Kam se obrátit při sebevražedných myšlenkách

Psycholog je terapeut. Léky nedává.

Samozřejmě to byla tvoje volba ale psycholog by ti určitě jednoznačně pomohl. Tohle je přece sakra problém.

Osobně si myslím, že ten kdo si chce sáhnout na život, musí k lékaři. A zvlášť tato slečna

Omg, když o tom nic nevím, tak radši nepřispívám. Žádný psycholog ti nenapíše léky, PSYCHIATR, jako MUDr. ti může napsat léky, psycholog jako Mgr. ne!
Zbav se strachů a začni dělat. Tvůj život ti utíká a ty s tím nic neděláš. To, že ti nenapíše kamarádka... já měla to samé... Ale tou cestou, než pochopíš, že vlastně na ničem nezáleží, že štěstí musíš hledat v sobě, než si uvědomíš své hodnoty a začneš se mít ráda a být na sebe pyšná a pochopíš,že svůj život žiješ ty a že nejsi zodpovědna za štěstí ani neštěstí druhých... na té cestě ti hodně pomůžou léky.
Protože jakmile máš už jednou depresi, tvůj mozek funguje jinak. Všechno je chemie... Všechny pocity lítosti a pocity na nic apod, to je chemie.. S chemií ti pomůžou léky, když už jsi hodně dole...Pomůžou ti zbavit se těhle NEOPRÁVNĚNÝCH stavů.. ale nepomůžou ti odprostit se od druhých a uvědomit si své já. To musíš jenom ty.
Ale neboj se léků a neboj se říct si o pomoc.

A hlavně - jakmile budeš ty v pořádku, až potom můžeš pomáhat druhým. A o to ti asi jde.

Reaguji na Labello:
Nevím, proč s tím tak otálíš. V dnešní době, kdy má svého psychiatra málem i pes.
Jen míra Tvého utrpení ukazuje, jak moc je to závažné. Pokud to bude bolet moc, pomoc vyhledáš.

Hlavně se vykašli na výčitky typu "druhým bych to neudělala". Věz, že když je hodně zle, je ti jedno, kolik máš sourozenců a dětí a pod. Nenech to dojít tak daleko.

Říkáš, že studuješ. Nevím jaká situace je u vás na škole a ve třídě, ale já kdykoliv měla problemy, mohla jsem se obrátit na třídní učitelku. Vystřídali jsme jich poměrně pár takže bych řekla, že to nebude pouze o jedné ženské. Přece jenom třídní učitelka tě má určitým způsobem nějaký ten rok pod svou rukou a opravdu si nevzpomínám, že by mě nějaká vyloženě odbyla v případě, že viděla že mám snahu nebo potřebu o něčem si promluvit či podobně. Být Tebou zajdu za ní s tím že máš prosbu, že už vážně nevíš za kým jít a že s rodiči se tohle řešit nedá. Věřím, že ona už by ti nějak pomohla... Přece jenom mladé slečny maji ještě nějakou rezervu s tím aby si samy zašly k doktorovi natož aby vyhledaly psychologa. Takže být Tebou zkusím to u ní.

Pořád nechápu, jak někdo tohle může říct. Ty nikdy nebudeš v kůži jinejch, ty si měla své problémy a řešila to tak. Tak jak si můžeš dovolit tady říkat,že mladé slečny mají rezervu?
Prostě když o něčem nevím, tak radši držím jazyk za zuby, ne? Měla jsi zlomenou nohu? Šla jsi k lékaři. Máš zlomenou duši? Jdi k lékaři. Kdo nikdy neměl zkušenost s psychickými problémy, tomu se to mluví, to je chytrák vedle chytráka....
Přesně takový lidé s názorama jako máš ty odrazují druhé, kteří to opravdu potřebují, od vyhledání pomoci.

to je fakt....nejhorší jsou názory typu: já bych tě nahnal do práce, ony by tě ty nesmysly přešly, nebo jdi někam ven, at se zabavíš...jasně, když si pustím dobrý film k chřipce, taky mě to zabaví, ale chřipku mi to fakt nevyléčí...a s tou duší je to stejné...když je problém, musí se řešit...podzimní splín se dá řešit kinem nebo sportem, ale pokud někdo uvažuje o sebevraždě nebo se utápí opravdu v depresi, tak je odborník na místě...a je jedno kolik je člověku let, jestli má všechno, nebo žije v bídě, jestli je to chlap nebo ženská...nedá se říct : no taaak, ono to přejde a bude to dobrý...možná bude a možná ten člověk skočí z mostu...

