Jsem perfekcionistka

No vidíš a já mám zase laky na nehty naházené v kosmetické krabičce a je mi to fuk, že nejsou seřazené vedle sebe

Reaguji na Šmoulajz:
To je sranda, holt každej jsme jinačí ))

tak já to nemyslela nijak zle, ale to co tu zakladatelka píše mi přijde normální chování nad kterým bych se nijak nepozastavila...já taky hodně čtu, studuji vš, mám ráda věci na svém místě, učím se 3 jazyky..ale nechápu kde by se v tom měl brát perfekcionismus...
takových lidí je mraky....perfekcionismus je až lehce patologické chování...a tohle tu nevidím..je to prostě život dnešní ambiciózní holky...není nad tím co k óchání

Mně to jako samochvála vůbec nepřipadá . Ale jsem stejná jako ty, taky mám ráda pořádek, vše na svém místě a já teda musím mít pořádek i ve věcech do školy, sešity, dokumenty v počítači apod... .. Občas si připadám jak blázen

to by mě zajímalo, jak to děláte s učení holky? jste tak pečlivé i při tom memorování? znám holky které fakt drtí a dotáhnou na 100% i ty zkoušky? Já jsem třeba detailista co se týče "fyzického" nebo "prostorového" pořádku, ale při učení nějak nejsem schopna zachovat stejnou výdrž )))

Reaguji na Šmoulajz:

buď ráda, že jsi jí jen poslední dobou , já jsem totiž "perfekcionistka" už od narození skoro ve všem a asi se to nezmění, ze všeho nejvíce , ale v pracovní sféře tam bohužel vyžaduji perfekcionismus i od ostatních což většinou bývá dost veliký kámen úrazu.

Reaguji na Fairish: Tak já si jako perfekcionistka nepřipadám, prostě jsem jen pořádkumilovná a řekla bych, že to mám tak i s tím učením, když prostě nemám čas, tak jsem zoufalá a snažím se to jakž takž našprtat, když ale ten čas mám, tak se snažím naučit pořádně. Já to mám docela složité, do hlavy mi to moc nejde, ale když už něco umím, tak nezapomínám jako někteří moji spolužáci, kteří písemky sice dávají na 100%, ale po dvou dnech neví nic. Já umím třeba jen 80% a tak 75% umím i měsíce po písemce.

Jsem na tom stejně. Myslím si, že to není projev nějakého perfekcionismu, ale spíš je to o náročnosti. Mám taky ráda pořádek přesně jak popisuješ. Knížky čtu taky a lidi co nečtou ( i když je to jejich věc) jsou podle mě lidé, kteří se o věci příliš nezajímají. Mám ráda vědění, vzdělanost a tv nova a jejich zprávy s tím určitě nemají nic společného. Všude musím být a všechno musím znát. Vím, že bych měla zpomalit, ale mám pořád pocit, že je málo času Také pořád plánuju budoucnost. Mám svoje představy, ale dokud to k tomu nemíří, tak jim nevěřím, ale chci je tak. Myslím, že je dobrá vlastnost se učit a něco chtít, protože když to praktikuješ, tak toho většinou dosáhneš. To se týká i financí. Hodně se kolem tohoto oboru vzdělávám a nechápu člověka, který se nenaučí zacházet s vlastním příjmem. Jsem třeba na nervy, když si vedle mě někdo ztěžuje, že nemá peníze a pak mi vypráví o propitých týdnech a o tom kolik dluhů má. Co se týče jazyků umím anglicky, německy a francouzsky a teď se chystám na další jazyk arabština nebo japonština ať je to pestré. Noooo když se nad tím tak zamyslím možná jsem perfekcionistka, ale rozhodně se za to jaká jsem nestydím

