Nejsem sebevrah, ale nedokážu už žít

a to ještě podotýkám, že v té garsonce má dva kocoury a psa, tak si asi umíte představit....hulí jednu za druhou, no ani na to každodenní povinný kafe se mi tam nechce, když jí to tam každou neděli vyleštim, za dva dny je to tam to samý. Ona žije prostě uplně někde jinde a já jenom doufam, že už jsem dost silná na to, abych se tim nenechala ovlivnit. Jasně že jsem narušená, mam třeba deprese...ale furt si myslim, že jsem relativně normální, občas se rozčiluju, ale to jen na toho mýho, protože je nesnesitelnej, tak si občas myslim jestli nejsem stejná jako ona, ale snad ne. Když jsem byla ve vztahu spokojená, tak to klapalo, přisuzuju to tomu, že s timhle nejsem spokojená a doufam, že to co nejdřív vyřešim

A co odjet na nějaký čas do zahraničí? Oprostila byses od ní, osamostatnila, něco vydělala a udělala si odstup od současného života.

Mayci
No nazdar, tak to je situace...
Jaká je šance najít práci, jakou chceš?
Furt je to o penězích...

Napadá mě jedině si najít chlapa s bytem.
Ale ne, to nemyslím vážně.
Fakt to je děsná situace. Já se divím, že jsi ještě normální.
Zaměstnání a ubytovnu bych brala ihned.

minimální, aspoň tady v Chomutově, ale hledám i v Praze, věřim tomu, že kdo hledá najde

Ha há, tak to už jsem jednou udělala a vyklubal se z něj ochlasta

Díky

Prosím vás, holky, když bych chtěla navštěvovat psychologa (zatím jsem to zvládala bez něj,ale třeba se mi s ním uleví), jde to tak, že třeba nějakýmu napíšu mail, co se mi přihodilo, co jsem v dětství a mládí zažila, jak se cítím teď jako dospělá, co mě sužuje v běžným životě atd? Ona je to totiž spousta věcí, jsou spolu různě propletený a líp by se mi o tom psalo, než mluvilo takhle na poprvé na nějaké návštěvě s cizím člověkem. Potřebovala bych, aby mě pochopil, ale mam strach, že když tam zajdu rovnou osobně, tak to nebude ono, protože já mam takovou tu masku, kterou si nasadím když vyjdu ven a najednou by do mě ani nikdo neřekl, že mě něco trápí, natož co mam všechno za sebou. Neumim mluvit upřímně s cizím člověkem o tom, jak se cítim - ano, vyprávět mu staré hrůzy, to jo, ale říkat jak mi je zrovna teď a každý den, to mi přijde divný a určitě bych to nepopsala tak přesně. Fakt působim tak, že je to v pohodě, že jsem veselá a silná, tak mě doktoři ani neberou moc vážně, můj obvoďák mě s nějakým psychologem poslal do háje, že to nepotřebuju... Tak mě napadlo si prostě sednout, napsat to a poslat někomu, kdo si o tom udělá patřičný obrázek a pak až k němu půjdu, už nebudu tak cizí a bude se mi mnohem líp mluvit. Co myslíte, je to dobrý nápad ?

Mayci
Určitě. Pokud Ti dělá problém osobní kontakt, můžeš se s psychologem spojit mailem, ale psychoterapie takto probíhat nemůže.
Možná před první návštěvou (po dohodě) by šlo i sepsat si doma v klidu svůj problém na papír a prostě mu to dát na tom sezení přečíst.
Když zajdeš k psychoterapeutovi i preventivně (jsi horký kandidát na nějaký ten skutečný psychický problém), neuděláš chybu. Naopak.
Držím pěsti, je to rozumný nápad, navštívit ho.

Ahoj děvčata,
Nevíte prosím Vás některá, co je se zakladatelkou téhle diskuze? Tehdy na tom nebyla moc dobře. Psaly jsme si i soukromé zprávy, to už je několik měsíců. Vzpomněla jsem si na ní asi před 14 dny a opět jí to poslala do SZ...a nic. Trošku se o ní bojím. Jestli některá něco víte, tak dejte vědět. Díky.

