Manžel mě zbil

Okamžitě od něj! Já vím, že se to lehce řekne, ale zdrhla bych dokud je ještě čas. Mě můj bývalý zmlátil až když jsme spolu nechodili, protože jsem si chtěla vzít svoje věci, takže Tě až moc chápu. Hodně štěstíčka!!

A co tomu předcházelo?

Už se to někdy stalo? Vyhrožoval ti někdy? Byl už někdy náznak, že by ve vyhrocený situaci tohle udělal? Jak se choval po tom, co tohle provedl?

Kdyby ti přišel na to, že se taháš se třema chlapama najednou, že jsi mu ukradla peníze a děláš z něj vola, tak možná ( možná! ) pochopím, že mu ruply nervy. Ale takhle? Není omluva pro zmlácení ženský. Prostě není.

Já neřikám, že občas nemůže někomu ujet ruka i ženský jsou občas mrchy na ránu, ale zbít?

Hm...Ty co to chtěj překonávat nakonec končej jako ty ženský, který jejich chlapi mlátěj a nechtěj od těch chlapů odejít, protože to chtěj ''překonat''. To si pak za to můžou samy, že jsou tak blbý. Nechápu jak tě může vůbec napadat náká poradna a chtít to dál řešit já bych ho poslala do pr*le hned.

On by tam s tebou šel? Probírat to, že tě seřezal?

darig
To je to nejhorší, že vlastně nic zásadního, žádná velká hádka. Jen takový přetlačování o ničem. Věřím, že pro spoustu lidí nepochopitelný, ale já jsem rapl, když mi rupne v bedně. To víš, stalo se to pozdě večer, když jsme oba přišli z práce. Když to napíšu přesně, tak v nějakým amoku, kdo do koho strčil dřív.

Reaguji na Adriana4: Ahoj Je mi to moc líto, co se ti stalo. Ale psát, že to nebylo nic extrémního, jen pár ran...No zvedlo mě to ze židle! Promiň, ale tohle si k tobě nesmí nikdo dovolit! Ani "manžel"... Nenech to zajít tak daleko, aby se to stalo rutinní záležitostí. Zažila jsem něco podobného, ne fyzického rázu, ale psychického a v mém případě se to jen stupňovalo...A neomlouvej jej, že mu ruply nervy. Tohle se prostě nedělá...Přeju pevné nervy a hodně odvahy

Freius
ne, nestalo se to nikdy. Víš, co je na tom nejhorší, že on ten rozchod navrhoval, že byly překročený určitý meze.... však víš, co myslím. No šel by do poradny a přiznal to, co už, když se stalo. Když mu to došlo, to bylo pořád, že je to neomluvitelný....atd. Mrzí ho to jako prase, ale já se s tím nějak nedokážu poprat.

redmary
Ono je to hrozně těžký, když se to člověku stane.... Taky mám takový řeči, coby kdyby - nevěra, facky, atd. Jak bych se určitě zachovala, když jde o někoho jinýho.... Nic proti tobě

Být tebou, tak si s ním o tom dnes zkusím promluvit, až budete oba mít chladnou hlavu. Kdyby se během diskuze nějak rozohňoval atd. tak bych asi pochopila, že by mu to nebylo líto udělat to znova. Já už od prvního vztahu který jsem měla v pubertě vím, že v případě, že by mě chlap praštil, tak mu dám sbohem. Párkrát jsem na vlastní oči viděla chlapi v amoku, jak se nebáli nařezat ženské, to je podle mě největší srabárna. Zkus si s ním tedy aspoň promluvit. Hm?

Reaguji na Adriana4: Je to zvláštní, že to udělal jen tak, nějak si to nedovedu představit. A co po tom? Omluvy, výčitky, mlčení? Co je podle tebe jen pár ran, obličej, zadek..?Hádali jste se a o co v té hádce vlastně šlo? Je manžel cholerik? Jak se k tomu teď staví on? Každému můžou rupnout nervy, ale záleží, jestli je to v mezích, jak to cítíš ty. Tím neomlouvám domácí násilí, jen bych nerada házela všechny do jednoho pytle.

V tomhle bych zaujala jiný postoj, snažila bych se to řešit s maminkou, to je pro mě nejbližší člověk a škola života dělá hodně, čili její zkušenosti a rady se mi už párkrát dosti hodily. Kamarádkám bych se ale také nesvěřovala.

Manželskou poradnu si neumím představit. Tedy neumím si představit, že by tam šel s tebou a nechal si od nějakýho poradce vyčítat to, že takhle se k ženám nechoval. Záleží na tom, proč tě zbil a jakým způsobem - facka, rána pěstí, nebo?
Člověku můžou rupnout nervy, to jo, ale měl by zpytovat svědomí a hned se ti omluvit, snažit se o to, aby se to už nikdy neopakovalo.