Cituji Patty: dá se to vůbec ještě nějak změnit? Po letech

Něco určitě dá (vlastní zkušenost a přesně ja píše matadi- chce to taktiku. Musíš jít na chlapa od lesa -musíš svojeho chlapa prokouknout, co na něho platí a podle toho jednat. Nezmeníš určitě vše, ale něco ano.

Cituji Patty: No jo, jenže co dělat, když byl člověk už tak blbej (zamilovanej, ale ono to je skoro totéž ) a chlapa si zhýčkal, ten se na to zvyknul...dá se to vůbec ještě nějak změnit? Po letech?

Připojuju se k Patty - dá se to nějak změnit? JAK? Někdy mám pocit, že by se pán tvorstva se mnou raději rozešel, než by došel na nákup...
Matadi... nějaký tip?

Cituji June: Někdy mám pocit, že by se pán tvorstva se mnou raději rozešel, než by došel na nákup...

Rozumnou debatou,přece nebudeš ty těžké tašky tahat sama.

Stejně rozumnou debatou dokáže ale pán tvorstva obhájit cokoli - kromě protiargumentů typu "já bych to nakoupil špatně - půlku položek ze seznamu stejně zapomenu", až po "přendat tašky z vozíku do auta, z auta do bytu není až tak těžká práce" a "ty to máš po cestě". No ale možná už jsem trochu off-topic, je pravda že si spíš kladu otázku, kde je hranice mezi čistou leností a lhostejností...

Reaguji na June: Určitě nezabíraj takové příkazy a ironické poznámky typu- mohl bys jít se mnou na nákup? nebo- to mám jako nakupovat sama? Stačí říct- zlatko je potřeba nakoupit- pojeď se mnou, já bych to sama neunesla a já ti zítra upeču bůček- to byl příklad- já utahám muže na jídle- když něco chci (a vím, že by měl řeči) ,upeču buchtu, nebo něco, co má rád, večer sednem, dáme víno a já začnu chrlit- no manžel už mě má taky pěkně prokouklou, když upeču, tak přijde, směje se a řekne- co budeš po mě za to chtít, No a já se začnu culit a je to- udělá vše. Musíš zapojit ženské zbraně- oni jsou takové velké děti, tak někdy tak s něma musíš jednat.Asi jsem ti moc nepomohla viď?

Hmm, ženské zbraně... se obávám, že by to chtělo v mém případě propracovanější strategii. Bo lenost pána tvorstva je fakt děsivá...

Reaguji na June: Věřím, že je to těžké- musíš si sama probrat, co na něm miluješ a co ti vadí a nikdo nejsme dokonalí- je potřeba umět milovat i chyby (samožřejmě do určité meze).

Tak já přidám hlášku mé maminky (je to ze 70.tých let!)-Můj otec prohlásil jako novomanžel:"Já ti pověsím prádlo." Naše mamka:"Jsi hodnej, ale já tam mám jen dvoje kalhotky, tak když už ho budeš věšet, pověs ho i sobě."

Reaguji na Lusinda:

Reaguji na rover:
Já to modifikovala, když mi můj muž řekl, že mi vynese odpadky.Taky jsem mu řekla ať je vynese i sobě a nemusíme tam lítat dvakrát.
Já jsem nikdy neuznávala hlášku:"Tobě řve dítě." Tak je to naše dítě a řve nám.Můj muž byl v noci naučený vstát a ohřát Sunar bez sebemenšího problému, nedělá mu problém vytřít zem, vysát atd.Nikdy jsem nebyla na domácnost sama a i teď, kdy jsem na MD, mi pomáhá a bere to jako samozřejmost.

Cituji Lusinda: Já jsem nikdy neuznávala hlášku:"Tobě řve dítě." Tak je to naše dítě a řve nám

četla jsi můj příspěvek nahoře? Zkusil to jednou a pochopil, že to byla velká chyba. Málo který chlap od sebe něco dělá (je to hodně dané výchovou)- můj muž, jedináček-nic doma nemusel. Naštěstí odešel z domu velmi brzy a pochopil(nebo jsem ho spíš naučila) že děti a domácnost není jen ženská práce. Buď ráda, že máš tak super chlapa- mě to dalo dost práce, ale jsem spokojená.

Reaguji na rover:
Četla, ale můj muž má dvě o hodně mladší sestry, tudíž byl trénovaný jedinec.

arrow
Neprodává v Bazaru

Mně vytáčí jenom moje babička, která lituje mého muže, že chudák musí po večeři(kterou uvařím) umýt nádobí, že někdy odjedu na chalupu s kamarádkama a dětma a když mám přijet domů, tak musí vysát, vytřít a umýt koupelnu, protože to určitě v tom týdnu, kdy jsme byla pryč neudělala ani jednou apod
Ale vychovávala jsem si ho hned od začátku a proto mi se vším doma pomáhá bez řečí, nádobí přijal jako jeho povinnost, stejně tak vynášení koše apod. - maličkosti, které mi ale zlepšují život
Díkybohu nikdy neřekl, že mi brečí "moje" dítě, když malá začne v noci brečet, tak já jdu přebalit, on mezitím donese ohřátý sunar - prostě spolupráce
Jsem pyšná, že jsem si ho takhle vychovala, protože doma měl model - máma se strhne a táta čumí s pivem na telku a kecá kolik toho udělal

Reaguji na Verča11:
Já mám fakt úžasnýho chlapa, k malé vstává on.
Verčo gratulace!

Holky já vám závidím. Tak já se pokusím toho starýho psa naučit novým kouskům... i když nový koště by bylo asi míň pracná záležitost...

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené