Jsem nemožná a mám strach z budoucnosti

Taky jsem nevěděla co dál, ono v 19 se rozhodovat, co budeš dělat celý život mi příjde dost brzo (nebo dokonce na základce a pak zvolit vhodnou střední).. já taky nevěděla po střední co dělat, šla jsem na výšku, která byla podobného zaměření jako mamčina práce a teprve až ve 23 letech, během studia, jsem si uvědomila, na co mám talent a to teď ve 25ti studuju.. ono to samo příjde, jen tomu musíš nechat čas.. pokud ještě nevíš, tak to hned nepříjde, musíš zkoušet, hledat a pak na to příjdeš sama.. můj přítel to měl jednoduché, ten dělá a studuje to, co chtěl už od dětství.. závidím, kdybych to tak brzo taky věděla, tak už jsem mohla být vystudovaná a vklidu jít do práce a těšit se na případnou mateřskou, kterou teď budu mít při studiu, chjo

Ono prakticky, v 19 letech jsi ještě dítě. A kdo říká, že ne, pak se mýlí. V tomhle věku člověk ani nemůže vědět, co chce jednou dělat. Nejhorší je, když ještě do toho na tebe tlačí rodiče, ať si najdeš práce. To ti neumožní další studium? Jestli si tu práci najdeš, tak se tvař, že nemehlo nejsi, oni toho kolegové a kolegyňky strašně využívají, když vidí naivní, hloupoučkou a nezkušenou holčičku. Začnou tě poučovat a dávat "velmi chytré rady", které by ti v práci mohly ublížit. Budou ti chtít snížit sebevědomí. V zaměstnání prostě každý soutěží a chce být nelepší, takže zapomeň na nějaké kamarádství. I když se to tváří jako kamarád, nikomu nevěř. Píšu ti to, co jsem sama zažila a to je mi 21 let. Ve dvaceti jsem si našla první práce a vymetli tak se mnou, že jsem musela z té práce odejít, byla jsem na tom psychicky hodně špatně a připadala jsem si úplně nemožná. Ale tak to není, každý člověk má své pro a proti. Určitě najdeš, co by tě bavilo a zjistíš, že jsi v tom dobrá a začneš se tomu třeba věnovat. Tak hodně štěstí

Reaguji na Marki86:
A co dělá přítel co chtěl vždy od dětství? Já vždycky chtěla být princezna a pořád ještě chci, ale na to vysoká není. A na vejšku bohužel nejdu, protože nejsem vůbec studijní typ, celou střední jsem prošla jen tak tak se čtyřkama a trojkama a neučila sem se dokonce ani na maturitu, takže pochybuju že na vejšce bych uspěla s timhle přístupem. Ale možná sem to měla překousnout, protože bych tak aspoň získala čas na rozhodování. Takhle budu muset jít na první příšerný místo který se mi naskytne. A co studuješ ty? Jinak k mateřství gratuluju.

a co zkusit jazykovku? tam to není tak náročný na studium, nejsi tam celý den a jazyky jsou svým způsobem zajímavý a navíc se ti v životě budou hodit, jak na případně vysoké, tak i v práci... Jinak tyhle pocity jsem měla taky, tak je mi 19, taky jsem po matuře, nejdřív jsem nevěděla, co chci, zvolila si dva obory na ekonomickou fakultu a jeden jen tak abych to zkusila na němčinu, protože ten jazyk prostě miluju a ejhle, němčina vyšla... Taky jsem introvert, ale asi ne tak velký, jako ty, dostala mě z toho střední... V tvém případě by to chtělo asi nějakou kamarádku, která by tě vtáhla do společnosti a vytáhla z depresí...

Reaguji na Eleanoraka:
Tlačej na mě, protože vědí jaká sem, nemožná. Máma za mě dokonce odeslala můj životopis na několik pracovních pozic a ani se nezeptala co na to říkam. To už se na mě pak naštval i přítel, že si necham řídit život a nedokážu se prosadit ani před těma rodičema. Jenže máma to bere tak, že dneska žádná práce není a mam bejt vděčná za každou příležitost. Nedávno mi i řekla, že má o mě strach jak dopadnu. To už je fakt hodně špatný.
A to, jak lidi využívaj mladejch lidí na pracovišti vím taky dost. Kdekoli jsem byla na praxi tak mě využívali, udělej tohle a tamto, já du na cigáro apod.

Dělá programátora.. už od dětství ho fascinovaly počítače a chodil kolem VŠB a říkal, že tady jednou bude studovat..no a teď tam studuje a pracuje tam, kde chce..

Studovala jsem Učitelství pro MŠ a během studia jsme měli hodně psychologii i státnice z psychologie a uvědomila jsem si, že to je to moje životní poslání = takže teď studuju psychologii..

