Pozitivní myšlení

Ano vychází věnuji se těmto tématům již několik let. Hlavně si nesmíš usmyslet, že jednou koukneš na Tajemství, třikrát si řekneš nějakou afirmaci a okamžitě se ti v životě začne všechno dařit. Je to dlouhodbá práce se svými zavedenými myšlenkami a zvyky, které tě v životě brzdí a brání ti být šťastná a jejich postupné odblokovávání a nahrazování novými, které tě budou posouvat dále.

Doporučuji pročíst více knih, pokud budeš chtít, tak Ti můžu některé doporučit, zamyslet se nad jejich smyslem, vzít si z nich to, co je pro tebe nejlepší a čím déle se budeš snažit do svého každodenního života vnášet jejich poselství, tím lépe to půjde a nakonec zjistíš, že to jde vlastně úplně samo. Nejde ale čekat hned ze začátku zázrak. Pokud máš zavedené nějaké bloky a vzorce chování, které ti brání, nemůžeš čekat, že je odstraníš jednou pozitivní myšlenkou.

Pokud však na tom budeš pracovat a nevzdáš se, uvidíš, že pozitivní přístup Ti opravdu může úplně změnit život, sebevědomí, vztahy s ostatními a podobně. Přeju hodně trpělivosti

Já jsem měla trpělivost mnoho let. Stále jsem doufala, že manžela změním a že náš intimní život se zlepší. Asi jsem na to šla nějak špatně! Tak nevím?Vyřešila jsem to trochu jinak, netradičně, ale nevím, zda to je pozitivní. Někdy mě připadá, že tím manželovi ubližuju, ale od té doby co jsem si našla to jiné řešení, tak jsem šťastná, protože to je fakt super. Ale asi to není tak úplně správné.

Kdyby jsme všechno dostali zadarmo, tak si toho nevážíme. Určitě je lepší k věcem přistupovat sebevědomě, protože když myslíme vyloženě negativisticky, tak je jasné, že nevyjde vůbec nic. Jestli pravidlo pozitivního myšlení funguje či ne ti asi neřeknu, protože takové knihy nečtu, ale určitě na tom něco je, ale ne vždy dostaneme všechno, protože když si to přeje více lidí, tak se to nerozdá pro všechny. Když něco nevyjde, tak vyjde zase něco jiného. O tom to myšlení asi je. Já se snažím myslet pozitivně, ale nad věcmi dost přemýšlím a když někde vidím nespravedlnost, tak také uvadám. Jsem asi více realistická. Lidé co více čtou a více přemýšlí kolikrát končí v blázinci. Já jsem po určitých prohrách spíše už taková no stress, protože kdybych si měla všechno připouštět, tak už skáču z mostu

Reaguji na Evelinde: a jsme zase u té masáže, že

Reaguji na Evelinde: Člověk nikdy nikoho nezmění. Když se někdo má změnit, tak to musí chtít přece sám. To nemá s pozitvním myšlením nic společného.

Pro začátek doporučuji třeba Čtyři dohody, mrkni na jejich divadelní zpracování od Jaroslava Duška. Jde o nenáročnou inscenaci, kde jsou všechny základní principy poztivnějšího náhledu na život velmi vtipně a odehčeně vysvětleny.

Jinak v blázinci končí blázni a ne lidi, co čtou.

Reaguji na Elizabeth Bennet: To si rozhodně nemyslím, že stačí přečíst Tajemství a nic pro to nedělat. Já toho právě o pozitivním myšlení načetla spoustu, velmi mne to zajímalo. Jen v té praxi to nějak nejde a většinou v těch nejdůležitějších životních situacích mi to nevyjde. Jinak by mne to ani netrápilo, je jasné, že nemohu mít vše.

