Nešťastná, nesebevědomá, prázdná - deprese?

Pokud jsi perfekcionalistka s velkými ambicemi není možné, aby jsi ničeho nedosáhla. Nemyslím si, že máš deprese podle mě nemáš žádný konkrétní cíl a tím pádem nemůžeš mít ani žádný smysl života .Takže to, že jsi vyhaslá je celkem i logické. Na to ti prášky nezaberfou. Co si takhle uklidit ve svém životě? Co třeba začít tím, že odbouráš vztah , který ti nic nedává , najdeš si práci , která tě bude naplňovat s tím přijdou i nové možnosti, přátelé, záliby.........Stagnuješ a dokud budeš - nikam se nepohneš!

Teprve dnes jsem se po několika letech objednala k psychiatričce..I tak se ve mně přou pocity, že jsem slaboch, apod,..ale bohužel si taky uvědomuju, že už to takhle dál nezvládnu. Nenech to zajít do extrému.

Reaguji na mikkýsek:
No ale já konkrétní cíl mám, třeba dostudovat druhou školu. Jenže jsem si to zavařila a budu prodlužovat, a už mi to příjde, že jsem selhala. Prostě vím, že to byla moje chyba, že jsem si to neuměla zorganizovat atd. atd. A vztah není o ničem, já mám v příteli přítele a kvůli tomu se ho bojím ztratit, už bych pak nikoho takového neměla... Je to složitější... Já prostě, i když cíle mám, tak je nenaplním, zklamu sama sebe, prostě to není perfektní já nejsem perfektní. Nevěřím si, nevěřím tomu, že když člověk chce a snaží se, tak to jde, jelikož jsem se přesvědčila, že nejde. Často mám přístup, na co se snažit, stejně zas zklamu...
A pak přátelé, co odcházejí... Mám pocit, že o mě nestojí, nejsem jim dost dobrá. Chtěla jsem oprášit nějaká stará přátelství, ale na to taky nemám, říkám si, že oni už mě vypustili a nestojí o mě.
Chybí mi ta přirozená motivace něco dělat, když už se dokapu tak proto, že musím, musím ten úkol udělat... Snažím se s tím bojovat, někdy to jde, jindy ne. Navíc jsem už i vypustila skoro všechny koníčky, jelikož v jednom jsem nebyla dost dobrá (jo je to na palici ) a u druhého říkám, že nemám nárok se bavit, že musím dělat do školy, i když ve finále moc nedělám.
A tak by se dalo pokračovat...

Ahoj,

pokud nechceš jít k psychologovi, tak bych ti pro začátek doporučila kinezologii. Nedávno jsem jednu paní (spíše jen ze zvědavosti) navštívila a bylo to opravdu moc zajímavé. Říká se, že je mnohem účinnější než psychoterapie. Stačí většinou jedno sezení (takže je to i málo finančně náročné) Ale je hodně důležité, zvolit správného odborníka. Někoho, kdo už je doporučovaný. A pak stačí jen tomu věřit a problémy se jak zázrakem začnou řešit a vytrácet

ahojky, mám stejný problém. Nejsem spokojená na VŠ, nevzali mě na obor, na který jsem chtěla, takže jsem na tom, který jsem si dávala jen jako záchranu..dostala jsem z toho i depresi, beru AD..rikam si, rok to tu přetrpím a dám si přihlášku jinam, jenomže teď už ani nevím kam. Nevím, jestli opět zkusit to, co jsem původně chtěla, nebo se vydat úplně jiným směrem. Jenomže mi je líto těch peněz, kolik se do toho studia už vložilo. Nedokážu se soustředit, pořád jsem myšlenkama jinde. Protože studuji něco, co v budoucnu dělat nechci. Vím, že mnoho lidí vystuduje něco, co pak ani nedělá, ale já jsem takové povahy, že musím mít ve všem jasno a nedokářu dělat něco, v čem nevidím smysl. Byla jsem i u psychologa, ale prostě s tímhle si musím pomoct sama. Musím si ujasnit, co teda vůbec chci. Taky si denně říkám, jak jsem sobecká, že je na světě mnoho lidí, co by dalo všechno za to, dostat možnost studovat, nebo mít, co jíst a já můžu studovat, mám, co jíst, kde bydlet, momentálně mám i podporu rodiny, ale pořád se nedokážu radovat. Kladu si velké cíle, chtěla bych v životě něčeho dosáhnout, ale nejsem schopna momentálně nic dělat. Jednou je něco tak, jak jsem nechtěla a já nejsem schopna to přijmout, smířit se s tím. Strašně ráda bych měla jinou povahu a hodila všechno za hlavu,ale nejde to Na gymplu jsem taková vůbec nebyla. Měla jsem krásné vize do budoucna, všechno mě bavilo, ráda jsem poznávala nové lidi, ráda jsem cestovala a teď? všeho se bojím, nedokážu se bavit..no je to prostě hnus! A nevím, jestli by mi pomohlo to, kdybych ukončila studium. Možná, že by to bylo ještě horší. Nemáte někdo nejakou radu?

