Přítel - chorobný šetřílek

Ahoj,

Mám za přítele chorobného šetřílka, ale abych stručně popsala svoji situaci – s přítelem jsem již 5 let, teď jsme skoro rok odloučeni, protože já jsem se rozhodla studovat v Londýně a on vzhledem ke svému oboru (právo), chce nejprve nabrat zkušenosti, než vyrazí do zahraničí (jako problém vidí hlavně to, že Anglie má odlišný právní systém a pro to, aby zde mohl vykonávat praxi, musí absolvovat rozdílové zkoušky, které i se vzdělávacím „kurzem“ stojí v přepočtu asi 1 mil korun – 30 tisíc liber). Tohle odloučení bude ještě minimálně dva roky trvat, než dostuduji – ale pak bych tu i nadále ráda zůstala. Přítel si o půl roku prodloužil studium, protože to nestíhal společně s prací, v lednu zvládl poslední státnici a od února je již zaměstnán na plný úvazek u společnosti, kde byl dlouhodobě na praxi (Metrostav). Kromě toho, že ho jeho práce baví, chce prý nabrat zkušenosti v tomto oboru (mezinárodní výstavba) i z důvodu snazšího uplatnění v zahraničí, protože se má jednat o mezinárodní právo, kde není finanční nákladnost na „rekvalifikaci“ na jiný právní systém tak vysoká. Přiznám se, že tomuhle moc nerozumím, ale snad je to pochopitelné.

Teď ale k věci a kvůli čemu zde píšu. Chtěla bych od vás poradit, jak na něj zatlačit, aby trochu změnil životní styl. Když jsme se poznali, nebyl to zrovna velký šetřílek nebo mi tak alespoň nepřišel. Stále mě někam zval a byl „akční“. Ale od té doby, co jsem odjela a on dostudoval, vůbec nic nepodniká. A rozhodně to není o tom, že by na to neměl. Hned nástupní mzdu má 27 tisíc hrubého měsíčně a ta se mu má každý rok po několik následujících let zvyšovat s tím, jak bude nabírat praxi. On si ale nic nedopřeje. V práci tráví hromadu času, vrací se až večer a 2-3 týdny v měsíci je na pracovních cestách v zahraničí. Dle jeho slov si z toho našetří alespoň 12 tisíc měsíčně a dalších 5-7 tisíc z diet na pracovních cestách (na týden má 150 eur, asi tak 100 se mu nějak podaří ušetřit).

Co mi ale vadí je, že jak je měsíc dlouhý, tak nikam nevyrazí, ani si nic nedopřeje (i ovoce a zeleninu si vozí vypěstovanou z domova a z toho si něco dělá k jídlu.. ). V Praze bydlí stále na koleji (prý proto, že je to levné) a na víkend jezdí domů k rodičům, kde „nabírá“ síly tím, že na „čerstvém vzduchu“ pomáhá máti s domem a zahradou. Když jsme spolu začali chodit, líbilo se mi také, že stále něco podnikal. Teď mi vytáčí, když si večer napíšeme a na můj dotaz, co přes den dělal, mi odpoví, že „domácí práce“ a někdy se rozepíše, že posekal trávu/zryl záhon/postříkal plevel/vytřel a já nevím, co ještě. Začíná mi to lézt na nervy a pomalu se mi tím znechucuje.

Letos navíc nechce jet ani na dovolenou do zahraničí, protože a) po vystudování už „utratil hodně peněz za doplnění šatníku“ a b) manželka jeho nadřízeného má mít v srpnu druhé mimino, nadřízený tak nebude moc v práci a on společně s druhým kolegou bude muset přebrat jeho agendu. Já se z Británie vracím až ke konci července, předtím to tak také nejde.

Chtěla bych vás tady požádat o radu, jak přítele přesvědčit, aby změnil svoje chování, nechci se s ním rozejít, ale už to opravdu nemůžu vydržet…