Chtěla bych se vás zeptat na vaše zkušenosti a názory.... S mým současným přítelem budeme dva roky, žijeme spolu a plánujeme společnou budoucnost...rodinu a pořídit si dům, ale náš vztah má bohužel i ale.....i přes fakt, že si rozumíme a za svůj život jsem nikoho víc nemilovala, jsou chvíle, kdy si pokládám otázku, zda s ním chci ještě vůbec žít. Hlavním problémem je, že má hodně výbušnou povahu a když se v něčem neshodneme (naposled to byla oprava rozbitého stanu), dokáže někdy říkat věci, které mě zarazí, mrzí a vidím na něm, že mi v první chvíli chce nějak ublížit (ne fyzicky, ale psychicky), ale jakmile se rozjede, cítím z něj, že už vlastně neví co ho tolik vytočilo....on se po chvilce zklidní, omluví, žehlí a náš život se zase vrátí do zaběhlých kolejí....na určitou dobu. Vyhrocení trvá vždy chvilku (v rámci minut) a netáhne se ani několik hodin natož několik dní. Takhle když to sepisuji, tak to vypadá jako klasická italská domácnost, ale mě už to nejde jaksi přecházet jako dřív. Na jednu stranu se mi nechce přítele opouštět, protože vím, že nikdo není dokonalý a v ničem jiném s ním problém nemám, ale na druhou stranu přemýšlím i o tom, zda náš vztah má perspektivu... Zažívá nějaká z vás něco podobného jako já?