Křesťanství jako noční můra ve vztahu po dvou letech

Ahoj, jsem ve vztahu necelé dva roky a od začátku jsme na to šli moc rychle. Já mám 20 a přítel bude mít brzy 25. V podstatě chození ani neproběhlo..Jelikož je přítel z Trenčína/hodina a půl cesty ode mě/ , jezdil ke mě hned od začátku třeba na 4 dny. Pak se to stupňovalo byl z toho týden, dva týdny až se nakonec ke mě přestěhoval/bydlím s rodiči a sestrou/ a našel si v česku práci. Asi hned na začátek bych měla říci, že přítel studoval teologii- měl být knězem, dal si rok pauzu, aby se ujistil, že to chce dělat..a mezitím si našel mě. Studium tedy přerušil úplně. Stále ale chodil do kostela a modlil se pravidelně. První rok byl nádherný, přítel byl a stále je pozorný a strašně hodný a takový pravý gantleman. Sex jsme měli asi po třetím měsíci chození a doposud skoro každý den. Před třemi dny se ale přítel úplně změnil, řekl mi, že není duševně spokojený a naplněn. Že už nechce mít sex, že ani neví zda se mnou chce být a jestli chce se mnou bydlet. Dal mi úplnou nejistotu, mám v hlavě zmatek. Dnes jsme se ale o tom opět bavili a řekl mi, že mě miluje, ale že sex chce mít až po svatbě. Že když má sex, tak pak si daleko více všímá ženských okolo, sleduje péčko a onanuje/ kvůli jeho onanování jsme se v poslední době hádali, nelíbilo se mi to, on to nechtěl dělat, ale že ho to vždy zlákalo a byl to začarovaný kruh/. Já jsem z toho nešťastná. Vydržím být bez sexu měsíce, ale roky? Svatbu plánuji až tak za 3-4 roky. Já mám strach, že by náš vztah bez sexu nepřežil, přece jen se mu tím odevzdávám a dávám mu tím najevo, že ho miluji, předávám mu city, emoce a celkově se tak utužujeme. Když si ale představím, že nebudeme mít sex například další tři roky je to pro mne nepochopitelné a nelogické. Navrhla jsem, že nemusíme mít sex každý druhý den, ale třeba jednou za měsíc, když dostaneme chuť. Že přece není hřích mít někoho rád a milovat se s ním z lásky. On, že si to musí promyslet. Teď nevím co přijde dalšího? Já osobně jsem pokřtěná a byla jsem i u sv. přijímání, ale poslední 4 roky, to nějak "ignoruji". Daleko mne více přitahuje buddhismus. Rozhodně nevěřím v člověka, který stvořil celý svět..a musím se teď podle něj řídit. To je to, že přítel neustále se obrací k víře když má třeba nějaký problém, nebo neví co dál. Čeká co mu řekne Bůh, jestli to je dobré nebo ne. Já to samozřejmě akceptuji, akceptuji tuto víru, nevyčítám mu to, zajdu s ním i do kostela. Ale tohle sousto je už pro mne moc velké..napište mi prosím váš názor, za každý budu ráda