Je mi 22 a už si připadám stará

Je mi 43 a cítím se mladá

Mně 37 a taky si stará nepřipadám.

Od 19,5 bydlím s přítelem, teď je mi 20,5. 9měsíců jsme spolu bydleli v podnájmu (jinak jsme spolu 5 let) a teď máme hypotéku a domek, ale bydlíme v domku po prarodičích. Ten rok jsem byla (ještě jsem-do června) na jazykovce. Na našem domě si chcem udělat různé úpravy během dalších 3 let kdy bych chtěla být na vyšší odborné škole. Jasně řeším jiné věci než spousta mých vrstevníků (každý den vařím, dále peníze, bydlení, ...)a stýská se mi po kamarádech, které mám teď daleko a tak jsem dost sama, ale stará si nepřipadám. Jasně chodívala jsem hodně pařit, ale pařby nejsou vše a neznamená to, že když nejsou tak často, že už přestaly navždy. A to, že je ta bezstarostnost pryč mi nevadí, bylo by hloupé být celý život bezstarostní až lehkomyslní.

no těbůh jak to tady čtu mě je 23 a stará si rozhodně nepřipadám, je pravda, že se někam vytratila taková ta bezstarostnost ze 16ti, 17ti, ale to je normální a je to asi i dobře. Člověk má rozum, není takový to "tele" a už pomalu začíná vědět, co od života chce. A pařby? Ty jsem si pořádně začla užívat až teď, nemusím hlásit v kolik se vrátím, vím kolik panáků mě položí atd, ale život fakt není jen o tomhle, jak mi to tu z některých příspěvků příjde

já si také stará spíš naopak celý život před sebou ale také zjištuju že okolo mě se skoro každý žení nebo vdává polovina holek ze střední už ma mimčo nebo ho čekají ... jo no a to mě je 20 zrovinka včera jsem byla s kamarádkou v jedné hospůdce a seznámila se s super lidičkama.. nojo ale všembylo okolo 17-18 let

Ahoj,mě je též 22 a taky si připadám stará,možná i umírající,odepsaná a bez hezkých výhledů do budoucna

BarbieBlonde
Vždyť vše máš před sebou...

Holky já nevím, ale mě je 27 pryč a cítím se krásně Mám pocit, že s věkem je to lepší a lepší. Samozřejmě se mi občas no zasteskne je asi silné slovo.. po "mladších" časech, ale myslím že každý věk má v sobě něco krásného a já se naopak těším z každého dne a na každý den... Vždyť jsem tu přece jednou (alespoň tak, co si pamatujeme ), tak proč si ten život krátit tím, že si budeme říkat jak jsme staré a truchlit po minulosti?

BarbieBlonde

promiň mi, nemyslím to nějak zle, ale ty mi přijdeš celkově nějak "zdeptaná životem"...? Z tvých příspěvků to jen čiší..... porod, sex, věk.....

rozumím ti a je mi smutno číst tady příspěvky lidí, kteří tomu nerozumí, starostmi bych byla nejspíš věkem už někde úplně jinde.... ale jak tu někdo uvedl: " jaké si to uděláš, takové to máš" ... kéž bych věděla jak se dostat zase do pohody...

no mě je 29...a je mi nádherně,...prožívám zatím ty nej léta a věřím, že se to bude zlepšovat. Je to ale ovlivněno lidme kterýma seobklopuji, teda hlavní roli harje super přítel, jeho i má rodina, kamošky.....koníčky...dělám něco pro sebe, mám se ráda a i když mě občas přepadnou blbý myšlenky...tak je odhodím. Taky je spousta věcí, který bych ráda zlepšila..práci a tak....ale třeba to přijde....když jsem se rozešla s bývalým bylo mi 26 a chvíli jsem si říkala co teď....ale měla jsem novou práci, udělala jsem si řidičák, investovala do sebe, splatila dluhy a pak si začla hledat jinýho přítele...asi jsme měla štěstí,ale život mě zase začal bavit....a rozhodně si stará nepřipadám...člověk si ho musí udělat pěknej, neutápět se v depresích...vždyť ve 22 tě ještě vše čeká a určitě i to krásný...asi to chce udělat nějaký změny, nový koníčky, nový kamarády.....

je to zvláštní-někdo si ve 22 letech přijde starý a že už kalby nejsou to co bývaly apod a já s životem teprve konečně trochu začala.....byla jsem ošklivé káčátko se kterým si nikdo nechtěl špinit ruce, celou základku jsem byla terčem výsměchů a šikany, sedávala jsem doma u knížky a moje nejlepší kamarádka byla moje maminka. Po 18 jsem začala konečně trochu vypadat jako ženská, nemyslím si, že bych byla bůh ví jak krásná, ale naučila jsem se být nedostupná a z nikoho si nic nedělat-najednou si mě všichni žádají-co ta změna? Jen díky tomu, že jsem se naučila malovat a oblíkat? Život jsem si konečně začala užívat, najednou mám přátele a na zábavy a chlastačky jsem teprve začala chodit. Proč by měl být všemu konec, když může být teprve začátek? Dost často potkávám na diskotéce partu ženských okolo 50 let a proč ne? Dá se s nimi bavit tisíckrát lépe než s nějakýma patnáctiletýma pipinkama, který myslí jen na to koho dřív sbalit, koho pomluvit nebo s kým se poprat.......

Asi tak! Ale já se pořád cejtim jako holka .

[quote=Mikyska]Je mi 43 a cítím se mladá [/quote
Tiež ma napadlo, že založím úplne opačnú tému...Mám 30 a cítim sa strašne mladá...

Bože můj, jak někdo může napsat takovou pitomost. To jsme to dopracovali, že už ve 22 letech si někdo přijde starý. Mně je 23 let a jsem ráda za každý den. Místo toho, aby si lidi užívali života, když jsou tu jen jednou, najednou přemýšlí nad tím, že jsou starý... A jestli někoho tady tohle trápí, tak takové trápení bych chtěla mít.

_mandarinka_
já jsem ráda,že mi už je 45 a dovedu se z života radovat mnohem více,než,když jsem byla mladá,umím si vážit každého dne,toho např.,že svítí slunce,že jsem přežila např. hnusnou chřipku,že jde v televizi pěkný film,život se se mnou nemazlil,ve 32 letech jsem přišla tragicky o manžela a musela jsem vychovávat 2 kluky sama.Bylo jim 11 a 9 let.Blbý věk pro ztrátu otce a já v nejlepších letech,ale blbý věk pro ztrátu manžela.Hrabala jsem se z toho po psychické stránce aspon 4 roky.Ted jsem ráda,že jsem to vše zvládla a ještě si chci užít života navzdory všemu.