Jiná finanční situace než okolí a z toho vyplývající problémy

Nikdy jsem v situaci tvých přátel nebyla, ale řekla bych, že se bojí, že ti budou něco dlužní - navíc třeba u dražší dovolené, kterou ti nebudou moct splatit. Můžeš to na ni při 1. hádce vytáhnout. Možná by to přijaly, kdyby to nešlo z tvých peněz - např. vyhrála jsem zájezd/firemní benefit, který jinak nevyužiju (nějak aby to bylo věrohodný ).
A nebo spíš lepší možnost bude zkusit nějakou cestovatelskou seznamku a najdeš někoho, se stejnými představami - to neznamená, že musíš současné přátele zavrhnout.

studuji a pracuji k tomu a s porovnáním se spolužáky mám prostě dost peněz na útratu. Bohužel okolí to není schopno unést, že si nejdu pro latté z automatu, ale z kávovaru za 35 kč. Nechápou, že si objednávám do práce jídlo a že chodím pravidelně ke kadeřnici, cvičit, občas na solárko.. no prostě, že za to úsilí se ráda odměním. Nemusím s nimi řešit ani dovolený, problém už je i u pozvání na jídlo. Ráda si s kamarádkami pokecám tak jim nabídnu, že zajdeme na jídlo či kafe a oni hned jak nemají teď peníze. Navrhnu, že je pozvu, že je to v pohodě, hl. že se uvidíme a ony jsou uražené, odmítají a raději řeknou,, že třeba zajdeme příště. Toto chování jsem nepochopila. Takže se ti vůbec nedivím, že jsi z toho špatná.

V první řadě nechápu, proč se do tohoto tématu tahají vztahy - ve vztahu a v kamarádství je snad tahle situace poněkud odlišná. Kamarádky obvykle nemají spolu intimní poměr, necítí k sobě zamilovanost ( a tedy touhu zaimponovat a udělat tomu druhému radost ) , ostatně není ani zvykem aby se jedna kamarádka o druhou starala, žehlila jí košile a chystala jí teplé večeře. Tím chci říct to, že (ne-)nechat si zaplatit dovolenou od kamarádky není totéž, co nechat si ji zaplatit od svého partnera : odmítnout něco, čím ten druhý partner chce udělat radost ( v případě dovolené dokonce radost společnou ) je nezřídka znakem nejen nízkého sebehodnocení, ale i nedůvěry typu - " to víš, že jo, já to od tebe přijmu a pak ti budu muset být zavázaná, to by mi tak ještě scházelo ! " . Takové pocity do skutečného vztahu nepatří.

V tomto případě je to jiné i v tom, že zakládatelce jde především o sebe : aby ona sama měla s kým jet, nebyla sama, atd. Pokud se pletu, tak se omlouvám, z přečteného mi to vyplývá. Tam může být podstata problému, protože jedna a ta samá věc může být zcela jinak pochopena. Zakladatelka pozve kamarádku, která se cítí nedobře, protože nemá prachy - takže má z toho mírný mindrák - a místo toho nevinného kamarádského pozvání slyší : " Já jsem v zahraničí. Já mám prachy, jsem hvězda. A hvězdy nejezdí do nějakého zapráskaného Chorvatska, ale na Mallorcu, takže tam chci taky ! Ale jaksi nemám s kým, takže tobě, chuděro, to tedy zaplatím, ať mne tam má kdo bavit. A pokud budeš hodně zábavná, tak ti třeba koupím i večeři a něco k pití ! " Samozřejmě se urazí, utíká domů, povykládá to Pepovi, který ji vzal nejdál na místní rybník, ten ji v její uražení podpoří, seč to půjde, zabrble něco o osamelých kariéristkách ... a je po kamarádství Brát s rezervou trochu, ale ono to tak skutečně někdy je.
Takže zakladatelko, pokud budeš někoho pozývat, tak si zkus dát hodně záležet, aby to vypadalo, že ti jde především o to, že chceš jet s ní a až v druhém řadě kam. A pak řekni třeba něco v tom smyslu, že zrovna máš pár korun navíc, příští rok už je mít nemusíš, zaměstnání i ekonomická a politická doba je nejistá věc, bla bla bla ... takže se jede na Kapverdy, kým to jde. Exotičtější destinace bych ani nezmiňovala, tam se "normální" = ne příliš světa znalý člověk obvykle moc nehrne v obavě z příliš dobrodružní cesty.
Jinak, vaše chorvatské starosti mne docela pobavili, protože taky jsem v zahraničí a celý rok se nemůžu dočkat dlouhého letního volna ... a chorvatského slunce . Ovšem, chápu, že létat kdesi do všech čertů je dneska prestiž a chápu i to, že dynamická mladá dáma má větší cestovatelské a poznávací ambice, než hospodu u Jadranu , ale v tom případě by sis měla najít ne stejně movité, ale stejně cestovatelsky založené kamarády. A nebo jet sama a poznat někoho během dovolené, to je taky docela reální možnost, ne ?

