V kolika letech mít první dítě?

Anetadela1

Z Tvých příspěvků mám pocit, že Ti chybí trocha tolerance a pochopení. Nabyla jsi pocitu,
že jediný správný způsob je mít dítě do 25 let, jako jsi to udělala Ty a všechno ostatní
je špatně, že pak už to žena udělá jen ze sobectví, narodí se jí nemocné dítě, nebo ho
odloží do dětského domova, dítě bude '' týrat a znásilňovat ''. Je to vážně úsměvné.

Tak já mělaprvní dítě v 19letech..od 16let jsem s manželem....klape nám to všechno super...jsem zastánce ...čím dřív tím líp.....(ted už máme druhé dítě rok a půl)....děti nám odrostou a my si budem užívat.)))))

Ninda
Já si myslím, že to je naprosto normální strach z neznámého, z té zodpovědnosti.....musíš si to dobře rozmyslet, ale pokud sis třeba předtím už dítě přála, a jen teď, když už se to má doopravdy stát, přišly pochybnosti, to je určitě normální....ale vlastní zkušenost nemám

nečetla jsem celé píspěvky..ale když začnete později tak ty nervy opravdu jsou drsné....chtěla bych třetí dítě tak ve 35letech..možná..ale už ted mám nervíky někdy z toho druhého.)))) uvidíme no..kamarádka měla první v 33letech....a ta má nervy pořádné...to už je pozdě mít dítě si myslím teda......

Ninda
lepší o tom nepřemýšlet, protože nikdy není ta správná doba, správnej chlap atd.....

Jaňous
právě že jsem dítě vždycky chtěla!minulý týden se mi narodila neteřinka!vždycky jsem si říkala,že až budem mít svoje bydlení,práci atd.,tak si pořídíme mimi a teď to všechno mám, tak bych na to měla bejt připravená,ale bojím se!Jak píšeš,je to obrovská zodpovědnost,už se to nikdy nebudu moct rozmyslet a (vím,zní to hnusně) nikdy se toho už nezbavím!Ach jo,musím přestat tyhle věci řešit,nebo se toho zcvoknu a budu mít nervní dítě!!!!

jo a holky....dítě je to nejlepší co v žïvotě mít...a je hlavně pro co žít!!! je to supr... ale ten kdo dítě má ten to ví.....je to veliká změna ale krásná!!!!!!!!

tento pocit mám také. Při studiích jsem dlouhodobě vedla zájmové kroužky pro děti, jezdila na tábory, takže to není o tom, že bych děti neměla ráda. Ale prostě se na dítě vůbec necítím. Je mi 25, s manželem jsem 3 roky, postavili jsme dům, já vedle práce dělám ještě VŠ, takže jsme si snad ani pořádně nestačili užít jeden druhého, což děláme teď. Můj pocit je ten, že jsme si ještě dostatečně neužili sebe navzájem a dítě by byl další kolotoč, kvůli kterému bysme na sebe neměli čas. Když jsme se bavili o dětech, tak jsem před rokem řekla, že možná za 2 roky. Teď říkám, že spíš až za 4 roky (on by chtěl klidně hned, ale s ohledem na mě, mě nikam netlačí. Ví, že dokud nebudu chtít sama, tak to nemá smysl).
Možná jsem prostě sobec, kterému vyhovuje styl života, který momentálně má a nechce ho zatím měnit... uvědomuju si, že kdyby všechny ženy čekaly, až bude správný čas, tak nás tu bude možná jen polovina.
Možná bych to ve svém věku ještě řešit nemusela, ale když občas poslouchám vrstevnice, jak se na děti těší a jak už plánují těhotenství (nebo některé ž těhotné jsou), tak si připadám divná. Já to tak prostě necítím.

Jaňous
Ahojky, tak já měla dítko ve 40 letech a je to něco úžasného. Zcela jiný pocit než u toho prvního. Okolí tvrdí, že mi to ubralo deset let. A zcela se změnil můj životní styl. Více o sebe dbám, více sportuji, jsme finannčně zajistěni. A po 17 letech pravidelného pracovního rituálu mám více času, chodím s malým po obědě spinkat, navštěvujeme různé kulturní akce, výlety do ZOO, atd. Mám dvě děti 20letého a nyní dvouletého, vidět je pospolu je něco úžasného, nelze to vyjádřit slovy. A kdyby docházely síly, jsme rozvětvená rodina nemám obavy, že by zůstal někdy sám. A že budu babičkou, tak to nyní vůbec nehrozí, jelikož ten starší má zcela jiné ambice - nejdřív si život užít, možná za deset let.

Jaňous
....a zcela jsem zapoměla. Měla jsem babičku, dožila se 94 let. Před dvaceti se začala ve svých "74" se začala zajímat o výpočetní techniku, každý den absolvovala hodinovou procházku venku bez ohledu na počasí, každé ráno začínala s deci slivovičky. Užívala brýle jen na čtení, šíleně vitální žena. Vše je o způsobu a stylu života.

babička je třída !

sarra
jasný, tohle chápu, já myslela ale mít první dítě ve 40..... já bych to brala, mít první teď ve 22, a až odroste, mít "na starý kolena" ještě jedno-jak píšeš, trochu omládnout a tak....když mají teď lidi první dítě po třicítce, tak pokud chtějí ještě jedno, nebo dvě, tak se musí rychle snažit...takhle si můžeš každý užívat po svém, máš už jiné zkušenosti, zázemí atd..to je super!

Pokud se na to necítíš, tak se do ničeho se nenuť. Děti máš ráda, časem to přijde také.
Spokojené dítě je to, které má spokojenou a vyrovnanou mámu. Mám kamarádky, které
si pořídili mimčo, když se na to ještě necítily (kvůli partnerovi) a pak je to mrzelo, měly pocit,
že o něco přicházejí a nebyly šťastné a spokojené.

Yasminka
Já osobně bych počkala dva či tři roky,(když máš pocit, že biol.hodiny ještě netikají),ale více už ne. Zastávám stejný názor, míti první dítko po třicátém roce je pozdě. Ono je to totiž jiné mít v pozdním věku první či druhé dítě. První může býti spojeno již se zdravotními problémy. V mém případě jsem rodila podruhé a musím napsat, že sice komnplikace byly, ale první porod ve dvaceti letech jsem měla císařským řezem, druhé dítě ve svých "40"letech jsem porodila přirozenou cestou.

Ilon, já se na to taky necítím, resp. správněji: já necítím žádnou šílenou touhu, jak ji tady popisují některé holčiny. Prostě vím, že chci, ale protože si uvědomuju, že je to taky pěkný závazek a jak změny to do rodiny a do mé práce přinese (nejsem zaměstnanec, ale podnikám a jsou na mě závislí i jiní lidé, takže je to jiné než když se někdo uvelebí ze zaměstnaneckého poměru na mateřské/rodičovské), tak z toho vyloženě vyjuchaná nejsem. Na druhou stranu nebudu nespokojená nebo nevyrovnaná, protože jsem se rozhodla po zralé úvaze.

Myslím, že to myslíme stejně, jen jsem to chtěla trochu rozvést a doplnit.