Můj přítel je vyslán na služebku s kolegyní. A není mi to zrovna příjemné.
Není to v tom že bych mu nevěřila, protože můj přítel je ten nejhodnější a nejobětavější chlap, kterého znám. Už jsem si hodněkrát říkala, že pokud bych se i u něj bála nevěry, tak už mi není pomoci, protože on je ten poslední co by mi ublížil. Dělá pro mě první poslední.
Pak tu je ta druhá stránka věci. Pořád někde čtu o tom jak se lidi podvádí, a že příležitost dělá zloděje, a že chlap je prostě jenom chlap. A já to neberu na lehkou váhu. Jsme spolu šest let, a tohle je první taková situace.
Rozum mi říká: řešíš kraviny. Možná ta kolegyně je otrávená z toho, že musí někam jet, a ten můj by jí nezajímal ani po třech litrech vína.
) Ale neznám ji. Vím, že je mladá, nezadaná, a to mi stačí, aby se moje fantazie rozeběhla na všechny obrátky.



Poslat SZ
POZOR

. Dopadlo to suprově, v hotelu měli volný pokoj i pro mne. Další cesty už jsme plánovali vlastně jen spolu. Nikdy mezi námi nebylo nic. Ani náznak. Jen jsme si pracovně i lidsky sedli. Ze soukromí jsme si povídali jen o dětech. Jezdili jsme takhle asi 2 roky nejméně 1x do měsíce. Naše cestování skončilo když jsem změnila zaměstnání. Asi za rok jsem se na oslavě jeho narozenin (na které mne pozval) od kolegyně dozvěděla, že je rozvedený, a že rozvedený byl už v době, kdy jsme spolu jezdili. To jsem vůbec netušila. A dodnes si vykáme.