Prosim? Co tohle má znamenat? Ted sedím s vykulenýma očima. Opravdu nechápu co tě vedlo k tomu tady na mě vyjíždet když jsem se snažila mile pomoci. Já v kůži jiných opravdu nikdy nebyla a nikoho jsem tady samozřejmě urazit nechtěla. Už vůbec né slečnu, co tohle téma zakládala a má očividně nelehkou situaci. Ale veř nebo né, také jsem si prošla svým. A proto jsem se druhé snažila vždy pochopit a když měl někdo vážné trápení jako tady dotyčná tak o tom většinou nechtěl jít někde vyprávět. Opravdu si troufám tvrdit, že málo mladých slečen vyhledají opravdu lékeřskou pomoc a zajdou si svá trápení dobrovolně řešit k němu a proto jsem chtěla alespon poradit možnost, která by mohla být jednoduchší a alespon by ji nakoplo pochopení v druhém dospělém jako je napřiklad třídní učitel, ktereho svým způsobem zná. Věřím, že by ji pak mohl pomoci s tím na koho se obrátit... Tod vše takže pokud ti moje snaha tolik vadí tak se nad ní snaž povznést a respektovat ji. 100 lidi, 100 názorů...ale hádat se tu nikdo nepřišel.

ty máš tieto problemy už dlhšiu dobu (jednak z toho čo si písala v úvodnom príspevku a jednak si pamatam tvoje temy ..)
škoda, že si navyhľadala psychologa už skôr, ak ti nevyhovuje jeden psycholog .. pôjdeš o "dvere dalej" nič sa nedeje...
zisti si v tvojom okoli kde by si mohla nájst pomoc, uvediem priklad : nemocnica, rozne sukromne ambuancie nie vsetko si hradiš sama, alebo skús orgabnizacie na pomoc v psych.problemoch, združenia ...je veľa možností ako pomoc získať..
a najdôležitejšie je sa ROZHODNÚŤ a ísť

Reaguji na meggi.di:
Ano, promiň, nechtěla jsem na tebe vyjíždět, nic proti tobě, moje chyba, že mě tvůj příspěvek zvednul ze židle. Já vím, že jsi chtěla pomoci a vyjádřila jenom svůj názor. Za to se ti omlouvám a nechtěla jsem se tě nějak dotknout.
Já jenom, že

to je to, oč tu běží... A třídní profesor nebo důvěrný přítel nebo kdokoliv nemá tu moc změnit chemické pochody v mozku. A když má někdo depresi, tak v dnešní době není jiná možnost než na ní brát léky. A není se za co stydět. A není na místě říkat, že ten a ten tam nemá ještě chodit a má to zkusit jinak. Deprese si nevybírá, věk ani pohlaví ani situace nehraje roli. Deprese zkrátka je. A z tvého příspěvku to vyznělo tak, že by ještě chodit k lékaři neměla, že je na to mladá. S tím jsem nesouhlasila, ale máš pravdu, že jsem to neřekla moc hezky.

Reaguji na meggi.di:
Ano, promiň, nechtěla jsem na tebe vyjíždět, nic proti tobě, moje chyba, že mě tvůj příspěvek zvednul ze židle. Já vím, že jsi chtěla pomoci a vyjádřila jenom svůj názor. Za to se ti omlouvám a nechtěla jsem se tě nějak dotknout.
Já jenom, že

to je to, oč tu běží... A třídní profesor nebo důvěrný přítel nebo kdokoliv nemá tu moc změnit chemické pochody v mozku. A když má někdo depresi, tak v dnešní době není jiná možnost než na ní brát léky. A není se za co stydět. A není na místě říkat, že ten a ten tam nemá ještě chodit a má to zkusit jinak. Deprese si nevybírá, věk ani pohlaví ani situace nehraje roli. Deprese zkrátka je. A z tvého příspěvku to vyznělo tak, že by ještě chodit k lékaři neměla, že je na to mladá. S tím jsem nesouhlasila, ale máš pravdu, že jsem to neřekla moc hezky.

a nejsou to jen demonstrativní sebevraždné myšlenky? Je to vlastně volání o pomoc a snaha vzbudit v tvém okolí větší zájem a soucit což by odpovídalo neharmonickému prostředí kolem tebe. Víš mám kamarádku , která o tom taky dlouho jen mluvila nic s tím nedělala až to nakonec opravdu udělala.......... A tebe čeká to samé , pokud se nesvěříš do rukou psychiatra..Doporučení není třeba , hospitalizace je až po pokusu .Držím ti pěsti , aby ses z toho bludného kruhu co nejdříve vymotala. Život je krásný a stojí za to ho žít i přes všechna příkoří , která nás potkávají. Nic netrvá věčně a jednou se i na tebe obrátí štěstí uvidíš