Panická hrůza z porodu-Vaše porodní zážitky

já jsem se před otěhotněním taky vždycky porodu bála a teď když mě to za 2 měsíce čeká, těším se a strach z bolesti? nemyslím na to. Spíš se na mimíska tolik těším že si strach z porodu ani nepřipouštím. Ani nechci rodit s epidurálem. Prostě si to chci prožít celé a ne pod nějakyma "práškama". Nestresuj se zbytečně videama, ani vyptáváním známých jak porod prožili. Prostě až to těhotenství přijde, uvidíš, že to budeš brát úplně jinak. No a kdyby ne a strach z porodu v těhotenství nějak narůstal vždycky můžeš k odborníkovi.

Jsem na tom stejně, mimino chci až tak ve 30 letech, ale stresuji se
už teď... Ale abych pravdu řekla, je to jak kdy.. Nemyslím na to každý den.
Má teta měla stres také v mých letech, je ji 33 a pořád jej má...
Takže asi se toho nedá zbavit jen tak... Někdo to prostě víc řeší a prožívá.
Je to zbytečné, ale já to tak dělám se vším... Zbytečně se se vším stresuju

Také jsem v těhotenství shlédla pár porodů na videu, ale dívala jsem se spíš na porody do vody. To bylo o něčem jiném, jestli se to dá tak říct, tak to bylo i pěkné. Plánovala jsem porod do vody ve Vrchlabí a tak jsem se na něj vlastně i těšila. Bohužel jsem 16 dní přenášela a rodila jsem císařem Takže mám spíš trauma z toho, že jsem miminko nedokázala porodit

Reaguji na Delbinka: neřeš to dopředu. To nemá smysl. ber to tak, že všechny ženské to zvládly tak ty taky. Ona ta příroda, Tě za těch 9 měsíců na to připraví. Budeš plná hormonů a očekávání a všechno se to odehraje ani nebudeš vědět jak. V dnešní době existuje tolik věcí.
Homeopatika, epidurál apd. Ten císař Ti doktor jen tak neudělá. U nás to takhle moc nefunguje.
Doktoři se snaží co nejvíce o přirozený porod. Ono tě hlavně stresuje, že o tom nic nevíš. Slyšíš jen šílené historky a vidíš videa plná utrpení a krve. Hodně pomůže dobrý předporodní kurz, kde Tě dula na to připraví a dá Ti sebevědomí, že to zvládneš. Je to přirozená věc a narodit se musí Rodila jsem 2x. Druhý porod byl užasný a za 1,5 hodiny byla malá na světě. Ale bylo to o tom, že mě nenapadlo, že by mohl být nějaký problém a zobala jsem homeoptika a pila bylinky před porodem.

Není to až tak pravda.

Na doporučení lékaře ano

Taky se hrozně bojím, jenže já se bojím porodu i císaře. Fuj, a nebo jen si pomyslím že bych měla první měsíce zvracet a nebo že bych třeba musela s dítětem ležet hlavou dolů několik měsíců jen abych ho donosila a ono by mě jestě vysávalo zevnitř a odvápňovalo zuby a kosti...takovej vetřelec no. nedokážu si sebe samu představit že bych měla být těhotná a rodit!
Ale děti zbožňuju, hlavně tak od jednoho roku do předškoláčka. Ty jsou zlaté.

Stejně tak dostávám velký strach, že se mi do pusy nevejdou osmičky a budou mi je muset vysekávat a tak pořád dokola si říkám že se mi tam prostě vejdou a nebo že nevyrostou

Reaguji na Delbinka: Takže úplně tě chápu

Reaguji na Laky: no myslím, že za každou cenu jít do císaře je blbost a snažit se vsugerovat jak se toho člověk fakt bojí. Pokud s tím do toho takhle půjde, tak problém mít bude.

Hlavně většina mamin se na prcka fakt těší, takže tu bolest opravdu tolik neřeší a krátce na to se ji bude vyplavovat oxytocin, aby na to co nejrychleji zapoměla.

