Je mi 22 a už si připadám stará

Monaa
no opravdu no nic...Psychologii jsem vystudovala, ale že bych jako sangv. nemohla použít "rázná" slova, to bych se na to podívala... A zas je to o tom jak to ten druhý člověk bude chtít vnímat, když bys tady byla ted vedle mě, nemohla bys tohle napsat, neboť neverbální komunikace by ti řekla mnohem víc, než když si tady přečteš pár písmenek.

Gaba
Mě už neba tohle, ztráta času, měj se,papa.

Monaa
vidíš, přišlas na to. Pěkný sluníčkový den

Je dobře, že ses postavila na vlastní nohy bez pomoci blízkých...ale postoj, že chtít po rodičích něco bys ani nežádala, mi přijde kapku extrémní...stejně jako udělat si z rodičů dojnou krávu. A navíc, spousta rodičů se dětem ten rozjezd nějak zajistit snaží - je to přirozené, dělají to pro svou krev - takže když mají pro dítě něco naspořeno, tak je to fajn, a nemusí to být prostředky na mega byt, to asi málokdo čeká a také malokterý rodič může zajistit. Nedat děcku nic je však také na pováženou, otázka je, čím to bylo způsobeno. Ať je však příčina jakákoliv, tak by bylo na místě, umožnit dítěti rozjezd třeba tím, že pokud zůstane ve společné domácnosti, tak po něm nežádat přehnané částky na domácnost, ale vést ho k šetření a následné samostatnosti, když už to nešlo dříve zajistit jinak.To je můj pohled na věc formovaný pro mně nepřijatelnými příklady v rodině.

Natýska
Moc kvalitní názor

No, já jsem byl za svůj život vedený a považuji za samozřejmost, že silní mají pomáhat slabším. Jasně, že to není myšleno pouze v tom úzkém slova smyslu, ale v širším zahrnujíc širší oblast. A to už neříkám rodinu, která by měla držet spolu, protože od toho je rodina.
Není to jen ze sociálního cítění, nebo z toho, že lehce se můžu dostat na druhou stranu, ale i proto, že jsme lidé a ne zvířata. Trošku si ze školy navíc pamatuji, že ideální společnost byla v prvot... (neumím najít ten správný český ekvivalent), taky to platí i v současné době v primitivnějších národech, u kterých i maličkost záleží na přežit. Tam platí, že každý dělá co umí, ti co nic neuměji, tak nic nedělalí. Protože podle jejich zkušeností jednou může přijít chvíle, když jim dotyčný jedinec vše vynahradí. Ale to jsem poněkud odběhl.
Takže musíme nějak vydržet ten nápor kapitalizmu 19. století, kdy dokonce i ve vztazích rozhoduje síla, nebo velikost zubů (ne doslova, musím myslet, že jsme na omlazení! ). V horším případě naditá prkenice. Ale i to jednou přejde...
Kdo nevěří, ať si vzpomene na sociální postavení pinglů, řezniků a podobných za časů komunistů a teď!

Natýska
tak jestli to bylo na mě tak já s tebou souhlasím. Já jen psala, jak to probíhalo u mě. Možná to bylo tím, že jsem si našla slušně placené zaměstnání (holt měla jsem kliku). Měla jsem chut se rychle osamostatnit, nebýt závislá na rodičích. Toužila jsem po tom už od 16ti let, doma to klapalo dobře, ale ta chut prostě byla větší. Nelituju toho a vím, že když bude potřeba jednou mému capartovi pomoc, tak pokud budu moct tak pomůžu, ale jen když uvidím jeho snahu. Jinak si myslím, že bych dokázala být asi hodně tvrdá. Ale kdo ví, můžu posuzovat až se do té situace dostanu. Zatím dítka nemám a tak je to můj aktuální postoj.

