Partner u porodu - já o to nestojím, on moc

Reaguji na Lucie1983: Já teda ne. Neříkám, že všichni. Například můj švagr byl u 3 porodů a trauma z toho nemá, ale je jediný. Zbytek mi řekl, že už by to teda zažít radši nechtěli a jeden z toho měl hrůzu několik týdnů.

Já si mslím, že pokud ho tam nechceš, tak tam být nemá. Já si taky neumím představit, že bych u porodu měla chlapa. A naopak z druhého pohledu - já být chlapem, tak bych se tam asi taky nehrnula. Ne proto, že bych měla strach, co to udělá se vztahem k ženě, ale spíš ta bezmoc, kdy tvoje partnerka trpí a ty jí nemůžeš pomoct... Nevím, neumí si to představit ani teď jako žena, ani když bych se vžila do kůže druhého. Ale zas kdyby mě tam partnerka chtěla, tak bych do toho šla

Proto vás prosím o radu. Co si o tom myslíte? Vyšiluju moc? Jak byste to řešily vy - nechali ho jít, když o to sám tolik stojí, anebo prostě řekly rezolutní ne?

Myslím,že nevyšiluješ,toto by sis měla rozhodnout sama a přítel by to měl respektovat.
Já bych partnera u porodu nejspíš nechtěla,ale nemohu říci rezolutní ne na 100%.

Znám x chlapů,co u porodu byli a musím říct,že jejich reakce mne překvapila,prý to pro ně byl nejkrásnější zážitek v životě...,ale znám i takové co je partnerka nutila i když sám nechtěl a měl co dělat,aby tam neomdlel.

Tak já nevím, ale u porodu mi stál partner za hlavou a mezi nohy neviděl
tak to ale je snad všude,nesmí se motat kolem lékařů.
Já si pamatuji,že bratranec si to chtěl fotit a točit a nesměl,neměl svolení nějaké komise.

To doufám, že ne.. já prostě nechci, aby se mi díval do obličeje, až tam budu házet bolestivé grimasy, že budu upocená mi nevadí a neupravená - hm, to už mě taky viděl. Nemyslím si, že by to bylo ukazatelem narušenosti našeho vztahu. Nechci být sobec, jak říkáš, a zakazovat mu to, ale když mně už je ta představa tak nepříjemná, že ani nechci vidět, jaké by to bylo ve skutečnosti. Navíc jemu se ani moc nelíbí to, že mám v plánu rodit bez nějakých utišujících prostředků, považuje to za "rasovinu a zaostalost", takže s tím by tam taky mohla být potíž.

Asi je, protože mě pořád přesvědčuje, že on ten pohled snese a podobné. Myslím, že četl jen ty pozitivní ohlasy otců anebo si ty negativní nechce připustit.
Jinak vám všem moc děkuju za názory, je dobré mít přehled, jak to třeba vnímají ostatní.

Taky si myslím

ještě tak z toho mít dokumentaci. No to je strašná představa, že se někde na rodinné sešlosti vytáhne video "jak maminka hekala, když Tě rodila"

Já jsem viděla svého partnera poprvé brečet při střihu pupeční šňůry. Neviděl žádné hrůzy, které zde některé popisují, jako roztaženou frndu, spoustu krve, újmu atd.
Unaveni, vyčerpání jsme byli oba. Pomáhal mi krátit porodní doby, masírovat záda na míči a v poslední fázi mě držel za ruku, podotýkám u hlavy!
Nevzala bych si ho znova k porodu pouze jen z důvodu, že je hrozně ukecaný a za ty vtipy.

To ne,chtěl to mít jen pro sebe,určitě by to nikomu nepouštěl.Překvapila mě jeho reakc e,jelikož on vidí krev a omdlí.

tak to popisují ty co znám a byli u porodu.

Reaguji na Dendínka:
Ty jdeš rodit poprvé a odmítáš utišující prostředky? Tak to jsi odvaha, to bych nezvládla a to mám za sebou dva porody.

Reaguji na sarra:
To je krásné jenže já mám hrozný strach, že by to nedopadlo, byly nějaké komplikace, on z toho špatný a ještě jako bonus by se mohla přidat ta poporodní mužská deprese nebo jak to nazvat.

Reaguji na SOLU:
Pro mě je to i tak postavené na hlavu, toto si točit. Ale tak každého věc a kdyby s tím manželka souhlasila, tak by to pro ně jistě bylo přínosné.
Reaguji na sarra:
No ono je dost možné, že ucítím píchnutí a už taková odvaha nebudu

K plození jsou potřeba dva, ale porod příroda zařídila tak, že je pouze na ženě. A ta má podle mě právo si rozhodnout, kdo jí asistovat bude a kdo ne. Pokud oba s účastí otce souhlasí, proč ne, ale pokud jeden z páru nechce, neměl by jej ten druhý nutit/přemlouvat.

Znám z okolí dost případů, kdy bylo otci slíbeno, že bude pouze u hlavy, ale stejně viděl nakonec všechno.

Když nastanou komplikace, porodník ho ze sálu vyhodí, nehledě to můžeš učinit i sama.

Ale jestli nenastanou komplikace psychické po porodu z toho, co viděl, předvídat nemůžu..

Reaguji na Balthazarka:
Tak je snad zletilý a nepoleze asistovat lékaři. A co kdybys začala rodit někde na cestě, třeba v autě, to bys také řešila, zdali se usmiváš, nehekáš, nekřičíš, nohy neroztažené, nebo neřešila a poslala partnera pryč. Život bohužel přináší i jiné komplikace než porod a zdali z toho bude mít muž újmu.

V tom případě by šlo o zdraví dítěte a pravděpodobně i moje, takže bych to řešit ani nemohla, neměla bych jinou možnost. Když já z toho mám takový strach

Reaguji na Dendínka:
To Ti neporadím, to musíš vědet sama jestli máš doma "dospělého" chlapa. Mému partnerovi také v té poslední fázi nebylo nejlépe. Proto neustále mluvil a mluvil......měl dovoleno všechno až na to, že nepůjde zjišťovat jakou barvu vlasů má miminko, až oznámí porodník, že vidí již hlavičku a vlásky. A to také dodržel. Jinak mezi námi děvčaty, syn byl holohlavý.