Laky prosimtě a neměla jsi po tom císaři nějaké komplikace s tou jizvou a a tak?

já jsem se snažila na to celé těhu prostě nemyslet, říkala jsem si, že když jsem přežila vyndání krčních mandlí tak už přežiju všechno taky jsem si říkala, že budu stresovat až se bude blížit termín. nakonec mi odtekla voda tři týdny před termínem . . . totálně jsem to nečekala - praskla mi, když jsem utíkala , takže jsem se ani tak těhotná necítila, v nemocnici mi dali ještě tabletku na spaní, abych se vyspala, než to vypukne, no a ono to vypuklo zrovna jak začala zabírat tabletka na spaní . . . takže jsem to nějak zaspala, porod si vybavuju jen matně a bolest si pamatuju jen z nástřihu a šití . . . a i to člověk stejně hned zapomene, když vidí to mimi . . . za 2 měsíce mě to čeká zas, tak se uvidí . . . teď se spíš bojím o to mimi než o sebe, neznám totiž žádný případ, že by umřela rodička, ale před dvěma měsíci zemřelo u porodu mimi sestřenici, a mojí sestře o 2 dny později po porodu císařským řezem malého skoro půl hodiny resuscitovali, no děs, ale nakonec je mimi ok

Promiň ,ale to je fakt hloupost.Jaké vsugerovávání??Porod prostě bolí a je jedno jestli si něco budeš vsugerovávat nebo ne. Můžeš být natěšená a pořád si říkat jak to zvládneš a pak to bude obrovská bolest či nějaké komplikace a bude z toho trauma na celej život plus odpor k dalšímu porodu nebo dokonce nemusíš mít vůbec ráda vlastní dítě protože ti ten porod bude připomínat.

Kolegyně v práci mě strašily (jsem tam nejmladší a dítě ještě neplánuji), že prý se o mimčo nejde starat ani při normální porodu, protože si prý žena kvůli zašití nemůže až 2 měsíce ani sednout. Myslím že se jim spíš líbilo, že mě můžou strašit, ale stejně, je na tom něco pravdy? Abych řekla pravdu doteď jsem na porod nemyslela a brala jsem to normálně. Ale po tom co mi napovídaly, o popraskaných očích, nestihnutí naříznutí a podobně mám velký strach Takže zakladatelce držím palce, aby jí strach přešel co nejdříve

Reaguji na Delbinka:

Najdi si porodníka, který za "sponzorský dar" bude ochoten udělat císařský řez v plné narkóze, takové hysterky nemají porodní asistentky rády, to neber ve zlém, ale pro ně je to rutina...

Co si budeme povídat první porody jsou většinou jatka, pokud se matka příroda nezblázní a nejedná se o překotný porod (závidím všem šťastným ženám, já rodila dva dny, místo výstavní původní pipky mi tam dole ušili něco šíleného, přesto jsem zastáncem přirozených porodů, rodilo se rodit se bude, všechny jsme se bály, myslím, že připraveným štěstí přeje, pokud máš panickou hrůzu, tak upaluj k psychologovi !!

Reaguji na Delbinka: ano bolí to je jasné, ale není to nic co se nedá přežít. Musíš se snažit tešit na mimčo a neočekávat problémy. Každá holka těsně po porodu Ti řekne, že porod nikdy víc a pak stejně jdou do toho znova ona ta příroda fakt ví co dělá.
Já myslím, že když člověk myslí jen na komplikace, tak si je tím i přivolává. Psychika dělá hrozně moc. Pokud to bude třeba, tak Ti císař udělají. Nikdo Tě nenechá umřít.
Vím, že hrozně moc holkám pomohla dula, která je připravila na všechno.

Delbinko,já jsem rodila přesně před dvěma měsíci a už si to skoro ani nepamatuju.Kdyby mi v postýlce neleželo miminko,tak ani nevím,že jsem byla těhotná a porodila.Ze začátku těhotenství jsem se taky strašně bála porodu,ale ke konci jsem se na něho skoro i těšila,protože už jsem to chtěla mít za sebou,vidět prcka a tak.
Vůbec se toho neboj,v životě jsi určitě prožila víc horších věcí než je porod a ani o tom nevíš.
A třeba taky můžeš mít štěstí,že Tvůj porod bude rychlý a v pohodě.
A k tomu císaři,rozhodně není o co stát.Já jsem chtěla rodit přirozeně,ale bohužel jsem nemohla.Dobrovolně bych si ho znovu určitě nevybrala.
Taky jěště musím dodat,četla takovou pravdivou větu,že každá těhotná se bojí porodu a chystá se na něj,ale tím to nekončí,tím teprve vše začíná.

Ne a je tady na foru jedna čerstvá mamina,co rodila císařem a týden po porodu už jela s miminkem na procházku.
Doufám,že se brzo připojí a pak dá k dispozici čerstvé zážitky o kterých ti předem můžu napsat,že prohlásila "Kdybych věděla jaká je to pohoda,tak bych císařem rodila hned".