Smazat

Nemám přátele

Abych řekla pravdu, omlazení je jediné místo kde já se trochu vypovídám, jakmile mám nějaký problém jdu s ním okamžitě sem. Nevím jestli je to tou dlouhou zimou, ale už měsíc mě drží úzkost, plačtivost-jsem přecitlivělá a někdy i paranoidní. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oblíbená, ale zvykla jsem si na to a byla jsem spokojená tak jak jsem-s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem a s maminkou, která je vlastně úplně stejná jako já. Už jako malá jsem věděla, že jsem jiná než ostatní děti, ale nikdy jsem nevěděla čím to je-jsem (z pohledů jiných) staromódní, nad vším moc přemýšlím, vše moc prožívám (hudbu, gesta, módu, dobu.....). Vždycky jsem si rozuměla víc se staršími lidmi-mezi vrstevníky jsem nikdy nezapadla i když jsem třeba ve svém věku řešila úplně stejné problémy jako oni. V životě jsem měla jednu jedinou kamarádku (o kterou jsem přišla díky stěhování), která mi kdysi, když jsem jí brečela na rameni proč mě všichni tak nesnáší, řekla, že jsem prostě jiná, zvláštní a díky tomu mě má ráda-že pochopit mě může leda vnímavější a citlivější člověk pro ostatní jsem prostě podivín, tajemná a toho se bojí. Nevím jestli měla v něčem pravdu, ale tuhle větu si pamatuju a nesu si jí sebou pořád, často nad ní uvažuju-v pubertě jsem se dokonce snažila chovat jako ostatní-poslouchala jsem moderní hudbu i přes to, že se mi vůbec nelíbila-oblékala jsem se tak jak to zrovna "frčelo" i když mám ráda odjakživa eleganci. Tohle období mě přešlo a když jsem šla na střední-začala jsem se trošku vnímat jako originál a tím víc jsem originál chtěla být, byla jsem zdravě sebevědomá a ten pocit, že je na mě něco zvláštního jsem milovala-protože to nějak fungovalo, tenkrát jsem se totiž hodně líbila, holky mě sice nesnášely, ale zato jsem měla spoustu kamarádů-kteří postupně odpadávali protože jsem je odmítala-už tenkrát jsem měla Jirku (mého přítele). Stalo se potom moc věcí-musela jsem přerušit školu, jít do práce a teď si teprve dodělávám maturitu. No a konečně jsem se dostala k jádru věci-tady veškeré mé sebevědomí postupně uteklo....jsem zase tam kde jsem byla dřív, pořád poslouchám nějaké výsměchy a poznámky na mou osobu, vidím jak mnou všichni pohrdají už pro mé názory, koníčky. Někdo by si řekl ať si toho nevšímám, jenže já to prostě neumím, jsem hrozně přecitlivělá-rozbrečí mě každá pitomost, ale trpí tím jen moje maminka a přítel-protože mi ani ze srandy nemůžou říct něco na mě-hned si začnu říkat jak jsem zbytečná, nic neumím, nikdo mě nesnese. Nevím jak se vyjádřit-nechci abyste si mysleli, že jsem nějaké UFO Já mám pocit, že jsem úplně obyčejná holka, stejná jako všechny ostatní, ale vidím, že asi bude něco jinak-mám jiné zájmy-že by v tom to bylo-to se mi nezdá znám spoustu lidí co dělají něco jinak a jsou třeba v kolektivu celkem oblíbení? Kdykoli něco jen řeknu, s někým mluvím, něco prohodím-byť je to věc úplně normální věc kterou by řekla třeba polovina třídy-už slyším poznámky a chychotání. Často si uvědomuju, že věc kterou řekne někdo jiný kdybych ji řekla já zase by se do mě všichni strefovali-ale já nevím proč, čím to je, čím všechny tak provokuju, nejsem taková ta šedá myš co sedí v koutě, nejsem puťka, která vždycky všem připadala směšná-dokážu říct svůj názor i se ozvat, dřív jsem i měla pocit, že jsem docela vtipná-nechci abych vám vyzněla třeba namyšleně, snažím se jen být upřímná, chci si o tom s někým promluvit.....vím, že mě tohle zase za chvíli přejde, obrním se a zase to budu nějakou dobu snášet, ale i přes to-chtěla bych vědět jestli máte někdo podobný problém-cítíte od ostatních že jste jiní než oni, ale nevíte v čem, proč a co je tak pobuřuje, pohoršuje. Mám ve třídě pár lidí se kterými můžu mluvit, kteří mě nezesměšňují, ale i oni mi říkají, že jim občas lezu na nervy-když se zeptám proč nebo čím-nikdy mi nedokážou odpovědět




