Mám skoro 4 měsíce nového přítele... Je samostatný, inteligentní, ví co chce, v názorech si rozumíme...teď přijde to "ale". Je s ním sice legrace, ale neustále mě popichuje, má jakoby "srandovní" narážky, vypráví mi vtipy a když je nepochopím, dělá si ze mě srandu. Nikdy jsem od něj neslyšela, že mi to sluší, sám od sebe mi pusu nedá, když usínáme, neobejme mě, objímám ho jedině já. Po pár týdnech přede mnou začal prdět, no achjo Já v něm vidím chlapa, o kterého se opřu, až budu starší, prostě si připadám ve fázi jako bychom spolu chodili X let... (je mi 21 a jemu 25) Z vyprávění měl asi hodně holek. Jenže v sexu, když se on udělá, už v ničem nepokračuje, nezeptá, nic. Komentuje kdykoliv mi přijde sms, což je zřídka. Jednou mi zapípal mobil, on si ho vzal a tu zprávu si přede mnou přečetl... Ale tak dejme tomu, že bych na tom všem chtěla zapracovat, dělat kompromisy atak...
Naposledy jsme jeli ke mně na byt, který rekonstruuji a připomněl mi, že jsem mu slíbila, že si obleču podvazky (jenže on mi ze srandy tehdy řekl, že když ne na mě, uvidí je na někom jinym). Mě se to docela dotklo a v ten večer jsem mu to po druhý připomněla. On se odtáhl, že se vtírat nebude, koukal do zdi a jenom ležel. Řekla jsem mu, že se nemusí hned urážet a on, že se neurazil, že se mu prostě nechtělo nic dělat, no a pak jsme tedy jeli každý domů... Nejsem typ holky co dolejzá, takže psát mu nebudu, jenom nechápu, že se tak urazil. Co si o tom myslíte? Jsem malicharná?
Na jednu stranu mi přijde škoda ho nechat, protože je to chytrej a samostatnej chlap, věřím mu (nebo mě to nezajímá)...na druhou stranu si vedle něj připadám často nepřitažlivá a docela hloupě... Asi se k sobě prostě nehodíme, ikdyž jsem si k sobě vždy někoho podobnýho představovala