Mám po výcviku v autoškole, ale nejsem schopná řídit

Ahoj, řidičák mám tři roky a neřídím. V autoškole jsem jezdila v novém autě, nemělo ani klasický klíček, místo ručky mělo jen tlačítko. Zkoušky jsem udělala napoprvé a řekla bych, že mi řízení v tomhle autě i šlo. Teď ale nejsem schopná jezdit v našem autě, kde spojka zabírá na jiném místě, neumím se rozjet do kopce, protože s naším autem to jen přes spojku nejde a s ručkou to neumím. Řadit naštěstí umím, ale k čemu mi to je. Takže já jsem své návyky z celé autoškoly nepřekonala a nejsem schopná jezdit v jiném autě. Taky to bude tím, že jsem jezdila hlavně s tátou, a ten je trochu nerudný

Tak já si autoškolu naprosto užívala Nebylo to poprvé, co jsem seděla v autě (v 17ti jsem si dělala americký řidičák), ale řadit jsem vůbec neuměla, takže jsem s tím několik jízd dost bojovala - každopádně mi narostlo sebevědomí (bez problémů couvání, podélné parkování, rozjíždění...). Zkoušku z AŠ bez problémů na poprvé jsem taky dala. Pak jsem ale dostala svoje auto a to byla katastrofa. Nemohla jsem se vůbec rozjet (asi měsíc se mnou taťka jezdil na parkoviště, kde jsem se fakt učila rozjíždět a vždycky jsem se modlila, abychom po cestě nemuseli zastavovat, protože mi to mockrát na křižovatkách chcíplo ). Ani po půl roce, co řídím (v podstatě každý víkend se snažím) bych si netroufla parkovat podélně nebo couvat na zaparkování. Řazení a rozjíždění jsem se ale naučila, takže to už mi problém nedělá. Rozhodně to ale není taková "pohoda" jako v autoškole, kde byla vyondaná páka a volant a kde instruktor nenápadně pomáhal s rozjížděním a bržděním svými pedály.

Reaguji na Elinor92: K tomu rozjíždění. Každé auto je jiné. Bohužel, svoje vlastní auto nemám, ale auto rodičů, ač dobré, nesnáším právě kvůli rozjíždění. Absolutně není cítit kdy zabírá spojka a plyn chvíli nedělá nic a pak najednou vylítne. Zkoušela jsem ještě 2 další auta, podstatně starší a u těch jsem s rozjížděním problém neměla.

Začnu tím, že řízení je jedna z věcí, kteoru prostě člověk musí dělat pravidelně. Je to o praxi.
Mam dojem, že po autoškole je každý nervozní. Já byla taky. Nejdřív jsem potřebovala někoho aby se mnou jezdil. Prostě jsem měla stach být v autě sama, se spolujezdcem jsem byla klidnější i když vím, že by mi absolutně nijak nemohl pomoct
Kdo byla ta jiná osoba, co ti řekla že jezdíš hrozně?
Ke zlozvykům: Já mam řidičák 3 roky a zlozvyků jsem se taky nedokázala zbavit (třeba to, že hrozně často jezdim na neutrál, volant držim jednou rukou a druhou mam pořád na páce, nohu mívám položenou na spojce i když jí nepotřebuju vyšlápnout)
I přesto si myslím že jezdím docela dobře, ale prostě ten respekt k autu a částečný strach tam pořád je (a osobně si myslím, že je to lepší než se cítit jako "king" a rozšípat se o první strom)
Jízdy si znovu neplať, zkus se nejdřív vyjezdit. Je to těžký, já si vzpomínám na první jízdu bez spolujezdce.. Bušelo mi srdce při cestě na parkoviště a za volantem jsem myslela že se na to vykašlu.
Kamarádka dělala autoškolu stejně se mnou. V rodině ale nikdo nemá auto a tak neměla s čím jezdit, teď tvrdí že by si za ovlant v životě nesedla Proto opakuju - chce to řídit, řídit a zase jenom řídit.

Holky tohle téma mi tu "chybělo" právě začínám s autoškolou a jsem z toho úplně hotová.Strašně se bojím a to jsme zatím na cvičišti a také mám pocit,že i kdybych se čirou náhodou doplazila ke zkouškám tak nebudu schopná pak řídit. Kdyby nešlo jen o můj život...ten je mi celkem ukradenej i když to zní asi strašně,ale ten pocit,že mohu ohrozit ostatní..hrůza..

