Mámin přítel

Já nevidím na dotazu a deníčku nic závadného. Je to mladá kočka, je to pro ní nové...rozvod rodičů třeba nečekala a má zájem o sestru. To, že si mamka našla nového přítele je ok, obavy z nastěhování a sdílení domácnosti s novým mužem chápu. A pokud mají obě holky s tátou dobrý vztah a on byl dobrý rodič, tak samozřejmě nového partnera mamky budou srovnávat a možná i odmítat...co je na tom divného?! Já prostě vím, že rozvod rodičů by mě taky asi zaskočil a vyvolal by ve mně obavy a to jsem o trochu starší než zakladatelka.

Reaguji na Marty123: Zkus to brát víc rozumově. Táta to nikdy nebude, ale to přece nevadí Vztah spolu můžete mít hezký, takže bych tomu nechala volný průběh. Problémy řeš, až nastanou a zbytečně se nestresuj "co by, kdyby" A pokud tě něco zajímá, tak se zkus mamky třeba večer u televize zeptat. Z toho jak píšeš bych řekla, že máš s oběma rodiči dobrý vztah, tak věřím, že mamka bude ráda, že se zajímáš. Reakci táty bych neřešila, to by měl asi vyřešit s mamkou a tebe do toho netahat,pokud má s novým přítelem problém. A neboj, nějak to celé dopadne

Má zkušenost (netýká se mých rodičů). Rozvedli se, na všem se dohodli a oba si našli časem nové partnery. Taťka je spokojený, má super ženskou a řekla bych, že se i změnil a více se snaží. Mamka je taky spokojená, ale je magnet na neuvěřitelná stvoření. Nejlepší byl hned první nový partner a pak už to šlo jen z kopce... Ale vždycky jsme to respektovali a stáli při ní. Když se objevily problémy, tak jsme se snažili být oporou, aby vše zvládla. Ale někdy se udržet, stálo fakt neskutečně přemáhání. Exoti
Ale na začátku to bylo fakt divné a neuvěřitelný stres i pro dospělé dítě, takže zakladatelku rozhodně nesoudím a přijde mi v pohodě, jen je z toho lehce nesvá.

Já nějak nechápu, co jsi čekala, že ti tu kdo bude psát... Asi že "taky jsem to zažila, bylo to těžké, než jsme si na sebe zvykli,...", ale to je snad jasné, ne? Jednou třeba budeš bylet na koleji, privátě...a to třeba i s pěti lidma... A teď si představ, jak si tolik lidí dokáže lézt na nervy Ale tady se není s čím vyrovnávat, prostě do toho jdeš jako dospělý člověk ochotný ty lidi poznat a tolerovat jejich přítomnost, chyby,...

Jednou mi bylo řečeno, že na kritiku mé osoby bych měla odpovědět "děkuji" a zamyslet se nad tím, proč to řekl, jak o mě vidí a jak se vidím já. Bylo to na semináři o sebereflexi. Uvědom si, že to, že ti tu tolik lidí píše stejnou věc, není náhoda...

Je to denîček, kde snad člověk může napsat co ho trápí apod. Nikde jsem nepsala, že mamce dělám scény nebo jí dávám ultimáta! Pokud jste to četly celé tak jste to snad musely vidět. Každý člověk se může v životě dostat do situace, která je pro něj těžká a já bych se takhle k někomu, kdo si tu založí deníček s něčím, co ho trápí určitě nezachovala. S kritikou jsem počítala ale když na začátku napíšu, že jsem ráda, že je mamka šťastná, že ji nedělám scény apod. Tak mi přijde trošku na hlavu, když pod to někdo napíše, že jsem chudinka, která se diví, že její matka neodešla do kláštera.

Reaguji na Marty123: Chápu, chtěla jsi, ať ti tady napíšeme jak jsme se zachovaly v takové situaci my, co jsme se v ní ocitly, a nechtěla jsi číst kritiku. Jenže milá Marty, když já jsem ti napsala, že se mi stalo to samé, akorát že jsem byla 2x mladší než ty, jak jsem to tenkrát brala a když jsem ti napsala že máš počkat a uvidíš, zda si zvykneš či ne, tak ses mi s Pandou ještě vysmívala jak tady nemachruju (což tedy doteď nechápu s čím, protože já tohle své období považuji za hodně smutné a nevím tedy proč bych s ním měla machrovat). To se zdá na hlavu zase mně, protože ty nechceš aby tady holky rozebíraly kde je problém, ale ani nechceš slyšet obdobné příběhy a zkušenosti z nich. Takže příště než založíš deníček, tak si pořádně promysli, jestli vůbec chceš aby na ně byla nějaká odezva.