Jaj, nestraš, ještě mimi néé .. já to myslela tak, že budu na mateřské během studia, protože budu studovat nejméně do 30-ti, takže je jasné, že budu muset během toho i zapracovat na malém, vzhledem k tomu, že mám naplánované s přítelem 2

Jinak přítel je taky šílený introvert, nebavily by tě třeba taky počítače? Mě krom psychologie postupně začalo zajímat i interiérový designe, nebo designe stránek, a taky ekologie (taťka i mamka byli ekologové, takže to ve mě hodně zanechalo).. nejlepší asi bude, když si představíš samu sebe v různých zaměstáních, třeba ti to pomůže.. pokud ne, tak jedině asi studium, pokud nechceš ztvrdnout někde v zaměstnání, kterého se štítíš

Reaguji na hambala:
Kamarádku.. žádnou takovou nemam. Měla sem skvělou kámošku na střední, ale našla si kluka a začla bejt moc pyšná a když sem jí řekla o tomhle problému, akorát mě shodila že bych se měla začít chovat dospěle apod. Káča..
A přemejšlela sem že bych si k práci pak přidala dálkový studium, ale to je ještě náročnější než samotná vejška. Celdej den pracovat a po večerech se ještě učit..

Reaguji na Marki86:
Tak to promiň, špatně jsem to pochopila.

No já vždycky chtěla dělat psychologii a design interiéru. Ale nikdy sem nevěděla jak se k tomu dostat. Na design interiéru jsem měla jít na umělecký škole, kde stálo školný 40 tisíc ročně, pak sem se rozhodla jít radši na hotelovku. Chtěla sem bejt psycholožka, ale sama mam s psychikou problémy a neumim mluvit s lidma, tak nevim jak by to dopadlo..

Reaguji na Nicadezuria: já vim, je to těžký, na mě se taky spousta kámošek vykašlala a nebo nemaj čas a já zas nemám tooh kluka, abych se mohla zapojit mezi ně... Ale dvě dobré mi zůstaly Tak jeidně poohlídnout se po někom jiném...

To jsem se zasmála , protože všichni psychologové jsou mimo .. stačí se podívat na všechny profesory, bývalé psychology, vždycky se děsím, že dopadnu jako oni (pořád nějaké tiky, vytrhávají si fousy, mluví si pro sebe)

Pokud tě baví designe, tak nemusíš dělat zrovna interiér, můžeš dělat designe web stránek, nebo podobně..na to jsou výšky, nebo by stačil možná i nějaký kurz a pak zkusit pracovat třeba v reklamce.. co třeba organizovat svatby? Nad tím jsem taky kdysi uvažovala (taky navrhneš, upravíš interiér, pomůžeš budoucím manželům udělat jim jejich den krásný )

Nebo se můžeš zkusit dostat na psychologii a stačí vystudovat třeba Bc a dělat ve výzkumných laboratořích (podle toho, jak píšeš, bych řekla, že jsi pražačka, takže tam budeš mít na výběr ze škol i práce )

Reaguji na Marki86:
Joo, organizátorka svateb zní taky dobře. To by taky nebylo špatný a asi bych i uplatnila hotelovku a znalost gastronomie. Ale na to taky potřebuju vejšku ne?

A já ve 14 chodila kd ětský psychiatričce která byla vyloženě šílená. Při konzultacích se furt kejvala a někdy se uplně zasekla a koukala do blba a pak se zas rozpovídala.

Ne, výšku nepotřebuješ, navíc v dnešní době se s organizováním svateb roztrhl pytel, takže si myslím, že bys práci našla.. a tvá škola by určitě byla velké plus! .. Zkus se podívat na internet, jestli v blízkosti tvého bydliště jsou nějaké svatební salóny, když tak jim zkusit poslat maily ohledně práce..

Reaguji na Nicadezuria: A jak jsi na tom s jazyky? Možná by opravdu nebylo špatné jít na rok na jazykovku . Poznáš nové lidi ve tvém věku, zdokonalíš se v řeči a budeš mít více času na rozhodnutí kam dál. Taky jsem letos odmaturovala a byla jsem dost zoufalá co dál se sebou. Můžeš zkusit i nějaké osobnostní testy na netu, které by ti mohly pomoct ukázat to, v čem bys mohla být dobrá. Hlavně nepropadej panice. Člověk se neustále hledá a někdo neví co by ho naplňovalo ani ve třiceti.

Reaguji na Marki86: To je dobré, můj přítel začal s programováním v jedenácti a teď studuje taky VŠB programování . Je velká výhoda, když někdo ví co chce už v raném věku....

Reaguji na Nicadezuria:
jestli tě to uklidní, mě je 31 a ještě před rokem a půl jsem se plácala ve svém životě jako ryba na suchu a o zaměstnání nemluvě...
trvalo mi to trošku déle si uvědomit co chci. a musím říct, že mi hodně pomáhá číst knihy osobnostního rozvoje - mezi jednoduché čtení patří třeba Čtyři dohody