Máte také pocit, že už se nikdy nezamilujete?

Reaguji na Karol5K:
Reaguji na oOMoniOo:

Tak jsem ráda, že v tom aspoň nejsem sama) Je to šílené....holky kolem mě už se pomalu vdávají, mají děti....a já pořád jak v patnácti to same

Reaguji na _Ivuska_: Teď jsi mě úplně vyděsila, že dopadnu taky tak. Ani bych se tomu nedivila ale. Jeden kluk, se kterým jsme vlastně ani nic neměly, a jak nám dokáže změnit život.

Reaguji na _Ivuska_: mám to taky tak a to jsem ještě o něco starší než ty...zamilovaná jsem byla jednou, trvalo to (trvá) skoro už šest let a od té doby nic..nedokážu se zamilovat, nikdo mi nic neříká...a už si fakt říkám, že nejsem normální, holky vedle mě mají stále nové objevy, sotva se rozejdou, už mají novou lásku a já jsem na tom pořád stejně.../ jenže já nedokážu chodit s někým z rozumu, nebo zkoušet, jestli se do něho třeba za rok, za dva nezamiluju...takže už si říkám, že možná fakt budu celý život sama))

Reaguji na xTery: Nooo, tohle je pak špatný, být fixovaná tak dlouho dobu na jednoho člověka. A nezkoušela si mu to třeba naznačit? Znáte se dobře? Asi chce do toho jít opravdu po hlavě než vyčkávat co se ne/stane. Jak se to říká? Lepší litovat toho co jsme udělali než co jsme neudělali.. nebo si drbat hlavu nad tím co by bylo kdyby...
Ale já jsem přesně taková, že nejsem schopná udělat první krok a jsem pořád s prominutím po.sraná strachy, že se něco pokazí a nad vším moc přemýšlím...

Reaguji na Boubinda: no ono je to složité, nebylo to úplně platonické, něco jsme spolu měli, vlastně to trvalo několik let, byli jsme takoví "lepší kamarádi", pořád to bylo takové otevřené a ani jeden nechtěl udělat jasný krok...no a pak se staly některé špatné věci, oba jsme si ublížili a nějakou dobu jsme spolu nebyli schopní pořádně komunikovat, vždycky jsme se pohádali...ale zjistili jsme asi, že se naše povahy neslučují, že se sice vzájemně hodně přitahujeme ale i dráždíme a vytáčíme, tak to nejde dohromady...
on má teď holku a myslím, že se k sobě hodí, on potřebuje někoho, kdo se mu podvolí, kdo k němu vzhlíží, obdivuje ho a nedělá mu ve vztahu problémy, on nesnese sebemenší kritiku..sice vím, že bych s ním asi být nemohla, ale v něčem mě stále i přesto přitahuje, nechápu to...
asi to je i tím, že bydlíme blízko a docela se často vidíme...on mi to také nikdy neusnadňoval, vždy se ke mě hrne, políbí mě na uvítanou...nebo má takové výpadky, že mi najednou napíše dopis, že ho mrzí to špatné co se stalo a ať mu dám čas nebo mi najednou přinese kytku...a pak zase půl roku nic...
ale asi takový je, má holku a já už ani nechci s ním být, o to nejde, kdybych potkala někoho jiného, u kterého bych aspoň něco malinko pocítila, tak se tomu bránit nebudu, ale to se mi zatím nestalo..proto asi bohužel zůstal tak dlouho v mojí hlavě právě on

Ahoj holky, postarší téma, ale se zájmem jsem si ho pročetla. Jak jste na tom dneska? Zamilovaly se některé z vás?
Já byla zamilovaná jen jednou, a to v 19. Bylo to vzájemné a moc hezké. První láska Na prvním rande jsem nad ním ohrnula nos, přišlo to až časem. Když zamilování opadlo, zjistili jsme, že se k sobě vůbec nehodíme a rozešli se. Dodnes si na něj ráda vzpomenu, občas si zavoláme, ale vím, že bychom spolu být nemohli.
Pak jsem měla jeden vztah, jak píšete "z rozumu". Měla jsem ho ráda, líbil se mi, rozuměli jsme si, jen se mi z něj nedělaly mžitky před očima. Bylo to ale taky fajn. Pak mi strašně ublížil a byl konec.
Teď už jsem několik let bez vztahu. Zpočátku mi to vyhovovalo, ale teď už bych si ráda někoho našla. Chybí mi pohlazení, přitulení, vědomí, že mě někdo má rád, že na mě myslí. Po zamilování až tak netoužím, je to někdy dost paralyzující stav a když skončí, člověk se nestačí divit
Rozhodla jsem se, že letos HO najdu a zkusila internetovou seznamku, protože jinak mám příležitostí k seznámení minimum. Napsalo mi strašně moc chlapů, což mi polichotilo, za extra krasavici se nepovažuju. Musela jsem hodně třídit a sešla jsem se asi s 10, kteří se mi při písemném kontaktu a podle fotky zdáli sympatičtí a alespoň trochu na úrovni. Rande bylo ve všech případech otřesné, často jsem si myslela, že to snad musí být skrytá kamera Asociálové, magoři, ženáči, podivíni, úchylové. Abych to shrnula, zamilovat se znovu mi připadá jako sci-fi...

