Lepší práce = ztráta bližních?

fakt jo? U nás je např. ve většině firem v pracovní smlouvě - podání informace o výši vaší mzdy je porušení pracovní kázně a možnost výpovědi.
Ještě jsem neslyšela nikoho se konkrétně na tohle téma bavit...

Tak abych uvedla i pohled na druhou stranu mince (nečetla jsem diskuzi) - mám kamarádku, která taky získala na to, že nemá zkušenosti, dobrou práci a já jsem jí to upřímně záviděla. Tím upřímně myslím, že jsem jí řekla třeba "ty se máš, snad taky jednou takovou seženu". Závist ne ve stylu, že by si to nezasloužila, jen "snad se mi taky poštěstí". A čekala bych od ní reakci "jo vím, že jsem měla štěstí, vážím si toho". Místo toho dělá, jakoby pořád neměla nic...začne mluvit o tom, že si chce něco koupit, ale že za to nebude utrácet, že nemá. Jde o něco malého, jakože ty sis udělala radost s hodinkama... Nemá děti, nemá žádné větší výdaje. Když o tom mluvila, naproti jsem seděla já, s třema tisícema z brigády a říkala jsem si "to si děláš srandu...". Tak jestli jsi třeba taky nevědomky neřekla něco podobného, co způsobilo ty poznámky...

UPDATE: Zapomněla jsem dodat, že i tak si samozřejmě nemyslím, že ty poznámky byly na místě.

Jj. Docela jsem čuměla.
"Mám novou práci."
"A kolik bereš?"

Odpověděla jsem mu, že to nepovažuju za vhodný téma.

Mně to taky přijde divný a nevhodný, ale už jsem se párkrát přesvědčila, že jsou lidi, kterým tenhle dotaz vůbec mimo nepřijde a navíc jsou ještě uražený, že já se o tom opravdu bavit nechci.

Holky díky moc za rady, nebudu si ty jejich komentáře tolik brát k srdci

Tohle je "problém" naší rodiny, jsme zvyklí se bavit úplně o všem. Takže najednou když se o něčem nechci bavit (viz plat a jiné citlivé soukromé věci) tak jsem za divnou. Fakt jsem netušila, jak jedna událost rodinu takhle rozháže. Myslela jsem, že jsme dost stmelení, tohle mě trochu sebralo

Tak o tomto se třeba s mýma blízkýma kamarádama relativně hodně otevřeně bavíme. "Hecujeme" se v hledání lepších míst apod.

Pokud je u Tebe v rodině normální se bavit o tom kolik berete, a předtím když jsi pracovala také věděli kolik bereš tak jim třeba přišlo najednou divné, že děláš cavyky s tím jim to říct. Jinak gratuluji k nové práci, po určité době na pracáku je to uspěch. Doma bych řekla kolik bereš (pokud chceš) a že to není ani tolik, kolik je průměrný plat v čr. Nepřijde mi že jde o sumu, která by se měla závidět. Kór když máte v rodině někoho, kdo se má líp. My si také doma řekneme kolik kdo bere nebo kolik co stálo. Ale aby někdo něco komentoval? To neexistuje. Až budou mít příště poznámky, řekni, že nemáš, protože si šetříš na kabelku LV . A s těma hodinkama to je směšný. Já mám ráda značky takže mi to fakt moc nepřijde. Naopak bych si být Tebou našetřila a koupila si ještě jedny, ať máš jedny stříbrné a druhé zlaté.

Reaguji na denisanapl: když má člověk kamarádku, která získá dobrou práci, tak se jí to upřímně přeje, ne upřímně závidí . Ale chápu jak to myslíš. Každopádně ne všichni mají potřebu utratit to, co si vydělají a i kdyby brala miliony, tak třeba šetří na byt, a prostě na utrácení nemá. Já sama když jsem pracovala při škole jsem brala stejně jako zadavatelka, a stejně bych si ty hodinky nekoupila, protože jsem vše utratila za cestování.

přečetla jsem si příspěvky a jsem v šoku. Minulý týden jsem potkala spolužáka (pravidelně se scházíme) ze střední, že našel konečně práci v oboru.. tak jsem se ho zeptala, kromě toho, jak je spokojen, jak ho finančně ohodnotí, abych věděla, co mě v budoucnu čeká a dodala s vtipem, že s titulem budu mít o litr víc. Chtěla jsem si udělat obrázek, co mám očekávat a ne jak mu mám závidět. Vůbec mě nenapadlo, se stydět za můj dotaz, protože toho člověka vídám pravidelně a bavíme se o všem, ale teď jsem tak v šoku, že mám pocit, že jsem se zachovala nejhůř jak to šlo

