Je mi 25 let, jsem bez vážné známosti, duší stále mladá, ráda si užívám a vážný vztah zatím nehledám (či spíše se ještě neobjevil někdo, kdo stojí za to, abych změnila svůj dosavadní způsob života). Před půl rokem jsem byla na 3 měsíce na pracovním pobytu v zahraničí. Po práci a o víkendu jsem si užívala - bary, diskotéky, koncerty... Na jedná z diskoték jsem se seznámila s jedním klukem, o 4 roky mladším. Skončili jsme u něj doma. Oběma bylo jasné, že šlo jen o to jedno. Do konce pobytu jsme se sešli ještě 3x. Všechny schůzky probíhali stejně - žádné dlouhé povídaní - šlo se rovnou na věc. Během týdne jsme si ani nepsali. Nic. Žádné city. Odjela jsem. Konec zvonec. Žádná sms na rozloučenou.
Po návratu jsme si psali jen párkrát a vždy ku nějaké příležitosti - narozeniny, Vánoce. Pak mi jednou napsal, že jede pracovně na Slovensko, že by mě rád viděl, že může přijet do Čech. Já však měla hodně práce a nemohli jsme se domluvit. Nedávno mi zase psal, že za mnou přijede (bydlí 800 km ode mě), z ničeho nic, napsal sám od sebe. Já nevím, co na to mám říct. Já na něj myslím každý den celý půl roku, chybí mi a chci ho vidět. Jen nechápu, proč to dělá on? Je hezký, holek má určitě dost a mladší než jsem já, takže kdyby mu šlo jen o jedno, tak nemusí jezdit tak daleko. Na druhou stranu mi pravidelně nepíše a nechová se jako zamilovaný - aspoň já to z jeho zpráv necítím.
Je blbost si myslet, že z několika krátkých schůzek vznikne láska. Nejsem naivní. Ale něco tam je. Nevím, co, ale něco mě nutí na něj pořád myslet. Jen nevím, co nutí jeho, aby přijel?
Poslat SZ
Trochu mám dojem že se toho bojíš. Vázat se. Druhá varianta je, že jste si rozuměli a chtěl by ten váš románek zopakovat. Ale to se mi nezdá. To by to zkusil někde v jeho okolí. Těžko říct. Pokud se ho nezeptáš nebo se s ním nesejdeš, tak to nezjistíš 
) a skončilo to svatbou a už máme i dvě děti. však uvidíš, jak se ti to vyvrbí 