já měla podobný kávový problém kdysi v práci, kde jsme všichni vydělávali stejně : hodně kolegů mělo nová auta, já starou popelnici a dluhy k tomu .. ale mé kafé je dřelo. To není o penězích, ale o lidech a o tobě : čím víc tě to bude štvát a mrzet a budeš vysvětlovat, tím je to bude víc bavit ! Odpál je něčím, třeba že pokud si přestanou zapalovat své peníze pod nosem v rámci kuřáckých pauz, tak si budou moct koupit i oni - a budeš mít klid

Reaguji na dadabus: Tak samozřejmě, že jde o to, že si připadám sama, ale poud by šlo jen o to, tak si prostě napíšu inzerát a jedu na dovolenou s kýmoliv, jak říkaly holky- cestovatelské seznamky jsou a určitě fungují dobře, ale mě jde o to, že bych ráda jela na dovolenou se svýma českýma kamarádkama, na kterých mi záleží a který nevidim,jak je rok dlouhý a ne jen tak s někým koho jsem nikdy nepotkala. A reakci jako je tvoje jsem čekala, samozřejmě jsem tím nechtěla urazit Chorvatsko ani nikoho,kdo tam rád jezdí, byla jsem tam několikrát, země je to nádherná, ale prostě bych se ráda podívala i jinam. Zrovna tvůj příspěvek mi přijde jako úplně typickán reakce z mého okolí, dyž řeknu, že bych se ráda podívala někam dál :" Ono ti není Chorvatso dost dobré, že? " Takže řekla bych, že jsi to víceméně přesně vystihla, jak to asi vnímají ostatní i když to tak pro mě zdaleka není a jak psala Reaguji na NuFF1k: holky mají problém i stím, že piju denně kafe ve Starbucksu, chodim ke kadeřníkovi a kdesi cosi.... A když už mluvíš o tom, že od přítele je ok si nechat zaplatit dovču, protože ti prostě chce udělat radost, tak zrovna tak já bych chtěla udělat radost kamarádce nebo bráchovi, protože toho přítele bohužel nemám. A ano, jak už tady bylo řečeno připadám si sama. Ale zřejmě naše společnost není dost daleko na to, aby se přes tenhle model přenesla....

Přesně to samé cítím z jejich příspěvků.
Myslím, že pro ni jsou důležitější zážitky, než samotní přátele a to je celkem smutné.
S opravdovou kamarádkou si to skvěle a s radostí užiju klidně v Čechách u rybníka a vůbec mne nebude žrát, že jsem se mohla válet na Miami Beach.

Ty ses, koukám, urazila zbytečně a mne urazit nemůžeš, protože mne osobně je to jedno - já se ti snažila akorát poradit, co máš dělat, abys nedostávala ty "typické reakce"
Pokud se cítíš sama tam, kde jsi, nemá moc smysl se ( docela sobecky ) upírat na lidi v ČR, které vidíš jednou za čas ( moje zkušenosti ) . Sejde z očí, sejde z mysli. Nevím, kde v zahraničí jsi a co tam děláš, ale krajané se najdou všude - třeba i přes facebookové skupiny " Češi v .... ( název krajiny ) " , je jich dost.

No, měla jsem jednoho kamaráda, co měl hafo peněz a pořád se všude ujímal placení, někdy jsem měla pocit že by mě koupil i celou a je fakt, že jsem si často připadala blbě, jako chudý příbuzný, jako bych mu pořád něco dlužila, hodně nepříjemnej pocit, a to fakt nejsem závistivej člověk, peníze jsem teda v životě nikomu nezáviděla. Taky měl touhu objevovat exotické destinace a to je pro mě třeba úplně strašidelná představa, nejela bych tam ani kdybych takovej zájezd vyhrála. A to byl chlap, tam to ještě jakž takž jde. Už se nestýkáme, ke kompromisu jsme se bohužel nedobrali. Já vím, že to myslíš dobře, i on to vždycky myslel dobře, ale ten druhej člověk si pak může připadat nepatřičně, nepříjemně, tak to je. Kočkám by prostě bylo trapně. Nemusely by se teda urážet, když jim něco takovýho nabídneš, to moc nechápu. Budeš holt muset hledat přátele na podobný vlně. A jestli máš jet sama? Člověče, nevím, na to podle mě buďto máš povahu nebo nemáš... tobě by se samotné chtělo? Máš do toho chuť? Jestli jo, tak neváhej a jeď, ale buď opatrná!

