Mám po výcviku v autoškole, ale nejsem schopná řídit

jdi si zkusit co udělá auto se zařazenou rychlostí ve chvíli,kdy zadupneš jenom brzdu.Brzdí,několikrát poskočí a chcípne bavím se o nouzovém stavu,kdy potřebuješ fakt zabrzdit a ne zpomalovat.

učí se to v autoškole.. a dál už no comment

Ne, brzdí a těsně před tím než by jak píšeš poskočilo a chcíplo, prostě vyšlápnu tu zatracenou spojku. To je celý. a na krásně i kdyby chcíplo, což se někomu stát jistě může, tak pokud jde opravdu o to, aby dotyčný zastavil co nejdříve, tak stále je to nejrychlejší způsob a nějaké chcípnutí motoru není podstatné.

Také jsem měla potíže s řízením. Při řazení to skákalo, předjet někoho a zařadit se mezi dvě auta nešlo, tenkrát jsem měla stavy stresu, že jsem se skoro třásla. Šílenost. Na dálnici v pohodě, ale mezi auty nemožná, a to jsem se učila v Praze. Řízení jsem se pak vyhýbala a jezdila jednou za půl roku, vždy ve stresu. I tak ale můžu říct, že v některých autech se mi jezdilo líp, a v některých to cukalo, skakalo, šílený . Teď jezdím v automatu a jsem vysmátá. Žádnej stres, žádný řazení, kdo nezažil neví. V Americe je to standart a ví proč...

Ale když potřebuješ zabrzdit opravdu v krizové situaci, tak je opravdu nejlepší jen hamtnout na brzdu.....Sice to bude hodně nepříjemné, auto Ti chcípne a jakoby se "zapíchne", ale zabrzdíš rychleji.

Naprostý souhlas, nechcípnutí je důležité třeba na křižovatce, při řpednosti z prava apod. Ale pokud Ti třeba vběhne dítě do vozovky, tak je mi nějaký chcípnutí auta fakt jedno....

Jo, s automatem odpadá nutnost zvládnout techniku jízdy jako jsou plynulé rozjezdy, cit pro to kdy přeřadit apod. Automat Ti při stání do kopce při rozjezdu necouvne a na popojíždění po parkovišti je taky super. na řízení v absolutně neznámém prostředí, kde se potřebuješ soustředit na cestu, na naprosto odlišné dopravní značení atd. je to ideál, ale po čase by mě to asi přestalo bavit. A taky je dle mého člověk při únavě snadněji náchylný k mikrospánku, protože nemusí vlastně v autě víceméně nic dělat......Automat je dobrý, ale já zůstanu asi navždy věrná manuálu
Jinak jasně, s automatem může řídit líp i úplné pako )nic proti), proto je tak oblíbený v USA, kde je prostě řízení nutnost. Potom i ta paka řídí alespoň jakž takž bezpečně, protože se nemusí soustředit na techniku ale jen na provoz....

A to je právě to, co je o zvyku. Když budeš měsíc obden jezdit, tak to bude v pohodě.

Vůbec se neboj! Já z toho taky byla vyklepaná, obzvlášť když má první jízda byla v provozu v centru Brna ve špičce (žádné cvičiště nebo trenažer předtím) Je to fakt super a zalíbí se ti to

Jde to Akorát musíš jezdit, jezdit, jezdit. Nejdřív s někým a pak i sama Sice se to prodraží na benzínu, ale co už. Já se taky někdy seberu a jedu se po městě projet, bez cíle. A strach pomalu opadává

Neboj, bude to dobrý. Tyhle stavy má skoro každý. Taky jsem si v průběhu autoškoly nevěřila. Pamatuji si, že jsem se jako chodec pořád dívala do aut na řidiče a mnohdy jsem si říkala : Ježiš, ten vypadá jako d.bil a udělal to, tak já musím taky. Autoškolu jsem sice udělala na 1. pokus, ale před první samostatnou jízdou do práce jsem byla tak vynervovaná, že jsem se nemohla ani nasnídat, jak jsem měla stažený žaludek. Auto mi nešlo nastartovat, byla jsem s nervama v háji. Máti na mne z okna volala ať jdu pěšky! Do práce jsem dojela (centrum Prahy), zpátky jsem se bála, ale taky jsem to zvládla. Domů jsem dojela s částečně zataženou ruční brzdou . Párkrát jsem odvezla někoho z kolegů domů, řekli mi, co dělám špatně a pak už to šlo. Hlavně to nevzdávej! Chce to jezdit, překonat strach. Jak přestaneš, už se k tomu těžko vrátíš. Zůstaneš tou, která si jen "kecne" na sedadlo spolujezdce a budeš pořád na někom závislá. Udělej autoškolu a požádej nějakého kámoše, ať s Tebou absolvuje pár jízd, třeba o víkendu v menším provozu. Je to lepší než další jízdy v autoškole. Tam pořád spoléháš na to, že ten vedle má "záchranné pedály". Tak držím palce.

to není zlozvyk môj expriateľ to práveže berie ako veľkú výhodu, tiež ma tak učil jazdiť.... skôr zareaguješ, skôr preradíš ...nám to už aj zachránilo život...

