Zezačátku, první měsíc, byl samé řeči o tom, jak mě chce udělat šťastnou, že pro něj moc znamenám atp. Věřím tomu, že to opravdu tak myslel, není z těch, co by kecali, na tohle je příliš přímý.
Když jsem byla nemocná, snažil se o mě starat, ne nějak přehnaně, ale staral se, což bylo milé.
Každopádně teď tu jsem druhý měsíc, zbývají mě necelé dva týdny a pozoruji, že některé věci se změnily. Pořád se ke mně chová hezky, ale trochu ochladl. A hlavně - v podstatě vůbec neplánuje, co bysme spolu mohli dělat. Je pravda, že já tu mám dost práce, takže ráno odcházím do školy nebo do knihovny, ale on v podstatě nikdy neřekne "co děláš v sobotu, mohli bysme jít tam a tam." Plánuje čistě spontánně, přijde z práce a řekne: "chceš jít ven, můžeme jít na jídlo" atp. Nevím, nakolik je to normální. Když se ho zeptám, jestli se mnou chce jít tam a tam, vždycky souhlasí a jdeme spolu. Ale jinak z jeho strany něco takového padne výjimečně.
Pokoušela jsem se o tom s ním promluvit a on se tvářil, jak když nechápe, co mi vadí.
Je mi jasné, že když jsme spolubydlící, ví, že mě uvidí každý den a že se vlastně nemusí snažit mě vidět. Ale je to takové zvláštní, jestli víte, jak to myslím.
Nevím, nakolik je to prostě jeho povaha, nebo zda to značí jeho nedostatečný zájem o mě.



Poslat SZ
. Prostě jsi byla spolubydlící s výhodami. Dost možná ani nejsi první.
ale prostě to bere jako "tu a teď" a podle mne je to tak zatím v pořádku. Uvidíš, co bude, až se vrátíš : jestli budete v kontaktu, přijede za tebou podívat se do tvého města, atd. - nebo jestli to vyšumí. Ty s tím momentálně teď neuděláš nic, pokud jej budeš tlačit do nějakého plánování, tak to bude špatně. Celkově mám trochu pocit, že tlačíš na pilu. On si musí sám uvědomit, že mu chybíš a že tě chce vedle sebe. Pokud ne, holt smůla - budeš mít svou hrdost a zapomeneš na něj.
Galerie obrázků