztah není důležité , jestli máte společné zájmy , pohled na to jak trávit dovolenou a vyplnit volný čas. Důležité je ,jestli máte společný pohled na život v úplně jiné oblasti a vyznáváte stejné rodinné hodnoty(všeobecně).Není přece nutné trávit každou volnou chvíli s partnerem a podnikat vše jenom s ním..Je to asi tak trochu o tom dopřát tomu druhému trochu volnosti a podpořit ho bez výčitek v jeho zájmech , ikdyž jsou odlišné od těch vašich .

Přesně tak ne každý extrovet je rozlítaný a není schopen vytvořit klidné zázemí , zrovna tak jako introvert neznamená, že je automaticky rodinny typ .

Já teda chápu tyto 2 typy jako všeobecnou charakteristiku .Extroverta jako velmi otevřeného člověka vůči všemu , který vyhledává společnost lidí a nemá problém s komunikací a iontroverta jako uzavřeného člověka do sebe , který je nedůvěřivý, tichý a nenápadný.Ale to přeci nijak nesouvisí s kvalitou vztahu a s tím co řeší zakladatelka.

Aby byl člověk šťastný, potřebuje mít naplněny svoje potřeby. Pro introverta je to život jen s partnerem, popř.:nejlepšími dvěma kamarády a klid. Extrovertovy potřeby jsou oslavy,párty, velké množství lidí, velká otevřenost. Pokud se nai jednomu svých potřeb nedostává, nemůžou být šťastní, a to nikdy. Brzo se začnete hádat,že jeden chce to a druhý ono. Popřípadě se budete navzájem přizpůsobovat, ale s tím,že to bude z donucení, a proto si to neužijete. Radím ti,neztrácej čas. Můj příběh: Po rozchodu jsem potkala kluka, se kterým si moc rozumím a je také introvertní povahy. To se prostě nedá srovnat.

Já bych z introverta nedělala nudu. Introverti jsou většinou lidé, kteří si vystačí sami. To, co tady popisujete vypadá tak, že extrovert nemůže žít bez větší skupiny lidí. Což si nemyslím. Já sama jsem introvert, ale mezi lidmi jsem zábavná, komik, rozjíždím zábavu, ale kolikrát mám ráda svůj klid a věnuji se raději sobě. Nepotřebuji pořád chodit na párty a každou chvíli někde být. To mi přijde spíše jako nevyzrálost. Já si ráda zase zajdu na procházku, na výstavu, do kina, za sportem..rozhodně bych neřekla, že vedu nudný život někde v pokojíčku zavřená a musí být se mnou nuda. A že nejsem akční člověk. Já a přítel máme také různé názory na některé věci, ale tak by to mělo být. Umět se doplňovat a hlavně se umět domluvit. V tomto mám naštěstí přítele, který to má stejně jako já. Trávíme čas spolu a jednou za čas někam jdeme (ne jenom chlastat) a pak jde někam každý zvlášť se svými přáteli. Pokud má někdo doma povaleče a sám má potřebu něco podnikat, tak to asi dlouho nevydrží, pokud toho partnera k tomu potřebuje. Beru to tak, že když bude mít třeba můj přítel rád rybaření a já ne, tak bude ještě kolikrát rád, že si k té vodě půjde sednout sám nebo s nějakým kamarádem, než aby mě měl pořád za zadkem, protože mě baví všechno co jeho. Nebo nevím jak to popsat. Těch zájmů je spousta a nikdy se nemůžete trefit do všeho. Já třeba nemám ráda lyžování, snowboard ale pobyt na horách se mi líbí. Ovšem nejraději bych šla třeba na běžky a nebo si jen tak někde sedla do tepla a sjezdovky mi nic neříkají. On zase hory miluje. Má chalupu na horách a chtěl by jezdit skoro pořád. Dopadne to tak, že na tu sjezdovku stejně jdu a jezdím a nebo jedeme ve více lidech a on jde na tu sjezdovku s nimi Lidé si přestanou rozumět kvůli různým věcem. Každopádně je jasné, že kdyby byl někdo moc akční a ten druhý lenoch doma v posteli nebo na gauči, tak se budou všichni divit, co ti dva spolu dělají