Cítím se nějak podobně, neumím to nějak blíže popsat, ale vše co píšete v sobě nějak nacházím. Strašně mě to mrzí. Navíc se ve mě přou různé pocity. Rodina a tak něco kolem mě mě pořád tlačí tam, kam se mi nechce a já se tomu neumím ubránit. Nechci jít tou cestou a stejně tam jdu a jdu tam proto, protože se bojím, že bych to málo co mám mohla ztratit. Nechce se mi začínat od začátku a zklamat tak rodinu. Ale pořád mám v sobě ten pocit jiného života. Chtěla bych ho žít jinak. A tyto 2 pocity se ve mě tak neskutečně přou, že nevím jak to vyřešit. Nevím co dělat...

dnes, 13:21:57 - Připojeno během spojování:
Radost ze života

Poraďte, jak získat zpět radost ze života? Půl roku (možná i dýl) cítím ve svém životě jen marnost a beznaděj, nic mě netěší, nic se mi nechce dělat. Dřív mě uspokojovaly běžné věci jako procházka se psem, ráda jsem chodila cvičit, plavat, dost jsem četla, měla jsem radost z každého hadříku, co jsem si na sebe koupila, teď se musím do všeho nutit, většinu dne jen bloumám po bytě, je mi jedno že je tu neuklizeno až přímo b.o.r.d.e.l, pozvání kamarádů odmítám a vymlouvám se, prostě mě nic netěší,nic se mi nechce, v noci nemůžu spát. Nevím o ničem zásadním, co by se v mém životě změnilo,ke konci dubna jsem skončila v práci, ale to jsem věděla dlouho dopředu a tohle začalo dřív, navíc od září nastupuji do nové. S přítelem je všechno v pořádku, máme se rádi, na jaře chceme začít stavět domeček (ale ani na to už se nějak netěším).
Už mě to až samotnou děsí, nevím co s tím, chtěla bych, aby to bylo jako dřív.

Že by deprese...To co popisuješ nahoře znám.

Souhlas... takhle já žiju už 5 let, že mě nic netěší ikdyž bych se ráda radovala ze života. A berz léky na deprese.

Reaguji na Nicadezuria:
přímo antidepresiva? Jaké? Já se totiž rozhoduji tento týden zda mám začít brát...bojím se zadržování vody.

Reaguji na Karolkaa:
Já je brala už od 14, to jsem brala Zoloft a byl na nic. Pak jsem je vysadila, pak zase začla brát (což se přesně nemá) a pak se na to zas vykašlala a teď v 19 sem zašla k nový psychiatričce a ta mi nasadila Cipralex. A k oboum dvoum jsem nárazově brala Lexaurin na uklidnění. Docela síla. Ale zadržování vody nějak nepociťuju, jak se to projevuje?

nabírání, odulé tváře, nafouklé břicho....aha díky zkusím se na ten cipralex zeptat...pomáhá ti teda?

Reaguji na Karolkaa:
Tak nic takovýho nemam, zeptej se. Já ho beru teprve 2 měsíce. Měla sem šílený stavy úzkosti, kdy sem jen ležela a svíjela se v depresích, tak sem začla brát ten cipralex a je to lepší, mam teda furt deprese a úzkosti, ale neni to tak šílený jako donedávna.

Kočenky, než sáhnete po AD, zkuste toto: http://cgi.ebay.co.uk/ws/eBayISAPI.dll?ViewItem&it em=330543370096&ssPageName=STRK:MEWAX:IT
Vyzkoušeno - funguje mimo jiné jako anxiolytikum/rozpouštěč úzkostí a není to žádný "utrejch". Lépe se po něm spí, člověk se tak nějak hodí víc do klidu. A navíc - mají poštovné zdarma.

No popravdě, já teda na ebay a dalších zahraničních servrech nakupovat neumím