 

Omlouvám se za tak dlouhý text-ale stručněji to vyjádřit nejde!

arrow
profile_image
Destinnys mojeid
od 10. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Odkud jsi? Šla bych s tebou ven

víš, řekla bych, že tak jak se na sebe díváš ty, tak tě vidí ostatní

Možná jsi ještě nepotkala ty správné lidi, kteří ocení tvoji povahu.
Chce to první zapracovat na sobě, až si budeš vážit sama sebe tak tě okolí uvidí jinak, já vím lehce se to říká, ale hůř dělá, taky nepatřím k těm oblíbeným

Z Rakovníka.....vyvenčit bych potřebovala

arrow
profile_image
Destinnys mojeid
od 10. 1. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

tak to je dálka....já Lovosice...........ale neva, psát si můžem

arrow
Neprodává v Bazaru

Mám přátele, kteří vybočují-ať už čímkoliv o co se zajímají, jak se chovají atd a nebo s různými, hodně odlišnými skupinami lidí. Nemám s tím problém. Jsem taky člověk, který nad vším dost přemýšlí a zajímám se o věci o které většina třeba ne, ale zároveň jsem člověk společenský, vnímavý, otevřený novým věcem i lidem. A mně přijde, že ty asi nejsi moc otevřená-hned očekáváš, že se k tobě druzí zachovají špatně a taky že ano, když to očekáváš. A taky to že nemáš sebevědomí-prostě když člověk nemá rád sebe (zdravě, nic přehnaného) tak jak ho mají mít rádi druzí, když vidí, že si sám sebe neváží a když ten člověk nemá rád sám sebe je logicky nespokojený a když je nespokojený tak to druzí poznají a není příjemné trávit čas s někým nespokojeným... Možná to zní přehnaně, ale něco na tom bude.

arrow
profile_image
jajka23
od 5. 2. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj já to chápu taky jsem občas jiná než ostatní.. Lidi po mě koukaji a vduchu si myslí ježiši co tu dělá a jako by mě chtěli odstrčit. Naštěstí mám pár dobrých přátel kteří mě mě maji rádi takovou jaká jsem. Nevím proč to tak je že jedna půlka lidí tě nesnáší a druhá tě má ráda tak to mam já.. A neboj máš ve svém okolí lidi kteří tě mají rádi proto že jsi taková jaká jsi.. A taková pěkná holka nemůže být smutná.Tak se netrap a nech ty lidi ostatní at si myslí co chtěji

elissabeth_
já si právě přijdu jako úplně obyčejná holka-stejná jako jiné holky v mém věku jen od ostatních cítím že to tak nebude.....je to složitý nedovedu to popsat jen se tak plácám v myšlenkách, ale nevím jak mám co říct. Ostatní něčím provokuju, ale nevím čím-ale jen vrstevníky a mladší. S učiteli a staršími lidmi si rozumím. Mě se třeba i dost často stává, že když řekne učitel nějaký vtip-věc která mě opravdu upřímně rozesměje-rozesměje zase jenom mě....no to si pak všichni dovedete představit řeči ostatních když se nezadržitelně směju něčemu na co všichni nevěřícně koukaj-když jsem popsala jakou mám pozici ve třídě tak si určitě domyslíte reakce, ale to mi stačí...jakmile nastane tahle situace už nemůžu s klidem udělat vůbec nic. Támhle někdo řekne něco na můj účet, támhle mě někdo napodobuje......znám spoustu lidí co to prostě nechají být a nevšímaj si toho, ale mě to zkazí zbytek dne a pak už jsem ve všem nepoužitelná-bojím se cokoli říct nebo udělat protože vím, že ať udělám co udělám vždycky se někdo bude smát. Jen nechápu-mě je taky dost lidí nesympatických, ale tak....prostě si jich nevšímám, neřeším je-proč teda někdo pořád musí řešit mě? Vyvolávat hádky a ponižovat-jako by je vyloženě bavilo se denně s něčím stresovat

pajula
možná to všechno vyvoláváš svým negativním přístupem, neboj všechno se netočí okolo tebe, nikdo nečeká co plácneš, aby se ti smál...
buď taková jaká jsi, nepřemýšlej nad každým svým slovem či gestem a lidi tě přijmou, to si myslím já