Ale pak je problém najít chlapa. Dokážu se bavit téměř s každým, ale můj partner musí být inteligentní abych měla i já pocit, že se můžu od něj něco učit. Aby jsme si mohli popovídat zafilozofovat a také nemám ráda ležící typy a stereotyp. Takže to musí být akční člověk, který někam směřuje a má také svoje náročnější cíle jako já. Většina mých rozchodů byla kvůli tomu, že ač jsme si dokázali povídat a bylo to fajn. Ten člověk nedosáhl toho levelu se mnou rozebírat přesně takové věci, které jsou pro mě celkem důležité. Jsem magor někdo si řekne, že jsem náročná namyšlená...já jsem náročná a tak to prostě je. Kolikrát závidím skromným lidem, kteří nad tím moc nepřemýšlí...

hihi a proti úklidu nic nemám akorát nemám ráda přehnané uklízečky a některým pánům to taky nevoní, když za váma druhá osoba hned zvedá například ponožku. Si pamatuju jak jeden známý zval na privátní akce doma jednu holku jen proto, že ráno první vstane a všechno začne uklízet. To jsme se hodně divili. Člověk vstane po nějakém večírku a je čisto jako kdyby se nic nedělo

Holky, třeba z toho časem ještě vyrostete. Já měla ve 20 nebo 22 taky pocit, že musím být ve všem nejlepší. Ve škole, k tomu jsem lítala do práce, i když jsem nemusela, ale chtěla jsem okolí i sobě dokázat jak všechno zvládám... v řízení auta, drtila jsem jazyky, četla knihy i mimo obor...jen to uklízení mě přehnaně nikdy nebralo, ale čuně jsem nebyla nikdy, ono taky na kolejích, kde jsem tehdy bydlela, toho člověk moc nezmůže..
Ale život mi časem hodně převrátil priority, hrnky ve dřezu mě už nerozhodí, radši si hodím nohy nahoru, než bys se hnala někam, kam nemusím. Víc si užívám pohody a života.
Ale neříkám, že to bylo špatně, třeba z toho jak jsem si kolem 20 nastartovala školu a kariéru těžím doteď. Já dřív taky hodně četla, pamatuju si, že můj seznam přečtené literatury k maturitě čítal kolem 300 knih, což mi dalo opravdu rozsáhlý všeobecný přehled...
A v pracovní oblasti jsem náročná na sebe i na okolí pořád.

tady tohle se mi líbí. znám spoustu lidí, kteří toho nejsou schopni, chodí s člověkem, který jim vadí v mnoha ohledech, pořád si na to stěžují, ale jsou s ním, aby nebyli sami a jsou nešťastní.

s tím taky souhlasím. chápu, že člověk se může dostat do různých situací, ale nepochopím, jak si může stěžovat, že nemá peníze člověk, který vykouří dvě krabičky denně. S tím nemám vůbec soucit, bohužel.

Naprostý souhlas, jak se tak na to koukám, tak by raději prodali i ledvinu než se vzdali cigarety. Jeden takový případ znám, co začal rozprodávat...

Tak s tím souhlasím, na chlapa je třeba být náročná pořád. Moje celoživotní heslo je, že než být se špatným chlapem, tak radši se žádným.
Společná komunikace je hodně důležitá, když jsem dřív cítila, že chlap mě intelektuálně nestíhá, že si s ním moc nepokecám, tak většinou ani nic nezačalo. Já potřebuju k chlapovi trochu vzhlížet, cítit z něho autoritu, jinak jsem mrcha, dávám mu to sežrat a hodně si dovoluju. Jsem výrazná a dominantní osobnost, ale chlap musí být být ještě silenější, aby mě ustál. Taky jsem si dřív připadala jako blázen, a okolí mi tvrdilo, že mám přehnané nároky, jsem proto ráda, že jsem takového chlapa našla (spíš si teda našel on mě).

Nevím no, ale perfekcionismus je na nic, protože nikdy nic a nikdo na světě nebude perfektní. Pokud jsi říkala, že čteš knihy o úspěchu tak tam to najdeš. Máš jen určité návyky, možná z dětství nebo jsi to u někoho viděla.. pokud ti to neotravuje život, tak nad tím nemá cenu přemýšlet.