Nevycházím s lidmi, které potřebuju.

První větu říkám v prípadě malicherné hádky s maminkou, tu druhou a třetí, když mi někdo vyčítá hlasitou mluvu nebo prohřešek proti čistotě, který jsem si vůbec neuvědomila a je mi to líto. Čtvrtou říkám, když si někdo vylévá ten vztek na někoho jiného na mně. Pátou větu říkám tehdy, když mám dělat toho prostředníka, a šestou, když nešťastně kolidují nějaké termíny.
To se mi zdá vůbec hodně nešťastné, je kvůli tomu spoustu hádek a nikdo za to vlastně nemůže. Např.:
sraz třídy, na který jsem se těšila x druhý den svatba v rodině, spousta práce
někdo se vrací z nemocnice, potřeboval by odvézt x ale řidiči jsou na nějaké soutěži
v práci je potřeba přesčas x doma neodkladná práce, náhle potřebná
a další a další, s neodkladnými pracemi můžou kolidovat pohřby, oslavy narozenin atd., atd., tohle je snad nejhorší trápení, nikdo to nedělá schválně a tolik zloby kvůli tomu.
A už se kolikrát stalo, že jsem si říkala, jen ať toto nevyjde na tento den, a ono to tak vyšlo!
Tato věc mě trápí natolik, že už jsem jí chtěla věnovat celé téma.

Reaguji na vosmajda: Radím více klidu, ale mně se to mluví já jsem optimistka a flegmatička.

Tak si nejspíš neumíš zorganizovat svůj čas a srovnat své priority.
Připadá mi, že jsi málo asertivní a jen kňouráš. Lidé si na to zvyknou, neváží si tě a jsi tím pro ně otravná.
Člověk by měl mít nějakou svou hrdost, nenechat sebou vorat na všechny strany a měl by umět říct lidem narovinu "NE". Neřeš je tolik a netrap se nad nimi, ukaž jim, že oni tě potřebují stejně jako ty je.

To je teda smutný, že jsem otravná zrovna já, když se tak snažím vyhovět a moc mě štvou ty věci, co přijdou potvory tak nějak shůry a kazí mi to. A mamince těžko dokážu, jak mě potřebuje, ona si opravdu na nějaké těžší práce dokáže někoho zjednat.

Tak snad tě nemá jen na nějakou dřinu ne?

Zase to kňourání.. Jsi člověk a ne dřevěná zaprášená loutka zapomenutá někde na půdě, tak se podle toho začni chovat ne? Co myslíš, že se zlepší, když ze sebe budeš dělat otloukánka a budeš se neustále litovat?
EDIT: teď jsem přečetla některé tvé deníčky, a podle téhle věty O tomto problému jsem psala i jinam, a buď mě odbudou nebo příspěvky záhadně mizí v deníčku "Co mám dělat proti závisti - bohužel z mé strany" se mi zdáš i paranoidní, takže bůhví, zda je ten problém skutečně v tvém okolí, anebo pouze v tvé hlavě.

Myslím, že paranoidní nebudu, že poznám když mi někdo nadává nebo když to má být výčitka.

Vosmajdo, tvé problémy jsou dlouhodobé. Píšeš už léta prakticky to stejné - ty vs. maminka, ty vs. manžel, ty vs. spolupracovníci... Osobně bych ti radila návštěvu psychologa. Ten by ti pomohl rozplést složitosti tvého života, a naučí tě, jak se bránit lidem, i těm nejbližším, kteří tě ovládají a pravděpodobně i zneužívají proti tvé vůli a naučí tě orientovat se ve tvé, více, či méně složité povaze.

Vosmajdo, vše je to o přístupu. pokud na lidi v reálu působíš tak, jak působíš z diskuzí na Omlazení, tak jsi pro ně prostě snadná oběť. je to lbý, ale tohle lidi vycítí a pokud si potřebují vylít vztek, tak je to k tomu (ta role oběti, do které se stavíš) dost často dokonce "vyprovokuje". Co s tím dělat netuším, musela by jsi změnit celý svůj přístup k životu a začít u nějakého psychologa, je to běh na dlouhou trať.......Ze začátku bych se snažila najít jiné varianty, abys takové lidi nepotřebovala a nebála se, že když třeba ostřeji odpovíš, tak že budeš najednou bezprizorní. když budeš mít i plán B, tak nebudeš tak nejistá a nebudeš mít pocit, že si nic nemůžeš dovolit....

Každý rozumný člověk dokáže pochopit, že jsou věci, které neovlivníš. je tot ěžké, ale nauč se říkat ne, nemám čas, mám ěnco jiného pro mě důležitého (a nespecifikuj).

Základní pravidlo je jasný: pasivita a slabost provokuje v druhých agresivitu.

Vosmajdo, za tu dobu, co sem chodíš psát ty deníčky a stále vykřikuješ to samé, když to zbagatelizuju : "Všichni mi vyčítají, že jsem špíndíra a mluvím moc nahlas", navštívila už si nějakého psychologa, jak jsme ti tu radily??
Podle mne je problém jednoznačně v tvé hlavě a potřebuješ pomoc. Máš posunuté vnímání reality, něco sis vsugerovala a pořád to kolem sebe slyšíš a vidíš.. Opravdu ti všude (v práci, doma, v porodnici atd.) vyčítají hygienu? V jakém smyslu? Smrdíš, chodíš otrhaná, nemyješ se?
Potřebuješ doktora. My ti nepomůžeme. V každém tvém deníčku jedeš jako kolovrátek to samé. Od tvého prvního deníčku se nezměnilo vůbec nic, jsou všechny jako přes kopírák. Z toho vyplývá, že z toho kvanta rad, které jsi dostala, jsi nepoužila vůbec nic, protože sama si prostě pomoct nedokážeš.

Souhlasím s ostatníma, ale vážně vážně vážně moc by mě zajímalo jak to je doopravdy. S chutí bych se podívala na TV dokument o téhle uživatelce, protože si myslím, že by to bylo dost zajímavý. Rozhovory s ní, s rodinou, se spolupracovníkama... Takhle ze subjektivního výpisu téhle úrovně se fakt těžko dozvědět jak to je.

A dodám k těm oslavám a podobně - všude se dá zajít na hodinku a vypadnout, nebo poslat přání a omluvit se. Hrozně se s tím nadělá. Nemůžu-nechci, tak ať se zařídijou podle sebe a mě vynechají. Fakt doopravdy je, že čím víc člověk uhýbá, tím víc si ostatní dovolujou - a představ si to, že i ti, kteří HO potřebujou a on je nijak zvlášť ne.

to je utkvělá představa lidí,co nemají auto.
Než si naložit do auta nějakého ukňouraného prudiče,který bude otravovat,to raději každý pojede sám.
Navíc ten,kdo má na auto má i na palivo

Postav se na vlastní nohy.

Paní je vdaná má dospělé děti.
Jen by se měla jít někam léčit neb leze na nervy i své vlastní rodině a nikdo se tomu okolí nemůže divit,protože paní je prostě nemocná.

Tak my kdysi dojížděli do práce v jednom autě ( to jsem ještě měla takovou obrovskou starou káru a byla jsem velice ráda, že mi někdo ten benzín zčásti zaplatí ) , ale než poslouchat celou cestou tohle, tak bych asi taky raději to auto celou cestou tlačila ...