Jsem už na pokraji svých sil... Nemám nikoho, pro koho bych byla důležitá, žádný přátele, kterým bych o víkendu chyběla... nebo i celkově, prostě jsem šíleně sama, ani přítele nemám, nejbližšího člověka, co jsem kdy měla.... on mě držel nad vodou, podporoval mě, ale přestal mě milovat, jsou pro něj důležitější jiné holky, štve mě že pro něj nejsem dost hezká, vlastně pro žádného kluka, každej jen řekne že buď jsem hnusná nebo čekal něco lepšího.... Vadí mi všechno, hned se rozbrečím... Navíc poslední 3 týdny nemám sílu ani chodit do školy, najednou nemám před sebou to, co bych chtěla dokázat, jakoby už nic dalšího nemělo být, jen prázdno... Pořád je mi do breku, proč já musím mít takovej život, vždyť já jsem na tom světě úplně zbytečně, nikoho nezajímám... všem by se akorát tak ulevilo... vážně přemýšlím že už to udělám, je to hrozně šílený... k psycholožce jsem objednaná, ale až na 11.listopadu, a do té doby snad umřu bolestí.... Ta bolest na duši je tak šílená, proč nemůžu být pro někoho důležitá?

psychologyZero
I když Tě neznám, tak pro mě důležitá jsi..podle toho co píšeš jsi chytrá a fajn holka, která se trápí.. Jestli chceš, jsem tu pro Tebe, napiš SZ a hlavu vzhůru

psychologyZero
Vždycky je někdo, pro koho jsi důležitá, to mi věř. Vím, jak rozchody bolí, ale přebolí to! Musíš vydržet. Na každýho někdo čeká a neřádila tu 20 let válka, aby byl takovej nedostatek chlapů
Píšeš, že nemáš žádné přátele...to se mi taky nechce moc věřit. Tak s tím něco dělej, určitě máš ve třídě pár fajn spolužáků/spolužaček. Nepůsobíš třeba moc nepřístupně?
Snad Ti pomůže psycholožka, tohle vypadá na pěknou depku
Jednou jsi nahoře, jednou dole. Věř, že tohle je jen dočasný stav.

Můžu se zeptat, kolik je Ti let? Dřív, když mi bylo ještě -náct, jsem často měla taky takový stavy, že všechno je zbytečný...Ale není to tak! Dělej se sebou něco a uvidíš, bude líp

Je mi 19..... právě asi moc nepřípustně působím, ale vážně nevím co s tím dělat, nejsem zlá, jen neumím komunikovat s lidma ¨...

psychologyZero
Zlatko, něco ti řeknu...ale neber to prosím zle, ju? Psycholog tě možná vyslechne a navede na jinou cestu, ale všecko ostatní je na tobě. Neříkej si, že nejsi hezká, říkej si radši tohle:
"Nejsem povinná být taková, jaká bych podle ostatních měla být! To je jen jejich omyl, ale ne moje selhání. Jsem jedinečná."
A ty opravdu jedinečná jsi! Každý jsme jedinečný. Nesnaž se být jako někdo jiný, nemáš důvod být slečna z kopíráku.
Já jsem taky bez partnera, kamarády mám na baterky - spíš, když oni potřebují, ale co, učím se být sama sebou. Zkus to taky. Jen tak pro radost se hezky oblékni a jdi si třeba sednout někam do kavárny s knížkou a pozoruj okolí. Nikdy nevíš, zda si někdo nepřisedne jen tak na kus řeči. Hlavně hlavinku nahoru, ono to půjde. Teď je zle, je ti mizerně, ale tak sakryš musíme přece zabojovat, od toho ten život máme, ne? Kdo ví, jestli nějaké další životy budou, tak pojďme a užijme si tenhle.

Ps. Děcka nešlehla jsem si, nebojte se. Jsem si vědoma, že můj příspěvek zní divně, ale holt je to důsledek dnešního mého usilovného přemýšlení "co sama se sebou udělat".

Nééé, napsala jsi to vážně moc hezky

Lentilie
Naopak super! Je skvělý, že na sobě makáš
Já se dneska sotva vleču a doufám, že mě to brzy přejde

psychologyZero
Zlatíčko neblázni. To, že teď nemáš kolem sebe kamarády neznamená, že jsi problematická jen ty. Prostě třeba kolem sebe nemáš ty správné lidi, se kterýma si budeš vyhovovat ... Lentilie má pravdu, uč se mít ráda samu sebe, bez ohledu na to, jak Tě berou ostatní