Abych řekla pravdu, omlazení je jediné místo kde já se trochu vypovídám, jakmile mám nějaký problém jdu s ním okamžitě sem. Nevím jestli je to tou dlouhou zimou, ale už měsíc mě drží úzkost, plačtivost-jsem přecitlivělá a někdy i paranoidní. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť oblíbená, ale zvykla jsem si na to a byla jsem spokojená tak jak jsem-s přítelem, který mě miluje takovou jaká jsem a s maminkou, která je vlastně úplně stejná jako já. Už jako malá jsem věděla, že jsem jiná než ostatní děti, ale nikdy jsem nevěděla čím to je-jsem (z pohledů jiných) staromódní, nad vším moc přemýšlím, vše moc prožívám (hudbu, gesta, módu, dobu.....). Vždycky jsem si rozuměla víc se staršími lidmi-mezi vrstevníky jsem nikdy nezapadla i když jsem třeba ve svém věku řešila úplně stejné problémy jako oni. V životě jsem měla jednu jedinou kamarádku (o kterou jsem přišla díky stěhování), která mi kdysi, když jsem jí brečela na rameni proč mě všichni tak nesnáší, řekla, že jsem prostě jiná, zvláštní a díky tomu mě má ráda-že pochopit mě může leda vnímavější a citlivější člověk pro ostatní jsem prostě podivín, tajemná a toho se bojí. Nevím jestli měla v něčem pravdu, ale tuhle větu si pamatuju a nesu si jí sebou pořád, často nad ní uvažuju-v pubertě jsem se dokonce snažila chovat jako ostatní-poslouchala jsem moderní hudbu i přes to, že se mi vůbec nelíbila-oblékala jsem se tak jak to zrovna "frčelo" i když mám ráda odjakživa eleganci. Tohle období mě přešlo a když jsem šla na střední-začala jsem se trošku vnímat jako originál a tím víc jsem originál chtěla být, byla jsem zdravě sebevědomá a ten pocit, že je na mě něco zvláštního jsem milovala-protože to nějak fungovalo, tenkrát jsem se totiž hodně líbila, holky mě sice nesnášely, ale zato jsem měla spoustu kamarádů-kteří postupně odpadávali protože jsem je odmítala-už tenkrát jsem měla Jirku (mého přítele). Stalo se potom moc věcí-musela jsem přerušit školu, jít do práce a teď si teprve dodělávám maturitu. No a konečně jsem se dostala k jádru věci-tady veškeré mé sebevědomí postupně uteklo....jsem zase tam kde jsem byla dřív, pořád poslouchám nějaké výsměchy a poznámky na mou osobu, vidím jak mnou všichni pohrdají už pro mé názory, koníčky. Někdo by si řekl ať si toho nevšímám, jenže já to prostě neumím, jsem hrozně přecitlivělá-rozbrečí mě každá pitomost, ale trpí tím jen moje maminka a přítel-protože mi ani ze srandy nemůžou říct něco na mě-hned si začnu říkat jak jsem zbytečná, nic neumím, nikdo mě nesnese. Nevím jak se vyjádřit-nechci abyste si mysleli, že jsem nějaké UFO
Já mám pocit, že jsem úplně obyčejná holka, stejná jako všechny ostatní, ale vidím, že asi bude něco jinak-mám jiné zájmy-že by v tom to bylo-to se mi nezdá znám spoustu lidí co dělají něco jinak a jsou třeba v kolektivu celkem oblíbení? Kdykoli něco jen řeknu, s někým mluvím, něco prohodím-byť je to věc úplně normální věc kterou by řekla třeba polovina třídy-už slyším poznámky a chychotání. Často si uvědomuju, že věc kterou řekne někdo jiný kdybych ji řekla já zase by se do mě všichni strefovali-ale já nevím proč, čím to je, čím všechny tak provokuju, nejsem taková ta šedá myš co sedí v koutě, nejsem puťka, která vždycky všem připadala směšná-dokážu říct svůj názor i se ozvat, dřív jsem i měla pocit, že jsem docela vtipná-nechci abych vám vyzněla třeba namyšleně, snažím se jen být upřímná, chci si o tom s někým promluvit.....vím, že mě tohle zase za chvíli přejde, obrním se a zase to budu nějakou dobu snášet, ale i přes to-chtěla bych vědět jestli máte někdo podobný problém-cítíte od ostatních že jste jiní než oni, ale nevíte v čem, proč a co je tak pobuřuje, pohoršuje. Mám ve třídě pár lidí se kterými můžu mluvit, kteří mě nezesměšňují, ale i oni mi říkají, že jim občas lezu na nervy-když se zeptám proč nebo čím-nikdy mi nedokážou odpovědět
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nemám přátele
Poslat SZpajula
Já to trochu zmírnila 
Tak to vůbec není. Ale člověk se může ztratit strašně v sobě v tomhle a je z něj pak prostě asociál. Hodně souhlasím s tím, co píše Sick
Cituji Sick: Jinak já osobně nemám ráda, když někdo něco pořád hrozně řeší a pitvá, takže mi začne lézt brzo na nervy. Samozřejmě občas něco řeším, ale spíš se chci bavit a dělat srandu, prostě pohodu a člověk, kterej je suchar, nezasměje se, nerozumí pořád něčemu a ve všem se babrá -
Prostě člověk se asi musí snažit brát svět i sebe s nadhledem. Někdo to má daný a někdo na to musí makat. Já taky, neboj se. A na mě osobně nedostatek sluníčka působí teda hrozně, tak snad bude líp.