já naprosto souhlasím s framboise

framboise
chápu jak to myslíš, ale to je právě ten problém jak to není-jsem hodně společenská, dokážu se bavit, ráda komunikuju-jsem dost ukecaný člověk, myslím, že lidi se se mnou můžou bavit o všem-bývala jsem sebevědomá....ale sebevědomí ve mě ubila až situace ve škole. Díky tomu právě začínám být paranoidní-i když jdu jen po městě a vidím jak si někdo šušká už řeším co kde mám proč se mi smějí proč mě pomlouvají. Nepatřím mezi lidi co by se neuměli upravit nebo působili zakřiknutě-on nikdo ani neví jak mě trápí, že mě ve třídě nikdo nesnese. Když jsem jednou holce se kterou se ještě jakš takš dá baviit řekla, ať na mě nemá (i když ze srandy) poznámky, že to teď nepotřebuju, že vidí jak to ve třídě mám, že je toho na mě moc-odpověděla mi vyděšeně, že to nemyslela špatně-já znovu normálně řekla, že to vím, že jsem jen v posl době přecitlivělá a že mě to bolí když to musím poslouchat i od ní.....a ona na to, že jí nikdy nenapadlo, že by mě to mohlo trápit, že působím jako kdyby mi to bylo jedno ty řeči okolo, že je prostě neřeším a že od ní to beru jako vtip-že netušila, že mě to tak bolí. Já totiž nejsem z těch co by druhým dopřála tu legraci abych se před nima třeba rozbrečela-to si nechávám nadoma

arrow
profile_image
redzac
od 30. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

pajula
neměla jsem sice stejný problém jako ty, ale možná ti to pomůže...
Na mě se ještě donedávna lepili divný lidi. Fakt exoti. Měla jsem pocit, i se to vlastně dělo, že když jdu někam s určitou kamarádkou, tak ona mluvila o sobě a když jsem začla o sobě já, tak neposlouchala. Připadala jsem si zbytečná, méněcenná atd. Byla jsem z toho zničená. Říkala jsem si, proč já? V čem jsem jiná než ty ostatní. Pak jsem to řešila na jedné diskusi a tam jsme společně přišli na to, že to, co si o sobě myslíme, tím se taky staneme. Takže když ty si pořád dokola opakuješ, že jsi jiná, že ti ostatní lidé nerozumějí, tak si to vlastně do svého života přitahuješ a ono se to opravdu děje.
Já začala pozitivně myslet a divný lidi zmizeli!! Viz jeden můj úchylnej kolega v práci...
Taky mi to do života postupně přitahuje lidičky, s kterýma si rozumím. Samozřejmě to není ze dne na den.
To, že se ti ostatní lidi smějou svědčí jen o jejich nízkém sebevědomí. Potřebují ve svých očích někoho shodit, někoho zesměšnit, aby oni sami se mohli cítít lépe!
Ty jsi prostě někde jinde - dál!

jajka23
děkuju-to si říkám taky abych to neřešila, ale když nepřijdu jinam než do školy kde mnou všichni opovrhujou tak je to těžký nestresovat se-já jsem praštěná všechno moc prožívám nedovedu se nad to povznést....v poslední době už po ránu zase zvracím protože se mi do školy prostě nechce a stresuju se jak to zase bude probíhat

elissabeth_
ale já se takhle dřív nechovala-ten strach už je důsledek....něco přece muselo vyvolat to proč mě nesnesou-to že to tak řeším asi bude důvot proč se to zhoršuje, ale dobré to nebylo nikdy, ani ze začátku kdy jsme se navzájem nikdo neznali-a já bych o sobě řekla že jsem společenská, ráda se seznamuju, seznamování mi nikdy nedělalo problém.....nemyslím si že bych nepůsobila sebejistě....to spíš až v posl době

arrow
profile_image
supernova
od 9. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahojky, podle toho, co píšeš to na mně působí trošku tak, že i ty sebe samu neumíš přijmout takovou, jaká jsi...A když se nepřijmeme sami, nemůže nás přijmout ani okolí..Každý z nás je originál a přitom spousta lidí žije podle určitých vzorců, jež společnost označuje za "normální", ale pak taky člověk může zapomenut na to, kým skutečně je a co vlastně chce.. Přeju hodně štěstí...)

 

Téma Nemám přátele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené