Vždycky, když mám někde říct, že jsem momentálně bez práce, skoro mě fackuje hanba.I když vím, že to není moje vina.Strašně se za to stydím.Asi je to výchovou - když jsem hledala svojí první práci, máma mě po 4 měsících hledání práce div nepřizabila.A dělala z toho drama.Jenže ted se nemůžu tý ostudy zbavit.Co s tím?



Poslat SZ

)
Zítra mám další pohovor, ale mým štěstím to bude něco jako obchodní zástupce
po novém roce mám v plánu jít do Prahy a najít si tam práci..a pořád si říkám že to tam bude hračka ..tak zřejmě ne