Tak když napíšeš, že dělám z komára velblouda a teď tu napíšeš jak to bylo smutné období tak si trošku protiřečíš. Myslím, že jsem se do tebe nějak nenavážela ale svůj komentář si podala jak kdyby to bylo normální. Ale nic špatného jsem tu nenapsala na tebe tak zas v klidu. Hlavně to bylo směřované hlavně na ostatní a ne na tebe.

Reaguji na Marty123: Jenže tobě je už 20, tak bys to mohla brát trošičku jinak, než jako mladší dítě nebo náctiletá. Samozřejmě, pocity to rozdmýchá, ale dá se na to jít určitě i jiným způsobem. Jestli si myslíš, že brzy dojde k nastěhování, tak zkus požádat mamku, jestli byste třeba všichni tři nemohli někam jít společně, abyste se líp poznali.

Ano, protože já byla malé dítě, které (jak jsem již psala) viděla mámu pouze jak se drží za ruku s tátou a najednou, téměř ze dne na den, jsem žila s jejím "kamarádem", navíc sama, sestry zůstaly s taťkou. Ty znáš máminého přítele, co jsem tak pochopila, 2 roky. Tvá chyba, že ses o něj nezajímala, co je zač a s kým tvá máma vlastně chodí. Teď najednou hysterčíš, že jej vůbec neznáte, je naprosto cizí a máš s ním žít.

Kdo tady hysterčí prosímtě :-D no nic..zřejmě si nepochopila o co mi šlo, to už je teď jedno. Dobré vědět, že na omlazení se s něčím svěřovat je naprosto zbytečné. Těm, které napsali svůj příběh, nebo názor na to normálně a neoznačili mě za sobce, děkuji.

Reaguji na Marty123: Klíd, ber tu diskuzi s rezervou Já bych to dneska asi brala v pohodě, že by mi byl cizí chlap doma vcelku ukradený...ale nějaká kultura trochu musí být. Nechtěla bych ho potkávat v trenkách hned druhý den (platí i naopak...nechtěla bych se s ním potkat v kalhotkách) a obrnila bych se trpělivostí. Nějak bylo, nějak bude...nic víc se stejně asi dělat nedá. A myslím, si, že nový přítel se bude i snažit, aby s vámi vycházel.

Jinak holky to tady trošku pokřivily, se mi zdá. Ale to je klasika...záleží na prvním komentáři a v tom duchu se pak nese většina diskuze. Pokud diskuze začne chápavě, tak jsou všechny strašně milé a pokud naopak ofenzivně, tak jsou všechny skoro jak saně

Zažila jsem to, když mi bylo 18. Ono tady hodně záleží na tom, jak s váma komunikuje vaše máma. Nám bylo oznámeno "Bude tady spát XY a bude tady spát často". Osobně jsem příchod "vetřelce" řešila tak, že jsem byla zalezlá u sebe a prakticky jsem vyklidila pole, protože jsem nechtěla konflikty, což taky není dobrý řešení.

Nám celou dobu mamka trvdila, že jsou kamarádi. To, že jsou spolu jsem zjistila nedávno. Když jsem se ji ptala, zda plánuje s ním bydlet, řekla, že žádneho chlapa už doma nechce, že jich má plné zuby. Až nedávno z ní vypadlo, že s ním chce dokonce dítě takže trošku šok ale snažím se ji chápat samozřejmě.

Díky za komentáře holky

No jo no, docela šok, ale nenaděláš nic, jde to jedině vzít jako fakt. Já ani nevím, co bych poradila, snad jenom si vzpomínám, že mě neskutečně vytáčelo, když si mámin přítel zabral "moje" místo na gauči, pak si taky zabral můj hrneček jako svůj oblíbený a podobně, takže prostě nějak si vymezit "území"... já jsem spíš útrpně mlčela a vřelo to ve mně a to je blbý, páč ta druhá strana nemusí tušit, že překračuje vaše neviditelný hranice. Taky si pamatuju, že nás to docela stmelilo s bráchou. Jako dá se to, ale rozhodně to není vtipná idylka alá "Krok za krokem"