Monaa
No bohužel vidím třeba u své sestry, že její kluk nemá šanci jít z domu, protože jim dává na bydlení dost vysokou částku a chtěli by ještě víc a sami do života mu nebyli schopni nic dát.....a to nemyslím nějakou finanční injekci, ale celkové intelektuální zázemí....kluk se vyučil, práci dlouho nemohl sehnat, je mu asi 27 let a není schopen s tím nic dělat, kdyby se trhnul, tak kdo by sestře přispíval na domácnost, oni by bez jeho přispění na tom byli daleko hůř, takže si myslím, že tato situace vyhovuje především rodičům. A to jim ještě podkuřují moji a setřiny rodiče, jakože chlapeček jim dává málo a že kdyby byl jejich syn, tak by tedy musel dávat ještě víc. Já sama věděla, že nějaké peníze od rodičů dostanu, ale nepotřebovala jsem je, protože partner by mně chtěl i bez věna.Jen mně hodně překvapilo, když mi do částky, kterou daly i ostatním sestrám, započítali i dárky, které jsem dostala v průběhu dětství a dospívání. Od nikoho nic nežádám, ale tohle mi přišlo zvrácené, probendit si skromné věno již v dětství

Natýska
Tak něco popdobného si prožil můj manžel, musím říci, že větší hyeny a parazity jako lidi, navíc ještě rodiče, jsem za svůj život nepotkala.. Jediné co můžete udělat v takovém případě, je na nic nečekat a rychle utíkat, čím dříve tím lépe..

Gaba
Ano, část byla pro Tebe , ale i pro ostatní.....nějak jsem to nevyspecifikovala....já to chápu, popisuješ, jak to máš Ty, to je v pořádku...jenom mně zarazilo to, že si Tví rodiče na všechno vydělali a ty taky to tak uděláš...jako kdyby to byla hanba si od nich vzít pár ručníků, prostěradlo a trochu peněz já mám holčičku a chci pro ní to nejlepší, a ráda jí poskytnu peníze na školu, na záliby, něco pro ní naspořím.....chci, aby věděla, že jsme na ní mysleli ve všech směrech, i když dnes nevím, co bude za pár let a třeba nakonec dopadnu tak, že ji taky nebudu moci dát nic, ale strašně to nechci a strašně bych se styděla, že pro berušku nic nemám....já to třeba považuji za povinnost, celkově dopřát dítěti to, na co mám - dobrou výchovu, přístup k informacím, ke sportu, k zálibám a ty finance taky chci dopřát, já mám holčičku pro radost a chci pro ní udělat všechno, nejsem ta, co bude čekat, až děcko utratí první svou výplatu za drahý dárek pro mně, jako odměnu za výchovu, tak, jak jsem to udělala kdysi já. Sice ráda, ale pořád s tím podtextem, že kdybych to neudělala, tak jsem pěkná mrcha.

Natýska
Mě rodiče podrželi, odstěhovala jsem se ještě když jsem chodila na střední školu, měsíčně mi dávali jakési kapesné, začala jsem chodit do práce a starám se sama, snažím se jim to oplatit drobnostmi jako pozvání na večeři atak, ikdyž pak skončíme u dohadování, že zaplatí oni a néé jáA tak dále, v životě mi nikdy nic nevyčítali a já jsem jim za to moc vděčná a proto, když budu moct, svým dětem pomůžu jako moji rodiče.

Natýska
A o těch rodičích, v 99 procentech pomohli moji rodiče mě i mému přítel víc než přítelovi rodiče, jsou zastánce názoru, mě do života nikdo nic nedal, tak si zabal a jdi, nebo zůstaň a plať jak mourovatej a starej se o mě, no hnus

Monaa
Mně tedy vyčítají kdeco, maminka má sešitek, kam si od dětství psala, co mi kdy ušila...a kolik by stála ta ruční práce peněz, pořád to počítá....takže jsem ráda, že mi i ošacení nezapočítali do toho malého věna, protože bych nedostala nic...někdy si myslím, že by to tak vlastně i bylo nejlepší.

Natýska
néé, takhle jsem nechtěla aby to vyznělo Určitě by mě nebyla hanba si něco od nich vzít. To víš, že mi takový ty věci - ručníky, povlečení atd dali, ale né celou výbavu. Většinu jsem si kupovala sama, postupně, jak mi penízky vyšly. A o to jsem z toho měla větší radost.

Monaa
Jj. moji rodiče mají podobný názor.....a můj přítel, no....jeho příbuzenstvo si z něj udělalo dojnou krávu, ve smyslu - co je jeho, to je naše...ale rodiny si nevybíráme, jenom je to vše někdy trochu smutné.