Nerozhodnost

majdalena
tak to velmi dobře znám,ale řekla bych že věkem to ustupujeNejhorší období té nerozhodnosti jsem měla ve škole,tím jsem celkem trpěla.Ale jak říkám,už je to lepší ,ale pořád jsem známá tím,že jsem děsně nerozhodná.

Závidím lidem, kteří dokáží uvažovat tak - co bylo, bylo. Já se právě v tom co bylo, děsně vrtám

tak to jsem na tom úplně stejně. vždycky uvažuju o nějaké změně, ale pak stejně zůstanu při starým, protože se nedokážu rozhodnout ráda se ve věcech pitvám, přemýšlím, ale stejně je to k ničemu.

WinterLadyLu
Čas od času jsem plná elánu, naplánuji si, co všechno udělám, jak si najdu práci, kde to bude náročnější a lépe ohodnocené. Poté začnu na všem, co jsem vymyslela, nacházet "mouchy" a z plánů často sejde. Jenže pak mě zase štve, že jsem to nedotáhla do konce, že jsem neschopná atd.

majdalena
to je jako bych to psala já taky si všechno naplánuju, ale nakonec to neuskutečním. vždycky si říkám, jestli není lepší to, co dělám teď, že ta změna vlastně ani nemá cenu... jenže už mě to docela vadí. naštěstí přítel je zase opak mě, takže mě vždycky popostrčí. sama bych to nedokázala. už asi 6-7 let dělám všechno stejně- líčení, vlasy, jídlo, nábytek, práce, prostě pořád to samý

WinterLadyLu
majdalena
No a není to tím,že se změn bojíte?Že si nevěříte?Já to tak mám,jsem v plno věcech stejná jako Vy,ale vím,že u mě je to strach a malé sebevědomí a vlastně mi ve finále to staré zajeté vyhovuje.

Zanet96
myslím, že je to spíš tím, že to co dělám teď mám prověřené, jde mi to, líbí se mi to, vynikám v tom, a tak mám pocit, že je to to nejlepší, co můžu dělat. jenže mě to po čase nudí a chci změnu. a myslím, že ta změna by byla třeba k horšímu a já zase musela budovat vše od začátku zdlouhavým procesem.

WinterLadyLu
No,to ano.Ale u mě je to stejné,chci změnu,ale pak si začnu říkat,že je to blbost,že zůstanu u toho co tak dobře znám a umím,ale ve finále toho lituji,že jsem to nezkusila a je to se vším takhle pořád dokola i opačně.Ale u mě je to spíš strachem z něčeho nového,nebo jak to říct.

Na jedné straně bych chtěla uskutečnit některé změny - logicky si to zdůvodním a nakročím do toho. Jenže pak začne hlodat červíček
Bohužel mě tato vlastnost v ledasčem limituje - myslím, že mám schopnosti daleko vyšší než nakonec prokážu.
Anebo se bojím neúspěchu?

Já se taky těžko rozhoduju.....ale za to může asi z velký části moje lenost něco měnit, něco pro to obětovat....Třeba se už dva roky rozhoduju, že přestanu kouřit Nebo že odejdu od přítele, prostě jsem líná nést následky a radši jsem schovaná v ulitě. Teda ne pořád, občas mam taky záchvaty elánu a do nějakého konce to taky občas dotáhnu, ale trvá mi to hodně dlouho. Nejlepší stejně je, když člověk nemá na vybranou !

Holky, třeba teď uvažuju o změně barvy vlasů. vím, že je to taková prkotina, ale řeším to asi už od zimy a stejně nic proto nemůžu udělat ani větší změny, prostě hrozně všechno řeším.

asi tak nějak bych to viděla u sebe.

[quote=Mayci] Nejlepší stejně je, když člověk nemá na vybranou !

Moje slova Možnost volby je někdy tak trýznivá. Pokud jsem sledem událostí vedena, dokážu spoustu věcí, protože musím a nemám jinou možnost. Sice se nejprve stresuji, protože si málo věřím, ale nakonec jsem moc ráda, že jsem to dokázala.

Mayci
jojo,je to i asi lenost,tak to vnímám taky,ale já mám k tomu ten stach z něčeho nového.

Nejlepší stejně je, když člověk nemá na vybranou !- Tak to jo,s tím teda souhlasím,usnadnilo by nám to tolik věcí

Taky si občas říkam, co by se stalo, kdybych tehdy šla jinam, než tam kam jsem šla, kdybych potkala někoho jiného, prostě by mě hrozně zajímalo, vědět zpětně, kterým směrem by se můj život odvíjel na základě těch minulých rozhodnutí. Viděly jste některá film "Osudový dotek" (Butterfly effect) tak přesně takhle bych chtěla vědět, co by bylo,kdyby. ale ne v budoucnu, v minulosti¨.