Ahoj, sice už tu jeden takový článek na toto téma je, ale v něm je víc než jasné, že jde o šikanu.
Nikdo není dokonalý včetně mě a tak je jasné, že mi nějaké předměty prostě nejdou. To ví i naše tělocvikářka, která, jelikož jsem v tělocviku nejhorší z nejhorších, mě nemá vůbec v lásce. Poslední čtyři roky jsem ji jakž-takž chápala, protože vím, že někdo tak neschopný jako já nemůže být jejím oblíbencem. Ale dneska mě opravdu zklamala. Chápu, že jsem musela například běžet o kolečko navíc, protože jsem nejpomalejší, ale dneska na mě hned od začátku hodiny pohlížela. Když jsme pak dělali(y-jsme holky ) dřepy, tak se mě snažila přesvědčit , že jsem měla míň dřepů, než kolik jsem jí sdělila. Řekla mi, že to počítala i když já vím, že patnáct vteřin před koncem, kdy už jsem se ztěžka držela nad zemí, na mě kamarádka vykřikovala ,,Ještě sedm dřepů, to zvládneš!" A zvládla! Takže jsem na sebe byla celkem hrdá a o pár minut později se mě učitelka snažila přesvědčit, že to tak nebylo.. Ještě tu hodinu mi říkala, že se vůbec nesnažím a že ruším třídu(já-největší introvert na světě) a že si to poznamená do třídnice. Zbytek hodiny jsem se fakt snažila ze sebe vydat všechno, abych jí ukázala, že mi na tom záleží. NE. To jí nestačilo. Například se na mě podívala a řekla:, AA ______ová zase nechápe." A tak dále. Všechny tyhle narážky mě strašně ponížily a ještě teď je mi z dnešní hodiny špatně.
Ovšem nevím, jak to řešit a jestli to vůbec řešit mám. Vím o sobě, že si to strašně beru a neměla bych, ale nemám žádné kamarády, s kterými bych to mohla rozebrat a rodičům jsem ukradená, takže se ptám tady..
Je to vůbec šikana? Co byste dělali vy? Mám počkat jak se to vyvine a pak to případně začít řešit? Děkuji za váš (snad) slušný názor