Přítel nenavštěvuje mé rodiče

No, mentálně zdravému člověku to snad mělo stačit vysvětlit jednou, ne? Prostě říct, jak se věci mají a zbytek nehrotit.

Já problém nevidím a tvého přítele chápu. Prostě nemá potřebu je vídat. (A co má být??)

No ale to je jejich problém, ne tvůj a ne tvého přítele. Oni se snaží napasovat tvého přítele do nějakého obrázku, který by se jim líbil.

Jojo, taky jsem názoru, že to není tak hrozné. Ale jak už někdo psal, proč nejet občas na kafíčko na dve-tři hodinky?

Deeniisa
heh, omlouvám se, nějak jsem to rychle pročetla a tohle přehlídla...

těžko radit, já jsem se necítila dobře u rodičů mého bývalého přítele a proto jsme tam ani moc nejezdili, ale tam bylo problémem, že jeho rodiče se chystali už delší dobu rozvést, atmosféra byla vždy napjatá, člověk se bál něco říct, aby to nepobrali jako důvod k hádce... on sám když nemusel tak se návštěvě doma snažil vyhnout.
třeba potřebuje tvůj přítel jen čas aby s tvými rodiči našel společnou řeč

Jako rodič bych to také špatně nesla, kdyby partner mého dítěte neměl chuť se se mnou stýkat. Zraňuje to, protože když vychováte dítě, se kterým se máte rádi, je to neúcta. Pokud žili rodiče, i prarodiče, navštěvovali jsme je pravidelně. Ta radost, kterou dávali najevo, za to stála. Představte si sebe za 20, 30 let. I my" staří" toužíme po lásce a ohledech svých dětí a jejich partnerů. Já si raděj ledacos odpustím, jenom abych mohla mladým udělat radost. Ale oni lásku naštěstí oplácí. Je to o vzájemnosti. A také o tom, když milujeme partnera, měli bychom brát i ty, kteří k němu patří. Život je tím jednodušší a pěknější. To je můj názor

ilka1
Souhlasím. Já osobně bych se s přítelem moc nemazlila a řekla mu, že v zájmu kompromisu a mého pocitu uspokojení a štěstí, se mnou prostě občas k rodičům zajede. Že určitě chápe, že své rodiče miluji a chci jim oplatit lásku, kterou mi dali v dětství. Že jim to udělá radost a já jim chci dělat radost.Že je to pro mne a mé rodiče důležité. Ty přítelovi můžeš na oplátku trošku ustoupit v jiných věcech, třeba s ním občas zajít na fotbal. A taky pobyt u rodičů zpříjemit programem, který má rád...
Samozřejmě záleží na nátuře přítele, Tvojí a komunikace mezi vámi. My, ale například jsme ochotní dělat kompromisy, když je to pro druhého důležité. A ještě si v tom najít uspokojení a pozitiva I když to také nebylo hned

Něco podobného prožívá moje kamarádka, akorát už né s přítelem, ale s manželem. Jsou svoji asi sedm let, žijí u jeho rodičů a mají tři malé holčičiky. On její maminku nesnáší, přesto že je to fajn ženská a po ní vyžaduje, aby tu jeho brala se vším všudy. Výsledek: Každý den se tahle moje kámoška ptá: Proč jsem si ho vůbec brala. Takže asi tak.

Minimálně to, že to partnerce vadí. A ostatně i to, co píše ilka1

tak to je pravda, proto strašně ráda jezdím k babi a dědovi. Ať přijedu sama nebo s přítelem, je vidět, jak jsou rádi a snesli by nám modré z nebe. Už jako malá jsem k nim hrozně ráda jezdila a když jsem u nich, zapomenu na všechno a je mi strašně hezky. Když jsem jim přivezla ukázat přítele poprvé, podruhé a potřetí, okamžitě byl jejich miláčkem a jednou na cestě domů mi přítel řekl, že je vidět, že je mám strašně ráda, že jsem prý vždy taková jiná, taková šťastná a veselá a na nich je prý vidět, jak jim jiskří očička Dnes mi přítel sám říká, že bysme tam měli zajet a kdykoliv projíždí kolem jejich domu, troubí a babi mu prej hned volá, aby se zastavil na oběd nebo aspoň na borůvkový koláč. A já o tom ani nevím

No mě by to teda rozhodně vadilo a mrzelo, kdyby přítel neměl rád/nechtěl jezdit k mým rodičům...

Deeniisa
mám s přítelem úplně ten samý problém..u jeho rodičů jsme víkend co víkend.. moji rodiče ho vlastne po 3 a půl letech skoro neznají..jsem vyloženě rodinný typ byla jsem zvyklá jezdit každou sobotu po babičkách a teď mi to chybí, když každý víkend trávím jen s ním.. ale prostě nepřemluvím ho ani na hodinkovou návštěvu jednou za čas..víc bych po něm ani nechtěla. pak mi nezbývá nic jiného než jezdit po rodinkách sama.. a to pak zase musím snášet ty řeči typu a kde máš přítele? proč jsi ho nevzala s sebou?.. a fůrt dokola.. mé rodiče to pak trápí - myslí si že o ně nestojí i když já vím že to pravda není jsou moc fajn a přítel na ně nedá dopustit.. jen není prostě takový navštěvovací typ.. ale i tak to pořád nedokážu pochopit a musím přiznat že právě toto téma je důvod našich snad jediných hádek

přesně... : ( pritom se moji rodice k nemu chovaji pratelsky, bavi se s nim vtipkujou a on je jak ustrašená myš..