Tak ono strašně záleží na tom, jestli je problém jen v tom řazení (protože to se postupně zvládnout dá - jednak si auto "naposloucháš" a poznáš, kdy přeřadit a práce s pákou se taky postupem času stane plynulejší...já ze začátku sebou při řazení hrozně trhala, bála jsem se dát jednu ruku z volantu, ale postupně jsme se to odnaučila - prostě jsem tu ruku na páku dávala trochu dřív a chvíli ji tam nechávala..)
Couvání mezi předměty je taky věc cviku. Co ale vůbec nepíšeš je, jak zvládáš sledovat provoz, zda se nestresuješ apod. Pokud jde opravdu čistě jen o techniku a v provozu se orientuješ v pohodě, tak se to dle mého poddá, chce to jen cvik. pokud ale při řízení panikaříš, tak to může být problém.......
Jinak jak píše janča, doporučuji ze začátku jezdit se zkušeným řidičem, kterému věříš a který je kliďas...Já takhle najezdila stovky km s tátou a pak teprve jsem si troufla řídit sama. A rozhodně to neodkládej, čím déle budeš po řidičáku otálet s řízením, tím hůř se Ti k tomu bude vracet.
kdo tě tedy kritizoval? Vždyť nemáš ještě řidičák, tak jsi ani s nikým než s instruktorem jezdit nemohla....

Jinak já v autoškole jezdila na Felicii a po ní přesedlalal na rodinou škodu 120, která se chovala absolutně jinak A taky jsem to zvládla, chce to jen si zvyknout a mít někoho, kdo Ti trpělivě vysvětlí jak na to....

Kterejpak chytrolín ti řekl, že tvá jízda je hrozná? To mě vždycky dojme. Student autoškoly je pořád jenom student a chyby jsou tak nějak i normální. Poslouchej instruktora, ostatní tě teď nemusí zajímat. Taky jsem se bála, jestli po autoškole zvládnu řídit sama - u holek docela běžná věc, řekla bych. Jezdil se mnou pak docela dlouho táta (kliďas), dala jsem na jeho rady zkušeného řidiče a moc mi ty naše společné jízdy pomohly. Já myslim, že všechny návyky jako je řazení, rozjíždění, parkování apod. se člověk naučí opakovaným drilem, naučíš se auto poslouchat, co se hůř učí je celková orientace v provozu a bystrost - někdo je šikovnější, někdo je trochu brzda, ale i na tom se dá pracovat. Za žádnou cenu to nevzdávej a nepřestaň po autoškole řídit jen kvůli tomu, že teď máš strach, cpi se do řízení všude kam třeba pojedete s vašima, popros tátu, ať spolu jezdíte, nesmíš to vzdát, litovala bys. A že ti teď nejde couvání mezi 2 předměty? Sleduj někdy ty experty na parkovištích - 50tiletý chlap, který není schopný ani na 10.pokus nacouvat do parkovacího místa je běžně k vidění

bakalářka: kdo tě tedy kritizoval? Vždyť nemáš ještě řidičák, tak jsi ani s nikým než s instruktorem jezdit nemohla....

auto jezdí na benzín, ne na papíry. Taky jsem před zkouškama "trénovala" s taťkou na bočních vesnických cestách.

To je sice hezký, ale mě osobně to nepřijde zrovna ideální.....Já třeba než jsem měla papíry řídila jen v autoškole, jinak nikde. Dokonce i když jsem měla po úspěšných zkouškách, tak jsem čekala, než budu mít řidičák fakt v ruce......mě se prostě tohleto příčí, je to porušování pravidel a porušovat je, ještě než mám řidičák, mi prostě ok nepřijde.

Málokdo je po výcviku v autoškole tak dobrý řidič, aby jezdil jako profík. Já mám řidičák X let a když jsem ho dostala, tak jsem si říkala, jak mě můžou po těch pár hodinách výuky a složených zkouškách pustit do provozu a ten strach, že já způsobím nehodu někomu jinému je strašnej! Jak říkají holky, chce to opravdu jen jezdit a jezdit. Já jsem po řidičáku neměla možnost mít auto, nebo si ho půjčit, takže jsem několikrát doslova znovu začínala. Teď jezdím častěji se spolujezdcem. Sama si netroufám, protože dělám chyby.
Takže hlavu vzhůru, sežeň někoho, kdo si vedle Tebe sedne, než získáš jistotu jet sama, tak hlavně trénuj, jezdi co nejvíc to jde a zkoušej jednoduchý i obtížný trasy.
S tím řazením tě chápu, v každým novým autě, než si ho člověk "osahá" tak je řazení problém, než poznáš, kdy táhne spojka, atd.

