Přítel si dělá co chce

nene, hypotéku z platu utáhne podle mne snadno - aby byla hypotéka výhodná tak je dobré dát, (teď budu asi kecat tak cca 10% ceny ze svého...? nevím, on dal 20 % s tím, že ještě zbylo těch 200.000) ale banka mu snad nedala hypotéku po té, co mu odhadkyně řekla, že byt takovou cenu pro banku nemá...Tak těch 200 tis. vzal a vrazil to také do toho bytu. Jak jsem byla *******, tak jsem to moc nepobrala.

Taky tak, proto mi to nepřijde jako perspektivní vztah, s člověkem který jednou udělal takovouhle botu bych už nikdy nemohla mít společné peníze. Což mi přijde jako dost špatné, dělit finance celoživotně na "moje, tvoje".
Plus je řeč i o dítěti, tam nastávají zase trochu jiné situace, ale opět se to může opakovat, impulzivní nápady ve stylu "to je tak skvělé, že se o tom vůbec nemusíme bavit, přeci není možné, aby to někdo nechtěl".

Reaguji na MiaMia: on po mne žádné placení hypotéky nechce.

protože moje představa o bydlení byla úplně jiná a měla přijít v jinou dobu A on to moc dobře věděl...
chtěla jsem ho vybírat také - je to společné bydlení. Navíc, já opravdu chtěla bydlet jinde a k tomu sem si představovala prvorepublikový byt, s vysokými stropy, balkonem abych tam mohla mít v létě jahody a bylinky...ne prostě toto já už chtěla domov a ne staveniště a provizorní bydlení...dneska jsem se dozvěděla, že nám vypověděl smlouvu v podnájmu Tohle je pro mne asi poslední kapka.

Takže tam budete bydlet jak? On zaplatil 90% ceny bytu, ty 10% ceny a budeš tam bydlet jen za inkaso? Jestli ano, tak tohle už je hodně divné, a staví tě to do podřízené, měla-bys-být-vděčná pozice.

Potom, co jsi mu řekla, že uvažuješ o tom že bys tam zůstala? Rozchod, bez diskusí. Tohle si nesmí dovolit.

Taky bych byla naštvaná, brala bych to jako podraz. Chápala bych ještě, kdybyste byt hledali dlouho a jeho už to štvalo, ale když jste byli v prvním bytě, tobě se nelíbil a on ho hned koupil... Opravdu tam nejde bydlet bez úprav? Jestli to má být dočasný, tak asi moc nemá smysl tam měnit okna a všechno rekonstruovat. Nestačily by prozatím jen nějaký menší úpravy? Mohla bys zatím ještě zůstat bydlet v současným bytě a počkat až to tam přítel dá trochu do pořádku (pěkně ať se snaží, když se neporadil), i když netuším za co. Ale jestli už to s ním do budoucna nevidíš, tak se nedá nic dělat.

Reaguji na eve.: Však o kopání zlata nikdo nemluví... já jen počítám nahlas.
A jak tak čtu, nejsem sám kdo úplně nemá jasno.
OK, tak tedy, 2.500.000 je byt, z toho 200.000,- tvoji rodiče, 100.000,- jeho otec. Tj., zbytek, 2.200.000,- platí on (a je celkem jedno jestli dílem z hypotéky, dilem z cashe), a po tobě žádný další příspěvek nechce. A na půjčku od tvých rodičů má smlouvu.
Byt se ti nelíbí, nechceš bydlet na staveništi a city k příteli ochladly...Hmm, hmm.

prostě jsme měli finance nějak rozdělené, on platil nájem a já nákupy - jídlo a tak..
vždy jsme to měli tak půl napůl a jelikož on teď vydělává o dost více než já, tak chtěl hyotéku platit do budoucna on a já se svým platem věci kolem - poplatky, jídlo apod...

Finančně se nebojím, že bychom to nezvládli - to že je teď bez peněz bude za 3 měsíce zase jinak - ikdyž, kdo ví...může se stát cokoliv.

Pocit, že si mě kupuje a diví se, že se mi to nelíbí mě upřímně děsí.

Přesně tak.

Reaguji na Ropotamo: prostě, jsem chtěla to rozhodnutí o koupi bytu udělat společně, úplně přecházíš fakt, že když jsem řekla ne, nelíbí se mi - koukneme po jiném on šel a koupil ho.
Ty by jsi partnerce podobné chování trpěl, přišlo by ti to v pořádku?

Reaguji na Ropotamo:

ne tak úplně nečekala, že se tu budu až tak počítat peníze...

měl svých 100.tis + 100 tis. od otce - které zaplatil aby hypotéka byla výhodnější, jenže banka mu nedala dostatek financí na celou hypotéku a on vzal tech 200.tis. a doplatil tím ten zbytek.

Reaguji na eve.: Však tohle já nerozebírám, že to udělal "proti tvému rozhodnutí" a tak nějak Tě vyloučil z rozhodovacího procesu.
Osobně myslím že rozhodovat se impulzivně v oblasti realit je kravina, ale neznám všechny okolnosti.

Netrpěl, ale já bych toho netrpěl víc.
Díky Bohu ovšem něco podobného nikdy nebudu muset řešit.

Jistě že by to "šlo", konečně, ono "jde" udělat hodně věcí, jako kupovat jen jídlo které nepotřebuje ledničku, prát v ruce a vařit na spirále, otázka je jestli o to člověk stojí, respektive jestli jako protihodnotu dostane něco, kvůli čemu se mu to vyplatí (výrazně nižší nájem než je v dané lokalitě obvyklé, naprosto vynikající poloha bytu apod.).

A? Pokud člověk nemá vyloženě finanční krizi, tak se vůbec nedivím, že radši bude platit normální nájem v bytě který mu vyhovuje, než bydlet lacino v nevyhovujícím bytě.

Reaguji na eve.: OK, nicméně to nic nemění na tom, že bude tu hypotéku na zbytek splácet sám. Je to OT, ale já se o to zajímám tak nějak z "vědeckých" důvodů. Každopádně díky za upřesnění, to víš, jako dyslektik jsem měl problém to z té přehršle jasně formulovaných textů vydedukovat.

Reaguji na MiaMia: A nic, já si jen potřeboval ujasnit jak to vlastně je, uznávám, bylo to OT, protože to neodpovědělo na autorčiny otázky a morální volby.

Tak tady jde přece z části i o princip. Myšlenka, že koupí byt, kde budou moci společně žít, je pěkná. Ale proč koupit předražený byt, který se jednomu z partnerů nelíbí?