Potrat - svěřit se zpětně příteli nebo ne?

neudělala to schválně, to ne, ale vím že se zrovna nepřetrhla s tím aby si brala antiko pravidelně..prostě je zobala jako lentilky, s tím se svěřila jako by to bylo "normální"..myslim že když věděla že dítě ještě nechce tak se prostě měla chovat zodpovědně a něco pro to dělat.. třeba denně obětovat tu půl minutu a vzít si pilulku.. přístup "vždyť se nic nestane" mě vážně vytáčí protože pak to dopadá takto a "zabíjí" se ještě nenarozené děti, které za nic nemůžou... důvod proč šla bez jeho vědomí byl prostý - ona dítě ještě nechtěla on by proti nebyl - takže by ji asi přemlouval k tomu aby si to dítě nechala...

To myslíš vážně?
Jsou partneři, společně plánujou budoucnost, mít nebo nemít SPOLU dítě je snad společné rozhodnutí, ne?! To, že mu to neřekla, je obrovská chyba. Jestli ho nechce ztratit, tak už si to musí nechat do smrti pro sebe.
Otázka je, jestli s tím nebude muset vyjít na světlo za pár let, až se opravdu budou snažit o dítě a ono to třeba nepůjde. Až pak ten chlap zjistí, že už ho mít mohli, ale partnerka se rozhodla ho tajně spláchnout do kanalizace, tak bude nejspíš dost nasr..j

Reaguji na Janča92: Pokud spolu dva lidé žijí a plánují budoucnost, tak snad i otázku eventuálního početí a řešení nechtěného těhotenství mají probrat společně.Právo veta má v takovém rozhodování samozřejmě žena, ale myslím, že i partner má právo k tomu říct svůj názor.

měla mu to říct hned, když už mu to neřekla, tak teď ať už je zticha napořád...jeho by to šíleně naštvalo (přirozeně) a ani ona by si nepomohla, protože by ji to nejspíš omlátil o hlavu a rozešel se s ní...pokud ve vztahu není důvěra, tak to nemá smysl...

Reaguji na valux: Samozrejme, však každý máme na túto vec iný názor, je to normálne
Ale podľa mňa toto čo ty opisuješ môže byť pravdou maximálne tak v tých situáciach, kedy ide o veľmi mladý pár, ktorý na dieťa nie ej ani zďaleka pripravený, išlo snáď len o príležitostný sex, a je očividné, že chlap dieťa nechce. A áno, všetku fyzickú bolesť týkajúcu sa tehotenstva a pôrodu si vytrpí žena, ale po pôrode sa o dieťa stará predsa aj chlap. Väčšinou síce asi nie je na materskej, ale v prvom rade musí zabezpečiť, aby sa matka a bábo mali dobre a nič im nechýbalo. Poznám prípad, kedy otec si popri jednej hlavnej robote našiel dve ďalšie, takže reálne pracoval tak 15 hodín denne 6 dní v týždni, síce len ako prechodná situácia, ale myslím, že v tomto prípade sa matka mala s dieťaťom doma na materskej omnoho lepšie ako chlap.
A súhlasím s Lusinda2, že vo vzťahu dvoch dospelých ľudí je snáď úplne prirodzené, že majú vyriešenú aj otázku neplánovaného otehotnenia, a všetky vážnejšie otázky spoločného života riešia spoločne, a o tom by to malo byť. Myslím, že väčšina chlapov by takúto ženu už nechcela.

Těm dvěma je přes třicet,nežijí spolu a o plánech do budoucna nic nevíme.
Docela bych se nedivila,kdyby šlo o vztah ženatý chlap a svobodná žena.Každý bydlí jinde a tak nějak se sejdou v jedné posteli
V normálním vztahu,kde spolu dva žijí by chlap těhotenství a následné přerušení asi odhalil.

Reaguji na minax: Někdy je mi těch chlapů až líto.Pokud žena otěhotní a dítě si i přes partnerův nesouhlas nechá tak se bere jako samozřejmost, že chlap musí platit nejen na dítě, ale i výživné matce.OK, souhlasím, ale pokud žena otěhotní a dítě nechce, tak k tomu životní partner nemůže nic říct?
Často si tu ženské stěžují, že muži ztrácí mužnost atd., ale nemáme na tom náhodou podíl i my, když jsme je degradovali na dárce spermatu popř. pokladničku?Chlap platit musí, ale názor říct nemůže?Takhle si tedy rovnocenné partnerství nepředstavuji a to bez ohledu na to, že zastávám názor, že finální rozhodnutí je na ženě a jen ona má právo veta.