Reaguji na MarBella: Ahoj, já to zakládala a jsem na tom pořád stejně je mi přes 29 a už jsem věřit přestala a tak nějak si zvykla

No holky s každým dalším zklamáním tomu věřím míň a míň. Mě bude 30 s pořád se mi to nějak vyhýbá.
Po 3 letech věčného chození kolem sebe a občasných úletech (jen líbačky) s jedním mým kamarádem (se kterým se známe cca 12 let) jsme to dali na začátku července dohromady... byla sem i ráda že někoho mám a bylo mi s ním fajn, ale bohužel se se mnou minulý týden rozešel, že tam prostě není to co čekal, zamilovanost atd. Já jsem tomu tedy věřila a dávala tomu šanci (i když u mě zamilování též nebylo), ale už po mých zkušenostech stojím nohama pevně na zemi a nemaluju si bůhví co. No teď sem tomu ráda, jak to asi dopadlo, stejně by to asi nešlo, jsme oba až moc stejní - úplně stejné povahy, baví nás stejné věci, stejný názory. A to je pro kamarádství super, ale pro vztah až tak moc zase ne... V těch 3 letech sem teda měla 2 vztahy, ale oba bohužel též nedopadly. Noooo takže ten pocit na mě samozřejmě občas padne...

Reaguji na MarBella: No po vyprávěních kamarádek o seznamkách bych do toho asi nešla, pže to co slyším je děs běs! Jeden případ vedle druhýho. Člověk musí mít asi opravdu štěstí na někoho tam natrefit...

Ahoj holky,
tak jsem zase po delší době našla tento deníček, kam jsem psala 16. 2. 2013 že jsem zamilovaná od 15 do jednoho kluka a mám 3 roky přítele.. (je mi 22)
Zamilovaná jsem furt (platonicky, on o ničem neví, nikdy jsme spolu nic neměli) a s přítelem jsem se rozešla, jsou to 3 měsíce... Momentálně randím jako o závod, ale u žádnýho tam nebylo to něco co bych potřebovala.. Ted se třeba scházim s naprosto úžasným klukem, ale prostě něco tomu chybí.. Já se z toho fakt zblázním. Začínám ztrácet naději že se do někoho zamiluju... a hlavně už nechci být zamilovaný dalších x let do kluka, kterej o tom nemá ani páru
jak jste na tom vy??

Reaguji na Karol5K: Ahoj, můj deníček ... pořád nic nebráním se randění, chodím převážně na rande s kluky znetu (badoo a tinder) ale vždycky tomu něco chybí... Asi se musím zbavit toho očekávání že dnes už..snad...to vyjde....njn. 30ka na krku a už mi z toho taky pěkně hrabe
Jak se uklidnit?

Reaguji na consuelaleachim: aspon nejsem sama.. mě už z toho pěkně hrabe... Badoo jsem ještě nezkoušela, vyzkouším

Reaguji na consuelaleachim: Však jsem na tom úplně stejně, za 3 týdny mi je 30 a kde nic, tu nic. I když teď jsem měla jiné starosti. A já narozdíl od tebe ani nerandím. Nějak na to přes ten net asi nejsem. Badoo jsem zkoušela asi před 4 roky a za necelý měsíc sem profil zase rychle mazala... přišla mi to jako jedna velká katastrofa. Co je tinder?
A máš to taky tak, že všichni kolem tebe rodí o 106 a vdávají a žení se?
Však ono to přijde v pravý čas!!

Reaguji na Boubinda: BAdoo pravidelně mažu a obnovuju tinder je aplikace v mobilu. vyhledává lidi z Tvého okolí a Ty je buď lajkneš nebo "vyhodíš"..taková mobilní seznamka no
Ano. Okolo mě naprosto všichni rodí vdávají se či minimálně se sestehovávají
Je to síla no
Už ani nevím jaké to je být ve vztahu. co se tak dělá jak se člověk má chovat a tak

nepoučitelná...
Občas si taky říkám: "a tak zkusím ten internet" ale nějak asi vnitřně sama nechci. Pořád mě to neláká. Zatím vždycky, když jsem někoho měla, znali jsme se už předtím, nebo seznámili přes někoho.

Nejhorší je, že člověk si hrozně rychle zvykne na to pohodlíčko, svůj čas, když se mi nikam nechce, tak nejdu atd. Ale zase když se objeví někdo zajímavý a táhne mě to k němu, tak ten čas ráda obětuji... No snad to tak nějak vyplyne samo

Přesně! Třeba si domluvím rande (z netu of course a v den D samozřejmě už od rána přemýšlím, jak se z toho vyvlíknu, protože představa pěkně stráveného večera v podobě nějaké sportovní aktivity, knížky, filmu a dobré večeře sama v klidu domova je prostě lákavější, než poznávání někoho nového :/ Takže to často prostě odřeknu a už si nový termín nedomlouvám protože už tolikrát (prakticky vždycky) to byl ztracený čas :/