Podle mě to záleží hodně na lidech. Mám kamarádku z VŠ, která ale končila o rok dřív než já (jela jsem na rok do zahraničí) a když jsme se vrátila, tak ona měla asi měsíc po státnicích, tak jsme se bavily kde dělá, co tam dělá a taky jsem se jí přímo zeptala kolik bere. Normálně odpověděla a pak ještě zmínila kde pracují další kamarádi a kolik kdo bere. Večer jsme šli s pár dalšíma lidma do hospody, přišel další kamarád a řekl, že mu nabídli místo tam a tam, za tolik a tolik. Nikomu z nás nepřišlo divný o tom mluvit nebo se zeptat, ale tak my jsme si vždycky byli blízcí

Reaguji na Kočulka: Tak já jí znám, takže vím, jestli na něco šetří, jestli už má byt apod. ) A nemyslím, že bych musela nutně jen závidět nebo jen přát, bylo to obojí zároveň Ale psala jsi, že chápeš, jak jsem to myslela, tak to potom jo

přesně!
U nás doma jsou naštěstí v nejbližší rodině všichni normální. Ale vím, že v mnoha jiných případech peníze rozdělí rodinu. Samozřejmě peníze za to nemohou... rozumíme si.

V žádném případě se nenech natlačit do kupování věcí rodině, když Ty sama nechceš atd.
Šetři si sama na to co Ty chceš. I v případě půjček bych byla velmi opatrná.

Ještě jsem se tedy nedočetla, zda bydlíš doma a přispíváš na provoz domácnosti nebo někde sama...?

Gratuluju k práci, hlavní je, jestli ty jsi spokojená. Nemyslím si, že platí "v nouzi poznáš přítele", protože tak akorát přitáhneš lidi, kterým dělá dobře, že je na tom někdo hůř. Takže vztahy se prověří, až když se ti začne dařit (a nemyslím jen finančně). Smutné je, že je to v tvém případě asi hlavně rodina, kterou si nevybíráš a čekala bych větší podporu...

Taky mě to napadlo. A asi jsou lidi v tvém okolí zvyklí všechno utratit (a jestli mají nějak výrazně míň než ty, tak jim asi nic jiného nezbývá) a tak to berou třeba tak, že víc bereš=musíš si víc užívat, a když ne ty, tak aspoň někdo z nich, a nenapadne je, že chceš šetřit. A asi bych jim řekla něco ve smyslu, že teta snad koupí, až bude chtít udělat radost a ne jen proto, že si našla novou práci...

Z toho to trochu vyznělo, jako že máte v rodině předsudky vůči lidem, co vydělávaj průměr a víc...

naprosto souhlasím, dost lidí má stejnou zkušenost. Když se začne dařit, tak se nezřídka "přátelé" s kyselým ksichtem rozutíkají - v tom lepším případě

... anebo takoví, co se nikdy o nic nesnažili, neměli opravdovou touhu něco dokázat, spokojili se radši s malým platem a malým životem, kdy jim hodinky za tisícovku přijdou jako luxus, ... a potom jenom závidí všem okolo, kteří jsou na tom aspoň o trochu líp.
Je to smutné, ale je to jejich cesta, kterou si sami zvoli. S tímhle přístupem se nikdy nikam nedostanou a nikdy na tom nebudou tak, jak by si představovali. Závistí a negativistickými nepřejícími myšlenkami k sobě nic dobrého nepřitáhnou.
A ještě smutnější je, že se tím pak někdo trápí a skoro se stydí přiznat, že bere slušné peníze a může si leccos dovolit.
Nor-kah, já bych na řeči takových chudáků kašlala a užívala si svých poctivě vydělaných peněz dle svého uvážení, klidně utrácela za to, co mi udělá radost, pokud bych si to mohla dovolit, a rozhodně se nikomu z ničeho nezpovídala. Nikoho nemusíš ani litovat, každý to má v životě tak, jak si to zařídí.

Jinak ta poznámka o příbuzné, kterou zajistil její manžel, mi taky přišla divná a nepřející. Nevím, z jakého sociálního prostředí pocházíš, ale tahle věta by mi celkem potvrzovala dojem, který jsem měla už z úvodu tvého deníku...