Pokud se mu nesvěřila před tím než na potrat šla a udělala rozhodnutí sama , tak nějak by postrádalo logiku to , že mu to chce říci teď. Navíc to , že to udělala v tajnosti mi spíš ukazuje na to, že si zřejmě nebyla jistá otcem dítěte, než tímto odůvodněním

To je , ale jen můj názor .

Tohle je tedy pěkně omezený názor. A to bez pardónu. Snad přítel má právo vědět o tom, že je žena těhotná, proboha.

Neříkala bych to...To že mu to zatajila byla chyba a podle mě zbytečná a nepochopitelná. Možná se bála, že když přítel dítě chce a ona mu teď řekne, že otěhotněla a jde na potrat, tak jejich vztah skončí...? Potom na to ale přece měla myslet trochu dřív a brát antikoncepci pravidelně. To už je teď ale jedno, takže dodatečné přiznání dle mého názoru postrádá smysl.

Reaguji na Mrs.Stylish: Proč? Dítě nebude.

Reaguji na CarolS: skutočne to už nemá zmysel, ale ja si ani omylom neviem predstaviť, že by som bola na mieste spomínanej slečny. Každodenne sa stretávať s priateľom a mať pred ním takéto tajomstvo. Bude to znieť určite ako klišé, ale ľudia by vo vzťahu mali poznať aj všetky svoje nedostatky alebo rôzne ,,prehrešky,, aby sa mohli s určitosťou rozhodnúť, či spolu chcú byť.

je to nezodpovědná sobecká krá*a - já si tohle o ní totiž myslim
Jsi fakt skvělá kamarádka.

Proč by měla brečet? Ne každého je jediná životní priorita měnit pleny.

Souhlas.

V mým případě nevím jak bych se zachovala, ale na potrat bych šla v každým případě, ať chce nebo ne. Kdybych věděla, že dítě fakt chce, asi bych to neříkala, ať je klid. Je to sice hnusný, ale dávám přednost kariéře.

Asi sis nepročetla celou diskuzi, zakladatelka psala, že její známá děti jednou chce, tak proto jsem tohle napsala. Neříkám, že je priorita "měnit pleny".

Proč mu to chce říkat právě teď? Protože ji tíží svědomí? Jednou se rozhodla,že mu to neřekne, že si to vyřeší sama tak ať se sama vypořádá i s těmi následky "pocity". Beztak by mu to řekla jen proto, aby se ulevilo jí samotné....
Proč mu to neřekla? Bála se, že ji přemluví aby si to nechala? Přeci jen musela se rozhodnout, objednat se na zákrok, dojít tam...mezi tím bylo dost času aby mu to ještě řekla..ale ona nechtěla.
Spousta žen tu soudí a mluví o ní jako o krávě...Nevíme přeci o jaký vztah jde...plánuje s dotyčným společnou budoucnost nebo ne (omlouvám se pokud to tu zanělo)? Pokud spolu nežijí pak dokážu pochopit,že si on ničeho nevšiml.
Co se týká toho obhajování mužů,že mají svá práva....na to bych byla opatrná. Spolužačka (22let) otěhotněla a nevěděla zda si to nechá ale přítel (31) miminko chtěl tak ho měla. Na začátku pochybovala ale, protože měla partnera s kterým žila nějaký rok a on byl šťastný tak získala "jistotu"...Dítěti nebyl ani rok a odešel od ní... Známá opět obdobný příklad (také spolu žili..ona 27 on 30)...on byl přímo unešen...kamarádům ukazoval fotky z ultrazvuku a chlubil se ,že bude táta...2 měsíce před porodem jí začal podvádět. O dítě ani o ní nejevil zájem a ani nejeví. Náhodná osoba s kterou jsem se zapovídala na koupališti...Paní přes cca 30 s 5tiletou holčičkou..žila s partnerem 10 let, těhotenství, partner opět nadšený...Odešel od ní a o dítě nejeví zájem.....Komu má pak člověk věřit, když ne partnerovi s kterým žije x let...Všichni muži do jednoho z těch tří příběhů dítě chtěli, všichni utvrdili partnerku jak se těší....Jen nechápu jak mohli jen tak obrátit.Samozřejmě všichni nejsou stejní..jsou i správní chlapi a "špatné" ženy (viz. ta známá z úvodu)...myslím,že je vytrestaná dost už těmi výčitkami.
Za mě: i kdybych věděla,že partner dítě chce a já ne...řekla bych mu to...Chtěla bych aby to věděl. Určitě bych to chtěla probrat společně. V konečném bych se ale rozhodla podle sebe a podle toho co je nejlepší pro mě...Myslím si,že v tomto by měla mít žena hlavní slovo...