Budu konkrétní třeba v jedné situaci. Představte si, žijete celý život zdravě, jak jen to je možné, nemáte žádné genetické předpoklady pro danou nemoc v blízké rodině. Je vám ale špatně. Samozřejmě nic nepodceníte a jdete na vyšetření, během toho pevně věříte a myslíte pozitivně. A samozřejmě děláte, co je ve Vašich silách. tzn. ne přístup - dám si pět panáků a věřím, že budu zdravá, to rozhodně ne! Věříte, že výsledky budou v pořádku, že jste zdravá. No, buch, přijdou výsledky a jste chronicky nemocná.
No, a teď kde brát nějakou naději, že když budete pozitivně myslet, že se to nezhorší, když vám to předtím ale nevyšlo... Nejsem člověk, co by se nějak litoval či tak, navíc jsou i horší věci, takže ne, že bych se z toho hroutila. Přesto se mi ale nedaří ten no stress přístup zaujmout. Nikdy jsem se nebála budoucnosti, ale po několika těchto zklamání, ten strach prostě přišel, najednou tu budoucnost nevidím. Mám pocit, že život stejně nějak nejde ovlivnit a člověk je cloumán osudem. A ta představa se mi ale nelíbí. Najednou o každém mém snu pochybuji a začala mi chybět odvaha se do nějakých dlouhodobějších cílů vůbec pouštět a je pro mne těžké se už nějak toho strachu zbavit.

Ale dobře, tak si řeknete - zdraví (i když je to to nejdůležitější) neovlivním. Chcete se dostat na vysněnou VŠ - uděláte maximum, myslíte pozitivně a stejně nic.... atd.

Ale dobře, tak si řeknete - zdraví (i když je to to nejdůležitější) neovlivním. Chcete se dostat na vysněnou VŠ - uděláte maximum, myslíte pozitivně a stejně nic.... atd.

Ale dobře, tak si řeknete - zdraví (i když je to to nejdůležitější) neovlivním. Chcete se dostat na vysněnou VŠ - uděláte maximum, myslíte pozitivně a stejně nic.... atd.

Reaguji na Amanita: Já myslím, že co se týče jen konkrétně tvé osobnosti, tak ty sama dokážeš ovlivnit cokoliv. Ale je to prostě dlouhodobá práce, chce to se úplně odprostit od minulosti, odpustit všem, kdo ti někdy ublížili, nenosit a nepěstovat v sobě žádnou zášť či zlost a podobně. A to není tak jednoduché, ale je to důležité. Co se týče nemoci, tak můj názor je, že většinu nemocí vytváří právě naše psychika, i já bojovala s vážným autoimunitním onemocněním kdysi a právě v té době jsem se začala více zabývat tímhle a mám klid (netvrdím, že jen díky tomu, myslím, že v případě vážnějších onemocnění je nejlepší právě kombinace klasické a alternativní medicíny). Kdybys měla načteno tolik knih, tak bys dávno už také musela chápat princip pozitivního myšlení, který není pouze v tom, že si řekneš dostanu se na VŠ a tak to prostě bude. Jde právě spíš o to, vidět ve všem to lepší (např. nedostala jsem se, tak půjdu jinam a nakonec ten obor pro mě bude lepší, atd..). Prostě vidět i jiné možnosti, nebát se překážet a nepřipouštět si každý neúspěch, protože s odstupem času zjistíš, že to vlastně bylo dobře. Vidět život z té lepší stránky a za každou situací vidět zkušenost a posílení. Je důležité mít cíl, za kterým jdeš, le je důležité si také uvědomit, že cesta k tomu cíli může být úplně jiná, než si představuješ.

To souhlasím. Já nemám problém na všem vidět kladné stránky, nemyslím si, že bych byla nevděčná a hroutila se. Právě i s VŠ jsem nakonec spokojená, i když mi třeba bude v budoucnu k ničemu, protože je to náročná práce. Spíš jsem jen řešila, jaký zaujmout postoj k té budoucnosti, snům.... Ale asi je to opravdu tak, že kouzlo je asi v tom prostě vytrvat i s tím, že vlastně nikdy k žádnému cíli, co si přejete, třeba nedojdete... A být prostě pořád vděčný za to, že jste se aspoň pokusili.
Já také věřím, že nemoc souvisí s psychikou, proto to taky řeším.

Právě cesta je přece také cíl a vysněná škola a práce Ti spokojenost nezaručí. Proto je lepší se učit radovat z maličkostí, umět odpouštět, nepřipouštět si každý neúspěch a vidět život v lepším světle. To je pozitivní myšlení.

Některé věci jsou již předem dané a nezmění je sebepozitivnější způsob chování a ani ta sebelepší myšlenka...
Příkladem: být sražen na přechodu, když si vychutnáváš oblíbenou zmrzku, že tě tvůj drahý v opilosti nikdy nepodvede... a že se uživatelka Evelinde neozve už v druhém příspěvku... Některé věci jsou zkrátka neovlivnitelné.