Cituji pajula: ale jak se mám vidět líp
taky si myslím, že nejsi vyrovnaná sama se sebou, hodně se zkoumáš, mám říct, tohle nebo tohle, jak to budou brát ostatní, bereš se hrozně vážně a to možná ostatní provokuje, aby se do tebe naváželi ...
zajímalo by mě, zda se ohradíš, když se do tebe ostatní trefujou... já mám takovou zkušenost, že když to necháš být a nebráníš se, tak je to horší, než když jim vtipně odpovíš...
jestli se chceš změnit, tak začni u toho, že přestaneš ty sama o sobě říkat, že jsi divná... jakmile to přestaneš říkat, přestaneš i na to myslet a už to prostě nebude pravda...
jestli si chceš přečíst nějakou knížku, tak můžu doporučit 4 dohody...
Cituji Sick: Samozřejmě občas něco řeším, ale spíš se chci bavit a dělat srandu, prostě pohodu a člověk, kterej je suchar, nezasměje se, nerozumí pořád něčemu a ve všem se babrá - toho fakt ráda nemám, protože s ním nedokážu komunikovat. Po prvních chvílích poznám, jestli si s někým budu sedět - když si z něho udělám legraci, tak mi to vrátí a dostane mě, pak je to super, ale většinou se lidi urazí nebo se cítěj dotčený a nerozumí tomu, to je konec, komunikace nefunguje...
No a to je právě to jak jsem nechtěla aby to vyznělo.....to že jsem "řešitel" jsem nemyslela tak že bych pořád potřebovala probírat problémy, ale že moc nad vším přemýšlím, že prostě a jednoduše nedokážu jen tak vypustit když mě někdo zesměšňuje, že to v sobě moc řeším. Já bych řekla, že u nás vě třídě je to se mnou práveže naopak-já se pořád snažím bejt milá nikoho si nerozhádat protože už nechci mít nepřátele. Málo co mě urazí a když někdo hodí vtip na mě a třeba to i přežene-ve vnitř mě to bolí, ale zasměju se a taky přihodím nějaký vtip, ale u nás to tak právě nefunguje-nepatřím mezi suchary já myslím, že jsem společenská-taky nesnáším lidi co si z ničeho nedovedou udělat srandu, ale když si s nima nerozumím tak je prostě neřeším a né že bych jim to dávala sežrat jako to dělají mě-někomu se nelíbí vtip který řeknu a hned jsem trapná
Cituji bolek: Já taky. Nelichotíš si trochu?
jako že jsem vážně nějakej blbec?
redzac
no to jo no....já v posl době práveže hodně přemýšlím nad tím-jak bude znít když řeknu tohle, jak to vezmou ostatní a tohle radši říkat nebudu.....atd. Jak u koho....když to někdo myslí ze srandy tak pochopitelně vtipně odpovim, ale když mě někdo vyloženě zesměšňuje tak dlouho držím, ale když to přeteče tak buchnu!
pajula
Jenže já právě si myslím, že lidi to prostě poznaj, že to řešíš, i když jen v sobě, že jsi zranitelná. A prostě některý lidi to nutí tě zraňovat. A třeba i když si nasadíš "masku" veselosti a snažíš se být milá a tak, tak nějak vědí, že to nemyslíš asi úplně ze sebe. Hele, já tě fakt chápu, jak to myslíš. Já jsem to měla taky a musím říct, že mě fakt pomohlo nemít čas to řešit. Prostě jen tak žít a neřešit. A třeba máš prostě smůlu a nenašla sis lidi stejný krevní skupiny, ale podobný se přitahuje, určitě najdeš. Je to těžký ten život někdy? Ale zase, stačí si uvědomit, jaký různý neštěstí a hrůzy se dějou a člověk to zase vidí jinak.
Fakt ti moc přeju, ať můžeš být štastná.