Reaguji na True: Tak to je úplný nesmysl, o kamarády mi jde hodně, jinak bych neustále nejezdila domů a nesnažila se dělat kompromisy, na moravě si to užiju s kamarádou klidně taky, ale pak prostě ráda pojedu někam na hezkou dovolenou a nehodlám si kvůli tomu připadat špatně Reaguji na Johanita: To já zase nejsem taková, že bych vždycky za všechny platila a tak, to vůbec , vím moc dobře, že to mlže být nepříjemný, právě se většinou snažím přizpůsobit ostatním a jít tam, kde se bude líbit jim a budou si připadat dobře, ale jak říkám už mě to občas nebaví. Na dovču bych asi sama nejela, to asi rdaši vážně zusim napsat mezi nějaký cestovatele Reaguji na dadabus: tak jsem ráda, že máme jasno, za radu děkuju, zkusím to příště podat jinak, holt chybama se člověk učí

Reaguji na plasicka: Tak to zkus, doufám že najdeš někoho seriózního a padnete si do noty Každopádně si myslim, že ta finanční bariéra mezi tebou a holkama z Čech bude i dál... k tomu kompromisu se prostě těžko dochází, ty párkrát "zkousneš" něco, na jsou zvyklý ony, ale když pak přijde na to, že by mělo být něco dražšího (ne kafe nebo večeře, ale třeba ta dovča) podle tvýho gusta, tak ony zase budou v pozici, že na to nebudou mít, resp. jim to přijde jako plýtvání peněz. Je to problém, lidi se takhle v životě postupně rozcházejí, ale kamarádit se můžete po staru dál, ty si jen budeš muset rozšířit okruhy známých...

Platit za přátele dovolenou za několik desítek tisíc opravdu není dobrý nápad. Pro většinu lidí je to vážně dost peněz na to, aby to mohli jen tak přijmout. Chápu, že dovolenou bys ráda prožívala s těmi, které máš ráda, bohužel minimálně do doby, než dostudují a budou si vydělávat, to asi nepůjde. Nemusí tě to ale tolik mrzet. Až někoho budeš mít, stejně nejspíš budeš chtít jezdit na dovolenou s přítelem. Tak to alespoň nějčastěji vidím ve svém okolí.

proč si nenajdeš kamarády tam kde žiješ a pracuješ v zahraničí, předpokládám, že tam budou mít lide vyšší platy a žít na jine urovni.

Já myslím, že ty peníze jsou tady vlastně trochu vedlejší. Já rozhodně nejsem prachatá, mám průměrný příjem, ale než se tahat v noci MHD, taky si radši zaplatím taxíka, taky na sobě nehodlám šetřit, taky ráda zvu svoji rodinu nebo známé a platím za ně v restauraci (pokud nejsem zrovna finančně na dně )... Není to o penězích, je to hlavně o postoji jak k sobě, tak k ostatním. Ono se tady jaksi nebere v úvahu, že odmítnutí pozvání je v podstatě velmi neslušné a netaktní. Když někoho pozvu třeba na večeři, tak vím, co dělám, chci tomu člověku udělat radost a vadilo by mi, kdyby si třeba odmítal dát to, na co má chuť, jenom proto, že mu to přijde drahé a aby si nepřipadal, že je mi něco "dlužen".
Já to beru tak, že pokud mi někdo něco nabídne, daruje, někam mě pozve, tak to dělá proto, že to udělat chce (je jeho věc, proč). Já aspoň to tak mám. Nezvu lidi proto, abych si něco dokazovala, ale protože jsem ráda v jejich společnosti a chci jim udělat radost. Jestli to někdo chápe jako vytahování, tak je to bohužel jeho problém... který si ale nevyřeší tím, že mé pozvání odmítne nebo se dokonce urazí. V podstatě si myslím, že na uražení bys možná měla nárok spíš ty

Doufám, že "kamaráda" už nikdy nikam nepozval To jsou prostě takoví chudáci, co dle sebe soudí tebe... V takovýchto situacích se dost lidí jaksi odkope a ukáže, co v nich je...

Reaguji na plasicka: víš stručně shrnuto - kámošky si prostě myslí, že by tě musely ve všem poslouchat jak paní učitelku, muselo by být po tvém...a nikdo nechce riskovat neshody a hádky...

Reaguji na farahh:
Jenže to je zase ono: Ona mě pozvala, musím se jí proto podrobovat, musím ji uctívat a poslouchat... ? Sebevědomý člověk se takhle nechová. Vezme to tak, že když ho někdo pozval, tak dobře, ale pořád se mu nemusím klanět k nohám. Jestli to někdo vidí jinak, tak bude takhle reagovat i na úplně banálnější věci.
Nějaký vděčnost nebo něco podobnýho.... Co to vlastně je? Když mi někdo dá dárek, tak to ocením, mám radost. Ale nemám pocit, že ho kvůli tomu musím nadosmrti ctít a být mu vzděčná. Třeba amazonský indiáni zásadně o nic neprosí a za nic neděkují. Když jim něčím pomůžete, berou to tak, že jste to pro ně chctěli udělat, a automaticky to přijmou. Protože když něco pro někoho děláte jenom proto, abyste něco jiného získali, tak je to už jenom obchod, ale ne dárek. Takže proto já říkám, že je-li něco upřímně nabízeno, není důvod to odmítat.