Samota

Reaguji na jajinkax: víš co,já to dítě taky mám,manžela taky ale prostě to nenahradí kamarádku,které můžeš zavolat o půlnoci a zdělit jí co tě se.....Ona přesto na tebe bude milá i když je to o půlnoci a ještě tě pochopí a podpoří,.........

Je to ale divný přístup...možná si to trochu děláš i sama , že kupuješ a obdarováváš přátele...třeba si někteří řeknou ..."to je výhodná kamarádka...s tou se ještě někdy sejdu" ..a tak se na Tebe lepí i ti, co by jindy třeba po jednom kafi už nezavolali protože třeba si nesednete nebo co já vím...každopádně já si s nikým dárky nedávám...

Reaguji na antony:

Mám docela dost bezva kamarádek , kterých si cením a oni mě. Některé zůstaly od dětství a dost z nich je mých bývalých kolegyň z práce.některé jsou mladší a některé i starší než já. Máme pravidelné večery babince , pokud jedna něco řeší jsme schopni se ihned zmobilizovat a sejít se , aby jsme to probraly je nás hodně , ale nikdy se navzájem nepomlouváme naopak jsme k sobě dost upřímné jedna druhé jsme na telefonu kdykoliv k dispozici.Podnikáme spolu i dost aktivit, dovolených, slavíme vzájemné svátky , narozky atd. Nedovedu si to bez nich ani představit Jsme všechny podobné nátury takové divošky asi proto si tak rozumíme. S usedlým člověkem , který žije jen rodinou a dětmi bych si neměla co říct. Vždy je to tak , že k sobě přitahuješ lidí, kteří jsou na stejné frekvenci jako ty.
Co kolegyně z práce, kamarádky z dětství, opravdu se žádná v tvém okolí nenajde? .Třeba obtížněji navazuješ kontakt a jsi uzavřenější .

Reaguji na antony: Ano,tohle mě napadlo také,protože s kolegyněmi vyráží hodně často,ale já hlavně nechápu,proč ta změna nastala plus/mínus po třičtvrtě roce její práce.Navíc mám pocit,že to snad bylo ze dne na den.Jeden den naprosto v pohodě,druhý den dopoledne napsala,že odpoledne se staví a to už nepřišla a když jsem psala,navečer,jestli ještě dorazí,tak odepsala,že nestíhá a že se ozve.A to pak odepsala až jako reakci na mou sms zhruba po týdnu.

Reaguji na Janice28: já je ale ty dárky nedávala lidem ,které jsem sotva znala to jsem asi špatně napsla.Vždy jsem se s tou dotyčnou znala dlouhou dobu.Prostě jsme se stýkaly a když měla narozky,svátek nebo jsem jí chtěla potěšit,když pro mě něco málo udělala.Ale abych každému otevřela peněženku po jednom kafíčku...tak střelená taky nejsem.

Reaguji na mikkýsek: Jsem hrozný živel .Temperament mi nechybí.Do ústraní jsem šla až po špatné zkušenosti se všema kamarádkama.Ted samozdřejmě nikam nechodím,protože není s kým,tak se nemůžu ani seznámit.Z dětstkých let taky nikdo neni.

Reaguji na Staysy: myslim si opravdu, že to bude těma kamarádkama s práce.
Ta moje kamarádka mínila holkám vlést až někam,dělat s nima dýchánky,chodit do barů a já už jsem pro ni nebyla tak perspektivní.A proč? Nepotřebovala mě.Největší pecka byla ta, že se jí vdávala kolegině to se mínila přetrhnout..no proč? Byly tam přece baby s práce.Když jsem se vdávala já,tak pro ní vše bylo daleko,špatné datum,nemám peníze..no furt něco.Nakonec nepřišla.Jsem zato ráda ale nedokázala jsem si ještě před pár lety představit, že tahle holka by měla někde v mém životě chybět.Zvykneš si nato, že není a nebude.Po pravdě vyprdni se na ní tohle opravdová přítelkyně není....už jen to, že ti lže, že nikam nejde a ty jí pak potkáš... taky jsem to zažila.Mám to za sebou a dnes už si na ní ani nevzpomenu..je to rok a půl

No,to je asi ťažké . Ja taky niekedy nemám čas, a so segrou si super rozumieme, a taky je moc zaneprázdnená v poslednej dobe. Tak u mňa už žiaden muž nedostane šancu byť mi kámoškou ..

Reaguji na antony: Také si nějak nedovedu představit,že už není a nebude součastí mého života.Kamarádky jsme vlastně patnáct let a za tu dobu jsme toho prožily opravdu hodně.Každopádně mi fakt hodně chybí,nemám si s kým popovídat,komu se svěřit.Ani vlastně nevím,kde a jak si najít kamarádku novou a i tak,asi by trvalo dlouho,než bych se jí začala se vším svěřovat.

Reaguji na Staysy:
Ale človek sa može zmeniť, s tym nič neurobíš...sa stáva.

to já jsem ráda ale kamarádka opravdu chybí....když jsou rodiče pryč a přítel má odpolední...je léto a já nemám komu napsat a řeba se jít jen projít nebo na kafe....pokecat prostě cokoli....Teď jsem stejně na koleji tak jsem ráda, že přítele vidím a nějak nepociťuji, že mi něco (někdo) chybí ale v takových situacích jak jsem popsala na mě ta depka občas padne...a zase nejsem typ co by šel někam sám... třeba se i projít...to by mě nenaplňovalo a cítila bych se divně...potřebuii spojence