Netrap se tím, to tak má téměř každý.

Udělej zkoušky a pak si dej závazek - že každý den vyjedeš např. na půl hodiny. Někam na klidnější místa, třeba k večeru když je už volněji...časem se ti vše zautomatizuje a nebudeš nad tím přemýšlet. Neboj, půjde to.
Jezdi sama, bez rádců a kritiků - to je nejlepší škola

Já si myslím, že jsi jen vynervovaná. Někdo to má prostě v ruce dřív, někdo později. Normálně bych na zkoušky došla. Máš někoho, kdo by potom s tebou mohl trénovat? Sourozenec, táta, kamarádi...já měla mezi získáním řidičáku a aktivním ježděním pauzu pět let, nejdřív jsem si zaplatila hodinu kondiční jízdy a byla jsem hodně překvapená, přišlo mi, jako bych naposledy jela včera pak se mnou takhle jezdil brácha, nejdřív jsme jezdili po okreskách, pak jsem si troufla na dálnici a pak už jsem svištěla každej den do práce 40 kiláků a jezdím takhle už pět let podle mě hned po autoškole se jistě cítí opravdu málokdo. Možná ten, kdo jezdil bez papírů už dřív a udělal si jen proto, aby mohl jezdit oficiálně. Ale musíš se prostě vyjezdit, abys získala jistotu. Ono být si hned po autoškole jistá svým uměním není nic moc, často ti, co mají pocit, že po pár týdnech řízení jsou mistři světa to naboří do nejbližšího stromu Takže lepší být nejistá a opatrná, než až moc jistá

Pokus se zvládnout ty zkoušky, co tě teď čekají. Pokud se nepovedou klidně si nějaké jízdy mezitím zaplať. Já to tak taky udělala - čím víckrát pojedeš tím budeš mít větší jistotu sama v sobě.
Pokud se povedou hned na poprvé, tak se prostě překonej a jezdi!! Jestli si po autoškole nesedneš hned za volant - myslím, že si už nesedneš nikdy (spousta mých kamarádek to tak mělo). Nejprve jezdi vždy s někým - s rodiči či s přítelem nebo sourozencem, zvlastní zkušenosti bych doporučovala někoho s klidnější povahou. A uvidíš bude se to zlepšovat, sice to půjde třeba pomalu, ale půjde. Můj učitel v autoškole mi řekl po skončení, že i kdybych měla ujet jen kilometr denně, tak to stojí za to. A měl pravdu. A nevyhýbej se složitým situacím, i když jsou pro tebe nepříjemné a máš z nich strach - jdi do nich. Čím dřív si tím projdeš tím líp. Já jsem třeba jistotu v řízení měla až ponějakých 3 - 4 letech a ještě dnes jsem schopna v některých situacích znejistit a zazmatkovat. Člověk úplně viděl ty pokroky. Nejprve jsem se začala cítit dobře když jsem jela mimo město, potom jsem ani v městě neměla problém, začala jsem vychýtávat parkování a předjíždění, následovala cesta do většího města a takto postupuješ a postupuješ až zjístíš, že už ti řízení nedělá žádný problém Každopádně to, že řídím a můžu si kdykoliv zajet kdekoliv je supr a neměnila bych.

Ahoj,

já se taky tak hrozně bála a připadala jsem si jako nejhorší řidič, zkoušky jsem zvládla až na potřetí a to ještě s odřenýma ušima Pak jsem 3 roky neřídila a dneska jedzídm 100 kilometrů denně .. Zvládni autoškolu a pak je to jen a jen o praxi ... pak si zvykneš na to jedno auto se kterým budeš jezdit a bude ti připadat jako to nejlepší auto na světě, budeš se v něm cítit dobře a až budeš mít pár kilometrů naježděno tak se ještě poplácáš po rameni jaký si z toh měla strach a že se ted cítíš jako bys byla šofér profesionál .. Každá holka se na zkouškách bojí, musíš to překonat a zvládnout to a pak to všechno půjde samo .. Hlavně se nesmíš bát, respekt před tím měj, ale neboj se, protože pak je větší šance že tu nehodu mít budeš (tím tě nechci strašit, ale je to tak, páč ten kdo se bojí tak panikaří)