A za co se ti posmívají? Já myslím, že je to naopak třeba žere, že ty umíš něco co oni ne, tak se ti za to smějí a neřeknou, já jsem průměr co nic extra neumí.
Galerie obrázkůDůležitý je, aby ses ty cítila dobře, aby ses měla ráda. Pak tě nějaký zesměšňování nemůže rozhodit. Jak už psaly holky, tak jak se cítíš uvnitř, působíš na venek. Ukazuješ svoje slabiny a ty "inteligentní chudáčci" toho využívaj. Nenech se. Nikdy jsem se necítila tak jako ty, myslím tak moc špatně, ale byly doby, kdy to nebylo nejlepší, protože jsem nechtěla pít alkohol, nechtěla jsem kouřit, kluka jsem ve svým věku (tenkrát v 16) k životu nepotřebovala, navíc jsem se nejlíp učila. Jooo byla jsem několika lidem trnem v oku a dost mě nechápali. Když jsem se zkusila jim přiblížit, ochutnat alkohol, kluka jsem si vymyslela, zjistila jsem, že mi nevyhovuje být jednou ovcí v tom velkém stádu a že jsem prostě ráda taková jaká jsem.
Moje rada zní: nenech ze sebe dělat pitomce a měj se ráda
Cituji Maiden: Moje rada zní: nenech ze sebe dělat pitomce a měj se ráda
Souhlas a letím za prckem.
Teesa
Vážně moc děkuju za rady.....člověku to aspoň trochu pomůže se vykecat a probrat to s někým, no já jako času moc nemám abych řekla pravdu-nevím čemu bych se ještě měla věnovat....zpívám a tak všechen čas zabiju tím-ale je pravda (mám teď totiž nějaké problémy s hlasem pojedu k foniatrovi) že teď co nemůžu zpívat se mi ty nálady hodně zhoršily
Nunu
No za všechno možné-nejdřív to začínalo řečma když jsem dostala dobrou známku-no jako šprt.....to znaj všichni. Potom (já se totiž věnuju opernímu zpěvu) tak na tohle jsou pořád nějaké poznámky i když o tom nemluvím, nijak se nevychloubám-i když jsem na to hrdá. Ale ono se dost často stane-s jedním učitelem si hodně rozumím, často jsem z jiných tříd zaslechla "hele učitel tě u nás ve třídě chválil", často mě i pochváli před nimi v hodině-to jsou pak takový ty řeči jako že chodím k němu do kabinetu, že ho balím, že jsem jeho mazánek a takový ty směšný řeči-včera si dokonce se mnou začal povídat o tom zpěvu, ptal se co zpívám a tak jsem se zájmem začala popisovat a vyprávět co právě s uč děláme-pan učitel se zájmem poslouchal a přihodil že za mlada zpíval bas a už jsem se vezla......to už jsem za sebou slyšela jen napodobování zpěvu "ubohá Rusalko bledá...." atd-ono to zní směšně když to tak napíšu, jako vyloženě jen takové hlouposti, ale někdy jsou to dost hnusné poznámky na to jak vypadám co mám na sobě-prostě rozeberou úplně všechno a ono čeho je moc toho je příliš
Maiden
právě že byla doba kdy jsem se sebou byla spokojená, byla jsem ráda, že nejsem typická pro svůj věk, hrdá na to, že jsem měla a mám jen jednoho kluka za život, hrdá, že nekouřím a zajímám se o duchaplnější věci než je tráva a diskotéka-možná teď zním dost arogantně, ale bylo mi tak fajn.....nevím kam se to všechno podělo-pořád jsem hrdá, že mám jinde priority, ale nejraději bych se zahrabala někam hodně hluboko, nebo zamknout doma zatemnit okna a nikoho k sobě nepouštět.......aby už mi nikdo nemohl ublížit-abych už nikomu nenaletěla....stalo se mi taky mockrát, že jsem uvěřila že mám kamarádku-s něčím se svěřila a pak zjistila, že to vědí všichni a jsem všem pro smích
ahoj, nečetla jsem sice všechny příspěvky ale jestli máš pořád o sobě takové mínění...tak bych navštivila psychiatra a ten by ti dal antidepresiva...které dnes bere co druhý člověk není se za co stydět..mě velice pomohli a je mi fajn...člověk najde znovu ztracené sebevědomí...
Maffiianka
tak antidepresivama řešit sebevědomí, nevím no, ale mě to přijde ujetý
Maffiianka
na antidepresiva nemám dobré vzpo-mínky....jednou už jsem s nima měla tu čest a skončila jsem v Dobřanech-z úplné hlouposti jako je tahle, prostě přecitlivělé období, které má každej z nás takže to ne e
Téma Nemám přátele je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
