Rozhodli jste se někdy tzv. začít nový život?

V Belgii, sama bych si tuhle zemi ale asi nevybrala

Jé takhle rychle si nevzpomenu, popřemýšlím a večer ti to ještě napíšu

Máma tam jezdívala pracovně a moc se jí tam líbilo. To je dobře, že jste tam nakonec spokojení - celá rodina.

Reaguji na Mia86: Napadl mě například Yes Man, Fontána, Revolutionary road, Mr. Nobody, Americká krása, Up in the air. Sice bych o nich neřekla, že jsou to vysloveně inspirující filmy, ale já jsem si v nich asi prostě našla takové to "něco"
Pak třeba ještě Ďábel nosí pradu mi příjde taky takoový nakopvající, pak mám vždycky pocit, že bych měla se sebou něco dělat

Reaguji na Nikoletka2: Krásně napsáno! To je určitě základ všeho - být spokojená sama se sebou a pracovat na sobě!!
Já musim říct, že tenhle rok sem ten svůj život taky tak trochu změnila - dostudovala jsem úspěšně VŠ, od května do září jsem byla doma, takže jsem se věnovala hodně sama sobě, začala jsem běhat, jezdila na kole, chodila na procházky, koukala jsem na filmy, které mám ráda, četla, scházela se s kamarádkama - prostě jsem si to volno užila. No a teď jsem nastoupila do práce, takže taky změna. No musím si zvykat, že najednou není na nic čas, v podstatě pracovní dny jsou zabitý, ale zase budou penízky, takže už se nebudu muset tak hlídat, budu si moct koupit (skoro) co chci a příští rok můžu víc cestovat.
No ale na druhou stranu to stojí tak nějak za p*d, protože celý život bydlím u rodičů (i když jsem tu spokojená a stěhovat se nehodlám), nedaří se mi najít přítele, takže pořád cejtim, jak mi něco chybí...
Hodně jsem v posledních letech uvažovala odjet do zahraničí (minimálně na rok), už jsem byla v podstatě rozhodnutá, že pojedu jako au-pair, jenže pak jsem nad tím začala přemýšlet a říkala si, že už jsem na to stará a že už mě to vlastně nikam na takhle dlouho netáhne (jezdila jsem vždycky třeba na měsíc na dva na jazykový kurz a to mi celkem stačilo), že jsem vlastně doma spokojená. No nevím, jestli toho litovat nebo ne, tak samozřejmě nikdy není pozdě a můžu někam odjet třeba za pár let, jenže musím říct, že čím jsem starší, tím jsem větší pecivál! Takže si spíš říkám, že zase někam radši vyrazím na ten měsíc, že mi to vlastně stačí...

Reaguji na Salvador: děkuji za tipy

Odjakživa jsem nespokojená se svou postavou. Zhruba před půl rokem jsem se rozhodla udělat změnu. Už to nebyly nějaké rádoby diety, které mi vydržely 14dní. Beru to jako nový životní styl a hrozně mě to baví! Když se ohlídnu do minulosti, byla jsem pěkné kvítko... Není tomu zas tak dávno, kdy jsem vymetala večírky, pila alkohol a po každé akci, když jsem přišla domů, jsem zamířila k lednici. Už se k tomu nechci nikdy vracet. Bohužel i tato změna přináší nějaké mínus. Už se nevídám s některými lidmi a jiní o mně prohlašují, že jsem divná (alkohol nepiju už vůbec), ale s těmi, kterým za to stojím, se vídám stále. Na závěr bych chtěla jen říct, že jsem konečně spokojená. Už nechci nikdy zažít ty výčitky a depky ze své postavy. Hubnutí jde pomaleji, ale jde to. Zhubla jsem cca 10kilo, ale více než váha jsou pro mě důležité cm.