Pre zakladateľku:

mám vodičák 6 rokov, mám za sebou aj nehodu,... a jazdím v pohode.... ano po autoškole som bola dosť vyjukaná, ale priateľ mi dával jeho auto dosť často, takže to šlo..... Teraz , síce už polroka nejazdím, lebo nemám na čom, kedže sme sa rozišli..... ale ten strach nemám.....
Ide o to, že musíš cvičiť, nesmieš po autoškole prestať, každou jazdou si budeš istejšia

Reaguji na cutie7: Souhlasím. Též jsem měla rok po zkouškám nehodu...nic velkého = žádné zranění, ale obrovská zkušenost a člověk se oklepe, uvědomí si pro příště už jak se správně i zachovat = mít připravené v kastlíku papíry pro pojišťovnu, vyfotit si vše, mít mobil vždy s sebou kontakt, vyfotit nehodu ...

Jinak jízdy byly i pro mě náročné a plné chyb a nervů. Učitel byl klidný a trpělivý a i mě uměl uklidnit tím, že v průběhu jízdy byl vtipný, takže se člověk uvolnil už na začátku jízdy a zbytek už člověk měl příjemnou klidnou náladu, chyby mi vysvětloval v klidu a říkal mi i to jak se jim vyvarovat. Je to celé hodně o učiteli a tom, kdo to s tebou pak procvičuje dejme tomu na opuštěném letišti. Být to nervák nebo agresivní vůl, tak teď možná ani nemám papíry.
Po zkouškách jsem jezdila s přítelem snad za každého možného počasí a ve starším autě, takže manuál, žádné ABS apod. Nyní mám své auto, kde jsou airbagy, ABS i posilovač řízení, ale vždy budu mít respekt z jízdy, z auta, z provozu. Nebojím se sebe, že bych něco zvorala (jak někdo psal, už v autě dělám věci tak nějak automaticky, instinktivně, jak mě to naučili v autoškole a má praxe), víc si hlídám v provozu řidiče kolem sebe. Mnozí jezdí strašně jako prasata. Je dobré si udržovat správný nebo i trošku delší odstup od vozů před tebou, je to dobré právě i proto, když ti trvá podřazení a jiné úkony ve vozu. Máš pak více času, pokud bys zazmatkovala. Alespoň mně se odstupy zatím vždy vyplatily. I kvůli nenadálému brždění těch přede mnou. Hodně lidí zapomíná nebo na to kašle (nevím) dávat blinkr včas a ne až když zabrzdí, že to člověk ani nečeká.

Hlavu vzhůru, řidičák je potřeba a pomáhá zkoušet si to na opuštěných místech a jak holky psaly, pak s někým vyjet i do nějakého provozu a vyjezdit si ty kilometry zkušeností a praxe.

Holky moc děkuji za všechny reakce... To že řídím hrozně mi řekl známý, co s námi jel, ale já byla vystresovaná, protože mě pořád popichoval frázemi jako "Teď ti to beztak chcípne, Tady se nerozjedeš" atd. Jinak provoz mě nějak extrémně nestresuje i když neříkám, že bych ho sama už 100% zvládla, to ne. S tím couváním mám celkem problém, ale v praxi se budu stejně ze začátku snažit parkovat tam, kde to je nejjednodušší. Závěrečky asi nedopadnou, mám je v pátek. To mi ale nevadí, když ne teď, tak to snad vyjde někdy jindy.
A moc děkuju za útěchu, že jste to měly podobně. Ze začátku budu určitě jezdit s někým, ale mám opravdu strach, protože jsem zvyklá na auto z autoškoly (jak někdo už zde napsal je to teď pro mě nejlepší auto na světě, protože jsem na něj zvyklá) a s ním bych si dovedla představit řídit, škoda že není mé Z jiného auta mám fakt strach, než si na něj zvyknu.
Ještě jednou děkuju holky..

D*bil. Na tohle je jediná rada - zastavit a nechat ho vystoupit, když je tak chytrej. Ty řídíš, tak u toho nemusíš poslouchat blbý kecy. Navíc, kdo řídí tak si může rozhodnout o spolujezdci a o stanici rádia.

Chápu, že v autoškole to asi moc nejde, ale to je jen spíš taková rada do budoucnosti, až budeš jezdit sama nebo s někým takovým, i když to asi radši sama než s takovým volem.

Už je to 11 let co mám za sebou autoškolu, takže nevím jak jsem se po ní cítila. Ale asi 5 let jsem pak neřídila. Jediné co mi pomohlo bylo koupit vlastní auto a začít denně jezdit. Nemusí to být daleko (já jezdila 4 km do práce nebo do krámu), ale jezdit často a "zažít" si nejen svoje auto, ale i řízení celkově.