Přítel se mnou nechce po pěti letech bydlet

Reaguji na Darbujana: souhlasím ...

Elaine,hlavu vzhůru,klidně se soustředit na práci,karieru,vydělávání peněz,zábavu,kamarády,cestování....je tolik možností v dnešní době!A nějaký zajímavý nový muž se objeví,jako u Lucky2128 a milionu dalších...tak hodně zdaru...

A víš, co je nejhorší? Že jestli se kvůli tomu rozejdete, tak se vsaď, že si najde nějakou novou, kterou si k sobě hned nastěhuje. Takhle to prostě chodí. Ale abych ti taky poradila - z mého pohledu máš plné právo na to, po 5 letech požadovat společné bydlení. Pokud on si chce užívat volnost, tak pak asi ještě nedospěl do stadia, kde jsi ty. Ty jsi dospěla, on by rád dál randíčkařil.. Udělala bych si v hlavě nějaký termín - typu do čtvrt/půl roku sestěhování. Pokud by to nesplnil, ukazovalo by to, že jste oba naladeni na jinou vlnu a v jiné životní fázi. A to bývá často důvod pro konec vztahu z mládí.

No tak já jsem byla s přítelem 4 roky a do společného bydlení jsem se taky zrovna nehnala Zajímavé je, že na to tlačí především ženské. Já myslím, že nějakého bydlení si užijete ještě v budoucnu až až. Dokud je člověk mladý, tak ať si užívá volnosti... pokud se jinak máte rádi a klape vám to, tak v tom nevidím žádný problém. Společné bydlení neberu jako nějakou důležitou a zásadní věc pro život. Alespoň jste si vzácnější, když se vidíte Žádné ultimáta bych mu nedávala... tím si ho spíš odeženeš. Ani nevím, proč o to společné bydlení všechny tak stojíte... Mě by teda nebavilo chlapovi každý týden prát jeho špinavé fusekle a vyvařovat mu. Připadám si na to mladá To budu dělat až jako manželka
(pozn. je mi 24 let)

Mě příjde pochybení už jen to jednou za 14 dní..asi bych byla taky zvyklá na svůj prostor. Stačí mu to tak jak to je..ale do vztahu vám nevidim

Ahoj Elaine. Jsme na tom podobně Já sice s partnerem nemám vztah na dálku, ale jinak je to hodně podobné. Vídáme se tak 3 - 4x do týdne. On má takovou práci, že je pryč celé dny, ne jako, že se večer sejdete doma. Jsme spolu 4 roky, já bydlím u rodičů, on má svůj dům, kde má na dožití svou babičku. Takže to vypadá u nás tak, že já si v neděli zabalím na 3 dny, jsem u něj a pak zase odjedu. Už mě to dost štve, někdy si připadám, že jezdím na intr. Nikdy jsme se nebavili o budoucnosti typu, rodina, děti, svatba...já o to ani nestojím, je mi 25let a nechci se ještě takto vázat. Ale řešit bydlení, to chci, jenže nevím jak na to, nevím proč, ale mám z toho strach...

Být tebou,tak si s ním pořádně promluvím a podle jeho případných výmluv se zařídím... já začla bydlet po měsíci vztahu v 19letech s přítelem (jemu bylo 20),po 3 letech jsme se vzali,pak dítě.. po 8l.rozvod-což už je mimo téma.. .Ale jen chci poukázat,že na to že mu je podle některých "jen" 25 let,tak mi nepřijde mladý na to,aby nemohl bydlet se svojí holkou po 5letech dálk.vztahu....

pětiletý vztah už mi přijde dost dlouhý na to, abys mohla chtít společně bydlení...neznám tvého přítele a nevím proč nechce,abyste spolu bydleli...ze zkušenosti jenom vím, že společné bydlení hodně prověří vztah a bohužel to občas po společném roce v bytě končí rozchodem...je to prostě něco jiného vídat se občas a bydlet spolu...osobně si myslím, že po takové době byste to už měli když nic jiného tak alespoň zkusit...

děvče děvče...nechci ti kazit iluze ale to by nebyl ani první ani poslední...Spousta chlapů to tak vede...

já se obávám, že pokud spolu nebydlíte po pěti letech, tak už spolu nebudete bydlet nikdy
nebo to zkusíte a za chvilku se vám to rozpadne
a pokud přítel nechce - nebuď s chlapem, kterej nechce bejt s Tebou

Reaguji na lucis:
moje řeč

Já řeším podobný problém.....jsme s přítelem pět let, on do teď bydlel u rodičů, já v podnájmu. Já už jsem dva roky ze školy, on už také rok pracuje. Teď se jeho rodičům uvolnil byt po nájemnících a přítel ho začal rekonstruovat, tak jsem si ymslela, že mi nabídne koenčně spoelčné bydlení. Když jsem se ho zeptala, s kým tam chce bydlet, řekl mi, že nejdřív sám a dál se o tom nechtěl bavit. Jsem z toho taky hrozně zklamaná.....on bude bydlet sám v bytě a já budu na podnájmu s cizíma lidma. Do teď jsme se vídali tak 2 -3 týdně na přespání bud já u nich enbo on u mě + spoelčné víkendy dvakrát do měsíce. Nevím, jak to s ním dál řešit, protože jinak máme vztah ok, ale o budoucnosti jsme s enikdy nebavili a tohle mě hodně zklamalo. Připadá mi, že se spoelčného bydlení bojí, že by se moc vázal.....

Reaguji na Migelin: Hlavně mu tam nechoď gruntovat po rekonstrukci. Ať si poradí. Ani pak se do nějakého uklízení nehrň. Maximálně po sobě natřepej polštář. Budeš na návštěvě, tak se podle toho chovej. On by si brzy zvykl na to, že mu doma uklidíš, uvaříš, vyspíš se s ním a vypadneš.

Chápu to z hlediska toho vztahu na dálku, ale já osobně chápu přítele (za předpokladu, že tam neni nějaký jiný důvod typu holka). Prostě se na to člověk necítí, druhého má rád, budoucnost plánuje, ale prostě tam ještě nedospěl, nemá ten pocit, děsí ho to... čas se nedá uspíšit, až se bude cítit, tak se bude cítit... otázka je, zda Ty počkáš. Nechápu, proč mají všechny holky ty touhy se sestěhovávat (nejlépe po půl roce) - vždyť to je šílené, užívejte si života, svobody, bože. Tlakem toho moc nezměníš, obávám se. Pokud ty to skutečně chceš, tak hold asi musí přijít někdo jiný..

Reaguji na lucis: Tady bych si dovolila nesouhlasit. Já taky s přítelem nechtěla po 4 letech bydlet a to neznamenalo, že nechci být s nim. Jen chci ještě žít samostatně, děsí mě představa toho, že bych se měla začít chovat jak usedlá manželka po 20 letech, vysvětlovat kamkoliv chodím... pomalu cítím, že se ten muj názor posunuje a že po čase už budu na sestěhování zralá, ale zatim ani omylem, to neznamená, že k tomu nikdy nedojde nebo že bych partnera neměla ráda. Bav mě přátelé, kolej, baví mě fáze randění a pravda je, že nevím, co by mě na společném životě zatím mělo lákat.. ale vím, že se to časem ukáže.